Česká škola

Přihlásit se k odběru zdroj Česká škola
Portál pro české základní a střední školy, který přináší především aktuální zprávy z rezortu školství.Michal Komárekhttp://www.blogger.com/profile/17889474974020843774noreply@blogger.comBlogger27142125
Aktualizace: 2 hodiny 29 min zpět

Veronika Hurdová: Asi žádná škola dítě nenaučí přemýšlet o tom, kdo je

6 Srpen, 2019 - 09:28
„Když sledujete malé dítě, které ještě není zasažené školou, vidíte, že si jde po své ose. Velmi dobře ví, co chce dělat, je hodně aktivní. V tom, co mu dává smysl, má vlastní motivaci, jede jako drak. Škola udělá to, že chce dát všeobecný rozhled, to znamená dorovnat všechny děti do stejné úrovně v několika vybraných oblastech. Ty vybral úředník, jsou pro všechny děti v republice stejné, možná to v životě nebudou potřebovat a dosavadní vnitřní motivaci musí nahrazovat vnější,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny spisovatelka a bloggerka Veronika Hurdová, která své tři děti učí sama doma.


Veronika Hurdová (youtube.com)V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Vidíte u svých dětí, že se už rozvíjí ve vlastním směru?

Jsou relativně malí, nejstarší dcera je v první třídě. Ale pro mě je jedno, jestli dospěla do věku školní docházky nebo ne. Podobným způsobem vzdělávám kluky, kteří jsou ve věku 5 a 3 let. Máme i takovou vzdělávací skupinku, kde jsou další děti. Promíchávají se dohromady, takže jsem teď zjistila, že se pětiletý syn, který někde neustále pobíhá a mečuje se s tím nejmladším, naučil všechny písmena a počítá. Má být příští rok předškolák, ale mimoděk při tom běhání zvládl učivo první třídy.

Kolik času věnujete učení, které spadá do školních osnov?

Asi hodinu denně, více ne. Ve zbývajícím čase se můžeme věnovat oblastem, které mi přijdou mnohem důležitější. Pravděpodobně žádná škola dítě nenaučí, aby mělo čas přemýšlet o tom, kdo je, proč se sem narodilo, jak může udělat sebe spokojeným i lidi kolem, jaká je jeho role ve společnosti. Dítě by si podle mého mělo nejdřív upevnit své jádro, na které může následně nabalovat znalosti. U nás doma to probíhá formou rozhovorů, které s dětmi poměrně často vedu, protože mě to samotnou baví. Zrovna tyto věci - jakkoli je považuji za důležité - si ale na žádné vysvědčení nenapíšete. Asi jedna z největších výhod domácího vzdělávání je čas, který spolu s dětmi můžeme trávit.

Způsob vzdělávání, který jste popsala výše, je tedy princip svobodného učení, o němž hovoříte na svém blogu?

Sebeřízené nebo svobodné vzdělávání, anglicky unschooling, v Čechách není legální. Dvakrát ročně je potřeba jít na přezkoušení, kde dítě prokazuje, že zvládlo učivo daného ročníku. Snažíme se tedy o něco, co se unschoolingu v rámci legálních mezí blíží.


Celý rozhovor naleznete v Lidových novinách
Kategorie: Česká škola

„Domácí školství“ nabírá na popularitě

6 Srpen, 2019 - 05:00
Čím dál víc českých rodičů má pocit, že tradiční škola v jejich potomcích hasí kreativitu a formují je do hromadné šablony. V září 2015 bylo individuálně učených dětí 1339, loni už 3232. „Přibývá i dětí, které se pod hlavičkou domácího vzdělávání učí ve skupinkách pod vedením učitelky, v komunitních školách,“ říká Judita Kapicová, pedagožka z Asociace domácího vzdělávání. Tématu se věnují Lidové noviny.


Judita Kapicová (skav.cz)Důvodů, proč se rodiče rozhodnou pro tento typ vzdělávání svého potomka, je několik. Zpravidla jde o to, že rodina často cestuje nebo jde o rodinu vícejazyčnou. Z nedávného vyšetřování České školní inspekce ale vyplývá, že rodiče se nejčastěji rozhodnou pro individuální výuku proto, že chtějí jiné vzdělávací metody, než uplatňuje škola.

Domácí vzdělávání propaguje i organizace Škola pro mě. „Četla jsem, že učitelka v první a druhé třídě se intenzivně a individuálně během dne jednomu dítěti věnuje jenom sedm minut. Říkala jsem si, že těch minut zvládneme rozhodně více,“ sdělila před nedávnem na konferenci zakladatelka organizace Veronika Vieweghová.

Rodiny, jejichž děti se vzdělávají doma, se velmi často setkávají a výuku dětí si rozdělují. „V domácím vzdělávání jsou rodiny z celého spektra společnosti a používají prvky všech existujících vzdělávacích směrů. Každé dítě ale musí plnit školní vzdělávací programy té školy, do které je přijaté. Proto unschooling v plném rozsahu v naší zemi s povinnou školní docházkou možný není,“ naráží na další ze směrů výuky Judita Kapicová.


Celý text naleznete v Lidových novinách
Kategorie: Česká škola

MŠMT aktualizuje Metodický výklad k odměňování ve školách

6 Srpen, 2019 - 04:00
Pro snadnější orientaci v odměňování pedagogických pracovníků a ostatních zaměstnanců škol a jejich zařazování do platových tříd podle katalogu prací připravuje MŠMT aktualizaci příslušného Metodického výkladu.


Naposledy byl tento materiál aktualizován v první polovině roku 2018 z důvodu změn, které byly provedeny v nařízení vlády o katalogu prací.

V uplynulém roce ke změně právních předpisů nedošlo, ale objevilo se větší množství dotazů, zejména k platovému zařazení ředitelů/ředitelek mateřských škol – především ze strany územních samosprávných celků jako zřizovatelů příspěvkových organizací.

Podle § 123 zákoníku práce zařadí zaměstnavatel (v případě ředitelů/ředitelek MŠ, jejichž činnost vykonává příspěvková organizace, plní tento úkol zřizovatel) vedoucího zaměstnance do platové třídy podle nejnáročnějších prací, jejichž výkon řídí nebo které sám vykonává.

Ředitele/ředitelky MŠ je možné zařadit do 11. platové třídy, jsou-li splněny podmínky stanovené dotčenými nařízeními vlády vydanými k provedení zákoníku práce. Podle nařízení vlády č. 222/2010 Sb., oddílu B. 1. části dílu 1.01 Koordinační, projektový a programový pracovník, katalogové číslo 1.01.12, je možné zařadit ředitele/ředitelky MŠ do 11. platové třídy pouze v tom případě, pokud vykonávají komplexní koordinaci všech uvedených oblastí správy organizace, tedy ekonomické, personální, technické, provozní, majetkové a organizační, případně koordinaci správy dalších oborů činnosti organizace. Jestliže ředitel/ředitelka mateřské školy komplexní koordinaci správy jedné nebo více jmenovaných oblastí nevykonává (například k nemovitému majetku tuto správu vykonává typicky zřizovatel), nelze jej do 11. platové třídy zařadit.

Do 12. platové třídy je možné ředitele/ředitelku MŠ zařadit podle příkladů prací dílu 1.01 Koordinační, projektový a programový pouze tehdy, pokud zřizovatel ředitele/ředitelku pověří koordinací rozvoje současně všech těchto složek organizace: finanční, personální, technické, provozní a organizační, případně též koordinací rozvoje dalších oborů činnosti organizace. V praxi však takovýto všestranný rozvoj zpravidla zajišťuje přímo zřizovatel příspěvkové organizace.

Další důležitou podmínkou je pro zařazení do platové třídy požadavek dosaženého stupně vzdělání. Pro zařazení do 11. nebo 12. platové třídy se vyžaduje získání vysokoškolského vzdělání v magisterském studijním programu nebo v bakalářském studijním programu. U ředitelů/ředitelek, kteří tohoto stupně vzdělání nedosáhli, lze tento postup ze strany zřizovatele zvolit výjimečně, a to za podmínek stanovených v § 3 odst. 4 nařízení vlády č. 341/2017 Sb. Mezi těmito podmínkami pro výjimečné zařazení do platové třídy je zejména omezení dobou 4 let. Na dobu delší než jsou 4 roky pak lze dotčeného zaměstnance zařadit, jen jestliže předchozí praxí nebo po dobu výjimečného zařazení po dobu 4 let prokázal schopnost k výkonu požadované práce. V této souvislosti si dovolujeme upozornit na jednu důležitou souvislost. Přizná-li zřizovatel řediteli/ředitelce vyšší platovou třídu, aniž by ředitel/ředitelka splňovali požadavek dosaženého stupně vzdělání, odečítala by se jim delší doba praxe, než kolik se zaměstnanci odečítá, je-li zařazen do nižší platové třídy. Zaměstnanci by tak mohl tarifní plat i klesnout, jak ukazují následující příklady.

Příklad 1:

Ředitel/ředitelka MŠ, středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou, 31 let praxe:
- v 10. platové třídě a 6. platovém stupni (po odpočtu 3 let má 28 let započitatelné praxe) činí platový tarif 31 660 Kč,
- v 11. platové třídě a 5. platovém stupni (po odpočtu dalších 2 let započitatelné praxe) činí platový tarif 31 220 Kč; tarifní plat je tedy o 440 Kč nižší.

Příklad 2:

Ředitel/ředitelka MŠ, středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou, 17 let praxe:
- v 10. platové třídě a 4. platovém stupni (po odpočtu 3 let má 14 let započitatelné praxe) činí platový tarif 29 080 Kč,
- v 11. platové třídě a 3. platovém stupni (po odpočtu dalších 2 let započitatelné praxe) činí platový tarif 28 880 Kč; tarifní plat je tedy o 200 Kč nižší.


Zdroj: Tisková zpráva MŠMT
Kategorie: Česká škola

Dívek s anorexií stále přibývá. K podvýživě se podněcují na internetu

6 Srpen, 2019 - 03:00
Dnes je každý uživatel populární sociální sítě Instagram několik ťuknutí na displeji mobilu od světa, kde si dívky vzájemně porovnávají své fotky trčících žeber, vyhublých paží a propadlých tváří. Fotí si i drobné misky ovoce, které jsou to jediné, co za den snědly. Sdílejí motivační rozpisy diet, které vybízejí k tomu, aby v průběhu měsíce několik dnů úplně hladověly a po jeho zbytek přijaly jen tolik kalorií, že je to uvrhne do těžké podvýživy. Redakce iDNES shromáždila příběhy mladých dívek, které se i kvůli speciální komunitě na sociálních sítích ocitly na hranici života.


„Každý večer před spaním otevírám Instagram, dívám se na moje oblíbené účty a přeju si, abych vypadala jako ony,“ popisuje dvacetiletá Tereza. Jméno si přála změnit. Reakcí okolí se bojí. Anorexií trpí od čtrnácti let, před pár lety se svou cestu rozhodla sdílet na sociální síti. K některým fotkám začala připojovat označení, takzvané hashtagy, které její fotky umožní vyhledat lidem se stejnými zájmy.

Kvůli hashtagům jako #anorexia, #thinspo či #anaismyfriend se pod jejími obrázky začaly objevovat komentáře dívek se stejným cílem – být co nejhubenější. „Okolí mě nechápalo, ale holky na Instagramu mi rozuměly,“ vzpomíná Tereza.

Pro některé dívky se stala svého druhu instagramovou celebritou. Pravidelně si fotí své mikroporce jídla. V komentářích další mladí popisují, jak se daří hladovět jim. A jak se potrestaly, když neodolaly a snědly více, než je přípustné.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Jaroslav Mašek: iPrázdniny s učiteli 7: Moje prázdninová infografická hádanka

6 Srpen, 2019 - 01:00
Zadání aktivity: 1.Vytvořte infografickou hádanku na libovolné téma a nechte ostatní, aby na ni přišli. 2.Na portálu iPrázdniny s učiteli publikujte vámi vytvořenou infografiku dle návodu níže.

Jak a v čem vytvořit infografiku

Nástrojů na tvorbu infografik a dalších grafických návrhů je dnes celá řada. Většinou jde o cloudové aplikace, kdy vám na práci s nimi postačí pouze prohlížeč. Z bezmála dvou desítek bych dnes rád zmínil dvě, které mě zaujaly nejvíc a které jsem také vyzkoušel.

Infogram

                                       Ukázka infografických šablon v aplikaci Infogram

Piktochart

                                      Ukázka infografických šablon v aplikaci Piktochart

Obě výše uvedené platformy nabízí řadu šablon nejen pro infografiky, ale pro vytváření vizuálních prezentací, plakátů, reportů, letáčků ad., mají edukační licenci a poměrně slušné možnosti i ve verzi zdarma, která plně dostačuje, pokud budete chtít daný nástroj vyzkoušet, ať už sami, nebo se svými žáky.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Robert Plaga: Učitelé 45 tisíc měsíčně dostanou

5 Srpen, 2019 - 08:29
„V systému tuzemského školství, byť jsme jej jako země v posledních dvaceti letech nepodporovali úplně tak, jak bychom měli, je celá řada velmi kvalitních lidí. Takže ano, důvěru mám,“ říká v rozhovoru pro Lidové noviny ministr školství Robert Plaga.


Robert plaga (msmt.cz)V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Přinese nový školní rok nějaké zásadní změny, novinky?

Z pohledu učitelů nevidím nic zásadního, čeho by se měli obávat. Z pohledu systémového se v souladu s programovým prohlášením vlády snažíme dostat do školství finanční prostředky, které jsme slíbili... To zásadní, u čehož doufám, že výuku nepoznamená, ale naopak výhledově zkvalitní, je přechod na nový způsob financování. Od ledna 2020 – z pohledu státního rozpočtu, ale v náběhové fázi již od září – totiž přecházíme na nákladově normativní systém.

V jednom z posledních rozhovorů s vámi, jenž vyšel v Právu, jste uvedl, že jste se sešel s asi 600 řediteli škol. Co vám nejvíce vytýkali, co je trápí? Tedy kromě peněz, samozřejmě...

To, co je „trvalkou“, bývá vysoká administrativní zátěž. Avšak sami ředitelé přiznávali, že ta primárně nejde za ministerstvem školství, nýbrž souvisí s tím, že školy mají svoji vlastní právní subjektivitu. A tím pádem tlaky a nové úkoly či povinnosti, jež na ně dopadají, jdou též z jiných ministerstev i z krajských úřadů. Lékem, který by jim mohl ulevit, bude snaha o redukci údajů a podkladů; myslím si, že výhledově by mohl pomoci resortní informační systém. Abychom měli téměř jistotu, že žádná data nebudou vyžadována duplicitně.

Nedávno jste v tisku tvrdil, že čeští učitelé se na konci roku 2021 dostanou na průměrný plat ve výši 45 tisíc korun hrubého. Je to vskutku reálné? Je to reálné.

Vycházíme z čísel, jež máme za rok 2018, a víme, kolik peněz jsme do systému pustili pro rok 2019 a co je v prvním návrhu rozpočtu pro rok 2020 i ve střednědobém výhledovém rámci. Je to designováno tak, abychom vládní závazek, ve kterém jsme slíbili navýšit během čtyř let průměrný plat o padesát procent, splnili. Podíváme-li se na nějaký časový snímek za posledních dvacet let, podobné masivní přidání za čtyři roky po sobě tady nebylo. V tuto chvíli to lícuje tak, aby to koncem roku 2021 bylo skutečně oněch 45 tisíc korun hrubého. Přesně se to dozvíme v dubnu 2022.


Celý rozhovor naleznete v Lidových novinách
Kategorie: Česká škola

Natálie Macošková: Vzdělávání by se mělo více zaměřit na utváření našich vlastních názorů

5 Srpen, 2019 - 04:00
„Vzdělávání by se mělo více zaměřit na utváření našich vlastních názorů, protože k tomu se dostáváme málokdy. Většinou výuka probíhá frontálně, kdy učitel jen předává fakta, která jsou daná, ale už se o ničem dalším nediskutuje,“ říká v rozhovoru pro magazín Perpetuum Natálie Macošková z vedení České středoškolské unie. Rozhovoru se účastnil také její kolega Mikuláš Misterka.



V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Setkali jste se osobně s učiteli, kteří vámi zmíněné metody používali?

Misterka: V různých předmětech, například v zeměpisu.
Macošková.: Ano, v hodině společenských věd a dějepisu.

Co vám na vaší výuce, kterou jste zažili, nejvíce vadilo?

Misterka: Vadí mi, když učitel vůbec nehledí na názory studentů. Když je odmítá už jen z toho důvodu, že jsou to názory od nich. Když jim oznámí, že je nebude vůbec poslouchat.
Macošková.: Například když student má k tématu co říct, chce rozvíjet nějakou debatu, ale učitel ho „zazdí“…

Mikuláši, unii jsi zastupoval na mezinárodním setkání třiceti dalších evropských středoškolských unií v Madridu. Jaké problémy řeší středoškoláci v jiných zemích?

Misterka: Některé z unií fungují už opravdu dlouho, desítky let, například ve Finsku. To je pro nás velká výhoda v tom, že se od nich můžeme v mnoha oblastech učit, mají větší zkušenosti i větší rozpočty. Ve Finsku jsou středoškolské unie dokonce tři. Naše unie je určená pro jakýkoliv typ škol, od učilišť po gymnázia. Některé unie v jiných zemích podobně jako my řeší například učně. My jsme v této souvislosti v Česku řešili konkrétně ohodnocování praxí učňů.
Macošková.: Například ve Španělsku, ale i na Balkáně se na školách řeší segregace, i když v trochu jiném kontextu. Na Balkáně se jedná hlavně o segregaci národnostní – Srbové versus Chorvati, ve Španělsku zase řešili problém ekonomického zázemí – že studenti z chudších rodin a oblastí mají horší šance ve vzdělávání.
Misterka: Co ale jiné evropské unie řeší, a my tolik ne, je environmentální politika, změny klimatu nebo LGBT komunita. Tato témata jsou důležitá hlavně pro západoevropské unie. V Česku se zaměřujeme prakticky jen na vzdělávání. Máme v podstatě dvě větve – vzdělávací politiku a podporu studentů. Do vzdělávací politiky spadá třeba zmiňovaná maturita z matematiky, do podpory studentů zase víkend studentských samospráv nebo fond pro školní samosprávy, který teď připravujeme.


Celý rozhovor naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Výzkum: Nenávist je nakažlivá

5 Srpen, 2019 - 03:00
„Ve světě často vidíme, jak spolu lidé z různých etnických skupin dlouhá léta bez problémů žijí, pak ale nastane nějaký menší konflikt, který postupně přeroste v něco mnohem vážnějšího. Nás zajímalo, jestli k tomu může dojít v důsledku toho, že se izolovaní jedinci začnou chovat nesnášenlivě, načež se ona nesnášenlivost začne šířit mezi ostatní lidi,“ říká v rozhovoru pro Hospodářské noviny ekonomka Julie Chytilová. Rozhovoru se účastnil také její kolega a manžel Michal Bauer.


Julie Chytilová (fsv.cuni.cz)V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Jak jste to zkoumali?

Chytilová: Na východním Slovensku jsme zorganizovali ekonomické experimenty, při nichž jsme sledovali, jak se lidé chovají ke členům stejné nebo jiné etnické skupiny. V tomto případě k Romům. Zkoumali jsme, zda jsou ochotni někoho druhého poškodit, jinak řečeno k němu projevují nesnášenlivost. Sledovali jsme také, zda se jejich chování liší, když se pohybují v nějakém sociálním prostředí a mají tak šanci vnímat, zda se i ostatní chovají nesnášenlivě, anebo jsou izolovaní.

Jak to dopadlo?

Chytilová: Když se lidé rozhodují sami za sebe nebo se vyskytují v prostředí, které neprojevuje nesnášenlivost, pak jiné nediskriminují. Když jsou ale v prostředí, které se chová nesnášenlivě, mají tendenci se chovat také tak. Přičemž tendence následovat chování ostatních a poškodit Roma byla asi dvakrát silnější než v případě člověka stejného etnika.

Michal Bauer (iza.org)
Vyplývá z vaší studie nějaký návod, jak šíření nenávisti zabránit?

Chytilová: Důležitý je monitoring a včasný zásah, než se nenávist rozšíří.
Bauer: V Německu se například diskutuje v souvislosti s krajně pravicovou stranou AfD, jaké je optimální načasování toho, aby se určité chování či názory představitelů strany odsoudily. Často se ozývají názory, že jde jen o malou skupinu lidí. Že by dávalo smysl, aby se tím společnost a soudy začaly zabývat, teprve když se z toho stane širší společenský fenomén. Výsledky naší studie ale ukazují, že tehdy už může být pozdě. Klíčové je toto chování odsoudit v zárodku.


Celý rozhovor naleznete v Hospodářských novinách
Kategorie: Česká škola

Seminář Evropská a online dimenze kariérového poradenství 2019

5 Srpen, 2019 - 00:00
Centrum Euroguidance ve spolupráci s Europassem a EQF pořádají seminář pro kariérové poradce. Seminář je zdarma. Datum konání: 29. 8. 2019.

Předběžný program

10:00 – 10:15 Úvodní slovo
10:15 – 11:00 Prezentace a novinky ze sítí Euroguidance, Europass, EQF
11:00 – 11:30 E-portfolio kompetencí – Viola Horská, NÚV
11:30 – 12:00 Jaké jsou možnosti online kariérového poradenství? (Euroguidance)
12:00 – 13:00 Oběd
13:00 – 14:30 Využití sociálních sítí v kariérovém poradenství – Lucie Václavková (zkušenosti + poznatky z finského kurzu ICT in guidance)
14:30 – 15:30 Otevřená debata

Místo konání: Dům zahraniční spolupráce, Praha


Možnost přihlášení naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Nejen za prací, ale i za studiem. Cizinců ve školách za 15 let trojnásobně přibylo

4 Srpen, 2019 - 03:00
V Česku žije přes 570 tisíc cizinců - více než třetina z nich v Praze, mnoho dalších pak v průmyslových oblastech. Nejvíce je Ukrajinců, následují Slováci, Vietnamci a Rusové. Stále více cizinců do Česka míří také za vzděláním, za patnáct let jich trojnásobně přibylo a na vysokých školách tvoří už 15 procent všech studentů, na některých jde ale až o čtvrtinu. Vyplývá to z aktuálních údajů projektu Česko v datech. Informuje deník Aktuálně.


Podle aktuálních údajů ministerstva vnitra v Česku legálně žije téměř 135 tisíc Ukrajinců, 117 tisíc Slováků, 61 tisíc Vietnamců a 38 tisíc Rusů. Následují Poláci a Němci, kterých je shodně po 21 tisících.

Zhruba 206 tisíc cizinců žije v Praze, za ní je s 32 tisíci Brno a třetí místo patří Plzni. Větší soustředění cizinců najdeme v okolí automobilek, tedy například v Mladé Boleslavi nebo Kolíně, nebo v severních Čechách.

Cizinců přibylo i ve školách

Dlouhodobě roste i počet zahraničních studentů na všech typech českých škol. Zatímco v roce 2003 v Česku studovalo zhruba 33 tisíc zahraničních žáků a studentů, loni jich už bylo přes 85 tisíc. Souvisí to hlavně s rozvojem přeshraniční spolupráce jednotlivých univerzit, programem Erasmus a obecně větší mobilitou mladých lidí v rámci Evropské unie.

Polovina zahraničních studentů je na vysokých školách. Ti vyhledávají nejčastěji kompletní magisterské obory a doktorské programy prezenčních studií. Na zdravotnických, lékařských a farmaceutických oborech veřejných vysokých škol v Česku je zhruba každý čtvrtý student cizinec. Nejméně cizinců studuje pedagogiku, učitelství, sociální péči a právo.

Česko se s necelými 5 procenty cizinců nachází pod průměrem Evropské unie. Nejvíc cizinců žije v Lucembursku, kde tvoří 48 procent obyvatel. Následují dvě neunijní země - Lichtenštejnsko s 33 procenty a Švýcarsko, kde je cizincem každý čtvrtý. Naopak nejméně jich žije v Rumunsku a Litvě, kde tvoří méně než jedno procento obyvatel.


Celý text naleznete zde
Další informace naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Facebook v Česku maže příspěvky o Tommym Robinsonovi. Nepřípustné, shodují se experti

4 Srpen, 2019 - 02:00
Sociální síť Facebook v Česku odstraňuje příspěvky obsahující jméno britského ultrapravicového aktivisty Tommyho Robinsona. Podle mediálních expertů jde o vůbec první zaznamenaný případ, kdy sociální síť lokálně maže všechny příspěvky pouze kvůli tomu, že obsahují jméno konkrétní osoby. Zároveň se shodují, že jde o chybný krok, neboť nemá oporu v pravidlech facebookové komunity. Informuje deník Aktuálně.


"Upřímně nevím, proč se to děje, a myslím si, že je to špatná cesta. Ukazuje to, že Facebook je naprosto bezradný v úsilí regulovat obsah tak, aby v něm nebyla tzv. hate speech a další fenomény. Ale to, co dělá teď, je naprosto vymknuté z kloubu a je to medvědí služba všem, kteří se snaží o kultivaci diskusí na sociálních sítích," řekl Aktuálně.cz odborník na analýzu sociálních sítí Josef Šlerka.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Návrh na sabatikl neřeší, kde by školy sehnaly za učitele zástup. Nárok na volno by ihned mělo 80% učitelů.

3 Srpen, 2019 - 09:41
V Poslanecké sněmovně čeká na hlasování zákon, který by zavedl sabatikl na základních a středních školách. Projde-li, bude mít učitel po deseti letech praxe nárok na pět až dvanáct měsíců placeného volna od školy. Zákon, který připravilo hnutí STAN, počítá s tím, že tento čas učitelé využijí především ke vzdělávání ve své profesi. K tématu se vrací MF DNES.


Věra Kovářová (psp.cz)Poslankyně Věra Kovářová (STAN), která jej připravila, si slibuje například to, že perspektiva tvůrčího volna přiláká do škol mladé lidi. Má pomoci také s prevencí syndromu vyhoření, kterým podle výzkumu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy trpí každý pátý učitel. Návrh hnutí STAN má však několik ale. Naráží na nedostatek peněz a lidí. Jasné není ani to, kdo a v čem by učitele na sabatiklu vzdělával.

Už nyní mají podle analýzy ministerstva školství s náborem nových učitelů potíže dvě ze tří škol v Česku. Kdyby zákon prošel v navrhované podobě, mělo by na sabatikl okamžitě nárok 80 procent učitelů. I když se vezme v úvahu sedmileté přechodné období, týkal by se asi 15 tisíc učitelů ročně. Kde by školy vzaly učitele na zástup, z návrhu nevyplývá.

Podoby „učitelského volna“ jsou v evropských zemích různé. Podobný model, jaký navrhuje poslankyně Kovářová nyní testuje Velká Británie. V Rakousku mají nárok na sabatikl všichni státní zaměstnanci po pěti letech, během 6 až 12 měsíců pobírají sníženou mzdu. Také například v Itálii mají učitelé nárok na sabatikl po pěti letech, během 11 měsíců ale nedostávají plat. Ve Francii má učitel během kariéry nárok až na tři roky volna. Plat dostává jen první rok.


Celý text naleznete v MF DNES
Kategorie: Česká škola

Tomáš Zima: Nejvíce mi vadí zlovůle institucí, které dovolily, aby do dluhových pastí padaly i děti

3 Srpen, 2019 - 03:00
„Projekt Česko! A jak dál? vznikl loni na podzim v rámci 100. výročí vzniku Československa. Uvědomujeme si, že stoupá třetí role univerzit, které už nejen vzdělávají a bádají, ale také hojně komunikují se společností a zapojují se do řešení jejích problémů... Definovali jsme témata, která se přímo dotýkají občanů, ať už jde o dluhové pasti a exekuce, kvalitu potravin, nebo sucho. Kromě toho jsme se zabývali společensky závažnými otázkami, jako jsou bezpečnost nebo budoucnost Evropské unie,“ říká v rozhovoru pro Deník rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima.


Tomáš Zima (cuni.cz)V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Vím, že to byly plodné výměny názorů s konkrétními závěry, ale mě zajímá, co jste si z kontaktů s lidmi v regionech, například ve vyloučené severočeské lokalitě, odnesl vy osobně?

V okolí Ústí nad Labem jsem navštívil místa, která jsou zasažena dluhy a exekucemi. Mnoho lidí je tady v zoufalé a bezvýchodné situaci, dluhové pasti devastují často celé rodiny. Nejvíce mi vadí zlovůle institucí, které dovolily, aby do dluhových pastí padaly i děti. Stačí, když kluk či děvče pojede v MHD na černo nebo v knihovně nevrátí knihu. Spousta obcí a měst po nich pak vymáhaly dluh a využívaly k tomu jak vágní formulace občanského zákoníku, tak nečinnost rodiny. Výsledkem jsou zadlužené děti, které mají na krku i několik exekucí. To přece není normální. Každému je jasné, že za děti do patnácti let nesou odpovědnost rodiče. Jsem velmi rád, že se politici tímto tématem konečně začali seriózněji zabývat. Od naší únorové veřejné diskuse připravili v parlamentu řadu změn a opatření.

Dalším znepokojivým vykřičníkem dneška je sucho, řeší ho premiér Babiš i všichni evropští státníci. Nová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová považuje klimatické změny za největší výzvu pro EU. Vnímáte to obdobně?

Ano. Sucho je důsledkem klimatických změn, což je globální problém, sami to nevyřešíme. Česká republika to ale může částečně ovlivnit na svém území řadou opatření šetrným zacházením s půdou, zakládáním rybníků a mokřadů, zadržováním vody v krajině. Druhým klíčovým tématem je migrační politika EU, která de facto neexistuje. To není otázka kvót nebo zakotvení nějaké lodě s uprchlíky v Itálii či na Maltě. Musí se vytvořit celoevropská strategie k migraci do Evropy, pochopitelně s přihlédnutím k humanistickým a demokratickým principům. A musíme také umět říct, že nespasíme celý svět, v němž dvě miliardy lidí žijí v děsivých podmínkách. Evropa by jim měla pomáhat v místech jejich rodiště učit je hospodařit, budovat potřebnou infrastrukturu, např. studny, závlahové systémy, a připravovat kvalitní rozvojové projekty.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Centra popularizující vědu prodělávají miliony ročně i přes vysokou návštěvnost, stát je dotovat odmítá

2 Srpen, 2019 - 03:00
Pokud se ve státním rozpočtu nenajdou prostředky, tak science centra do budoucna skončí, říká v reportáži Hospodářských novin Pavel Coufal, předseda správní rady České asociace vědeckých center a ředitel iQlandie Liberec.

Téměř tři miliardy korun přitekly z evropských fondů do Česka na budování zábavních vědeckých parků. Takzvaná science centra se snaží popularizovat vědu zejména dětem. Tři z celkem osmi center v Česku se dokonce vešla do padesátky turisty nejnavštěvovanějších lokalit v tuzemsku. Ročně do science center u nás zamíří necelé dva miliony lidí, přesto si na sebe žádné z nich nevydělá. Jsou závislá na penězích od měst, krajů či sponzorů. Stát na ně nic nepřispívá a ani nehodlá.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Ombudsmanka: Na výdaje na školáka lze žádat úřad práce o jednorázovou dávku

2 Srpen, 2019 - 02:00
Na pořízení pomůcek do školy, zájmové kroužky, školu v přírodě nebo školní obědy lze využít jednorázovou dávku mimořádné okamžité pomoci. Řada rodičů-samoživitelů a nemajetných rodin o této možnosti neví.


Anna Šabatová (ochrance.cz)Blížící se začátek školního roku představuje pro řadu rodin finančně náročné období. Vynaložené náklady rodičů na začátku školního roku se mohou pohybovat až v řádu několika tisíc korun a následují další výdaje v průběhu školního roku. Nejen rodiče-samoživitelé, ale i mnoho nemajetných rodin si nemůže dovolit nakoupit dětem všechny potřebné školní pomůcky, zaplatit zájmový kroužek, připravit se na placení obědů ve školní jídelně, nemluvě o předpokládaných dalších výdajích na školní výlety, školu v přírodě apod.

Právě tyto výdaje ale lze hradit z jednorázové dávky mimořádné okamžité pomoci, o níž mohou rodiče nacházející se v tíživé sociální situaci požádat Úřad práce. S její pomocí lze i dětem ze skromných poměrů zajistit ve škole rovnocenné postavení s ostatními spolužáky.

„Bohužel se zdá, že se mezi rodiči ve složité sociální situaci neví, že mimořádná okamžitá pomoc může sloužit také k uhrazení nákladů souvisejících se školní docházkou nebo zájmovou činností dítěte,“ vysvětluje ombudsmanka Anna Šabatová a dodává: „Nelze problém stavět tak, že když rodiče nemají peníze, musí dítě zapomenout na veškeré aktivity, jako jsou např. kroužky, škola v přírodě apod. Stát prostřednictvím mimořádné okamžité pomoci napomáhá tomu, aby dítě nebylo vyloučeno z kolektivu vrstevníků, aby mu nebyly odepřeny aktivity, které rozvíjejí jeho osobnost, schopnosti a zájmy.“

Informaci o možnosti požádat o mimořádnou okamžitou pomoc na výdaje související se školním vzděláním nebo zájmovou činností dětí by podle ombudsmanky měly rodinám s nízkými příjmy předávat organizace a instituce, které jsou s nimi v kontaktu: v první řadě úřad práce, sociální pracovníci obcí, OSPOD, nevládní organizace nebo i samotné školy.

Mimořádnou okamžitou pomoc je možné poskytnout např. na:

- Výdaje na učebnice a učební pomůcky, pokud je škola neposkytuje zdarma nebo je nepůjčuje.
- Školní aktovku, pracovní oděvy a pracovní pomůcky pro učně
- Výdaje na školu v přírodě, zimní lyžařský kurz, letní výcvikový kurz.
- Platbu za školní družinu (pokud byla zamítnuta žádost o osvobození od ní)
- Náklady na mimoškolní aktivity a pomůcky k nim (např. platba za zájmové kroužky, letní tábory apod.)
- Školkovné, pokud není rodina od úhrady osvobozena.
- Výdaje na dojíždění do školy (pokud není škola v docházkové vzdálenosti nebo není možná bezplatná přeprava např. školním autobusem).
- Výdaje na zefektivnění domácí přípravy či komunikace se školou (např. pořízení počítače či připojení k internetu, jsou-li potřebné pro studium a dítě nemá možnost využívat je v dostatečném rozsahu ve škole).

Dávka mimořádné okamžité pomoci naopak neslouží k zaplacení školného na jakémkoli typu školy nebo k úhradě ubytování studentů vysokých škol.

Celková částka vyplacená jedné rodině za kalendářní rok může být maximálně 34 100 Kč (desetinásobek životního minima).

O mimořádnou okamžitou pomoc je třeba žádat úřad práce na konkrétní výdaj předem, tj. před jeho uhrazením, a vždy je třeba přesně vymezit, na co konkrétně má být dávka poskytnuta (např. předložení školou předepsaného seznamu školních pomůcek). Úřad práce by měl vždy s ohledem na situaci rodiny a požadovaný výdaj posoudit, zda je žádost odůvodněná. Hodnotí přitom, jestli rodina není ze svých příjmů a majetku schopna výdaj uhradit vůbec, nebo by se jeho uhrazením ocitla v hmotné nouzi. Vzhledem k tomu, že úřad práce musí současně šetřit státní výdaje, může žadateli podle jeho majetkové situace přiznat jen část nákladů nebo uhradit jen nejlevnější variantu (např. i z bazaru, pokud věc může sloužit svému účelu).

Rovněž úřad práce posuzuje, jestli je výdaj odůvodněný, tj. jestli napomůže začlenění dítěte do kolektivu, jestli by neuhrazení výdaje nevedlo k vyloučení dítěte z okruhu spolužáků (např. nemožností účastnit se školních akcí). Důležité je i hodnocení, jak aktivita, která má být z dávky uhrazena, přispívá k celkovému rozvoji osobnosti dítěte, k rozvoji jeho schopností a dovedností, ke zvýšení kvality trávení volného času apod.

Žádost o mimořádnou okamžitou pomoc by měla být podána úřadu práce v místě trvalého pobytu na předepsaném formuláři, v němž uvedete, že žadatel uvede, že žádá o mimořádnou okamžitou pomoc „Nezbytné nebo odůvodněné náklady (vzdělání)“. Pracovníci úřadu práce by měli žadatele poučit, jaké doklady je třeba k žádosti přiložit (zpravidla doklad o příjmech).

Pracovníci úřadu práce nemohou odmítnout žádost přijmout. Pokud se tak stane, je vhodné přivolat nadřízeného a požádat o sepsání záznamu o odmítnutí přijetí žádosti, nebo lze podat žádost jiným způsobem (na podatelně nebo vložením do schránky pro příjem písemností, zaslat poštou aj.). I když je žádost neúplná, musí ji pracovníci úřadu práce přijmout a žadatele poučit, co v žádosti chybí a do kdy to musí doplnit.

„Setkala jsem se s případy, kdy lidé žádali o mimořádnou okamžitou pomoc, ale pracovníci úřadu je přesvědčili, aby žádost vzali zpátky, protože by jim podle nich dávka stejně nebyla přiznána. Takto úřad práce nemůže podle zákona postupovat. Žadatelé by měli vždy trvat na tom, aby úřad jejich žádost přijal, řádně ji posoudil a rozhodl o ní,“ upozorňuje ombudsmanka. Jen tak se mohou později bránit námitkami či odvoláním, pokud by s rozhodnutím nesouhlasili. Úřad práce totiž musí svůj závěr odůvodnit a v případě zamítnutí jasně popsat a odůvodnit, proč v konkrétním případě dávku neposkytl.

Podrobnosti o mimořádné okamžité pomoci ve vztahu k nezaopatřeným dětem a k řízení o dávkách naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Výzva k předkládání žádostí o poskytnutí dotace v rámci OP Zaměstnanost

2 Srpen, 2019 - 01:00
Výzva Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy k předkládání žádostí o poskytnutí dotace v rámci Operačního programu Zaměstnanost. Cílem výzvy je zvýšení kvality systému dalšího vzdělávání.


Cílové skupiny:

Instituce trhu práce a jejich zaměstnanci
Zaměstnavatelé, agentury práce, sociální partneři,
Poskytovatelé vzdělávání
Krajské orgány, obce
Neziskové organizace
Organizace řízené MŠMT

Žádosti o poskytnutí dotace se podávají MŠMT v termínu od 2. 8. 2019 do 2. 9. 2019.


Další informace naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Karel Lippmann: Učitel v silovém poli moderní vědy. („Vědění je síla.“ Francis Bacon)

1 Srpen, 2019 - 03:00
O pozitivním vlivu moderní vědy na život člověka se téměř nepochybuje. Rozšiřuje lidské poznání, pomáhá odstraňovat bídu, hlad, mnohé těžké nemoci, dřinu, atd. Zejména druhá světová válka její prestiží poněkud otřásla, vznikl postmodernismus, ten je však v některých ohledech a podobách vůči ní příliš destruktivní, její pozitiva bagatelizující, obecně těžko přijatelný, značně nesrozumitelný a nadměrně vágní. Skutečnost je mnohem složitější, než aby bylo možné jednu její podobu odstranit a nahradit ji podobou jinou, zcela opačnou. Tato složitá situace pak klade i stále větší nároky na vzdělávání.

Karel Lippmann (archiv autora)Geneze moderní vědy je dlouhá a pestrá. Sahá až do antiky, z hlediska mechaniky od Thaleta až k Démokritovi, z hlediska gnoseologického začíná Platónem a Aristotelem. Prochází křesťanstvím (obdobím patristiky a scholastiky), hermetismem a svůj první vrchol dosahuje tzv. koperníkovským obratem od substance k subjektu. Vznikají dva odlišné vědecké směry: 1) kritický; 2)inovativní a syntetický. Vedly vzájemný spor o organizaci vesmíru, která je odlišná od představ Aristotelových. René Descartes přišel s pojetím kosmu, které později vyjádřil Voltaire slovy: „Bůh je Velký Hodinář. Kosmos je jako hodiny, které byly při stvoření nataženy a potom už jen věčně a přesně jdou. Aktivní účast Boha se tak stává nepotřebnou.

Jiný názor měl velmi pobožný Isaac Newton. Gravitaci např. označil za přímou akci Boha, prostor vnímal jako „sídlo Boha“, bez jeho zásahů by se sluneční soustava zhroutila. Šířící se vědecká m e t o d a znamenala redukci jevů k jejich pochopitelnosti. V mikrokosmu platí, že každá teorie se stává pravdivou, existuje-li soulad pozorování s jeho předpovědí. V makrosvětě tři zákony pohybu a zákon gravitace podléhají matematické analýze, která je nástrojem mechanických vztahů. Zákony makroskopických jevů mohou být vysvětleny mikroskopickými silami. Newtonova mechanika je prověřována souladem s fyzikální realitou. P.-S. Laplace upravil Newtona tak, že popsal sluneční systém jako stabilní, nevyžadující už boží zásah.

Newtonovu mechaniku problematizovali později „romantici“. Vycházeli z I. Kanta, který popíral, že by se vědci mohli zabývat podstatami nedostupnými smyslovému vnímání. Podle Kanta může lidská mysl poznat jen síly. Vesmír má podobu organismu, prostor je jednotou sil, které jej spojují. Hledání pravdy v něm si nevystačí s analýzou, cesta k vědecké pravdě vede uvažováním o celku. V této souvislosti připomeňme např. výzkumy H. Ch. Oersteda a M. Faradaye (přeměna sil).

V 19. století Comtova pozitivistická filosofie zavrhla metafyziku. Zdálo se, že ovládnutí přírody je na dosah. Mechanický pohled na svět se jevil jako komplexní, takže se mohlo zdát, že na budoucí vědu zbude už jen úloha přesněji měřit. Na počátku století dvacátého však byla tato představa narušena. Fyzikům se totiž nedařilo redukovat záření atomu na dosud známé mechanické principy a nebyla dokázána existence éteru, látky, jejíž předpokládané vlastnosti měly tyto principy naplňovat. A. Einstein objevil mechaniku relativistickou. Absolutní prostor se stal fikcí. Kvantová mechanika Planckova se pak zaměřila na fyziku mikrosvěta.

K čemu slouží v souvislosti s hlavním tématem článku (viz titulek) tento poněkud obsáhlý, leč zdaleka ne vyčerpávající exkurz do moderní vědy, její geneze a základů? Tato věda je především mechanická, ať už ve fungování mechanismu hraje Bůh roli aktivní, pasivní, nebo je naopak zcela „bezbožná“. Klasická mechanika zkoumá jevy makroskopických těles (její součástí se posléze stala i Einsteinova relativistická mechanika). Této mechanice odpovídá i „karteziánská“ tradice myšlení, podle níž se rozum vůbec nemá zabývat otázkami smyslu a hodnot. Jeho předmětem je pouze to, co se dá zpracovat matematicky. Typickým příkladem mechanického systému jsou hodiny. Naproti tomu tradice „komeniánská“ je založena na tom, že rozum se i nad smyslem a hodnotami zamýšlet musí. Moderní věda se vydala cestami tradice „karteziánské“. Humanitní vědy by měly v této souvislosti řešit otázku, zda, kdy a jak aplikovat zmíněné mechanické metody ve zkoumání skutečností svou podstatou vágních.

Škola, ač se hlásí ke Komenskému (Komenský se u nás dnes převtělil do podoby Zlatého Amose), je tradičně pohlcena „karteziánstvím“. Protože matematika a ji bezprostředně využívající vědy přírodní jsou vědami exaktními, vyhovují tedy této tradici, jsou pokládány za vědy „vyšší“ kategorie než nauky o světě vágním (do kterého navíc stále více pronikají), velice je ovlivňují, ale svou exaktností a abstraktním charakterem s nimi nejsou a ani nemohou být totožné. Pro vědce a odborníky tak vzniká obtížně řešitelný problém: Jak se s průnikem obou světů vypořádat? Je to těžké, znamená to především neustále hledat jejich meze. Ne jen obecně, ale též v každé konkrétní situaci. Bohužel si škola situaci zjednodušuje. Např. místo slovního hodnocení známkováním, navíc doprovázeným plusy a minusy, dnes často „zpřesňovaným“ ještě i procenty vyjadřujícími jeho „sílu“.

Základním znakem matematiky je přesnost. Na každém kroku řešení dané úlohy. Jenže přirozený svět, který bezprostředně vnímáme a prožíváme, je nepřesný. O přesnost se proto musíme snažit. Ve spoustě případů však k přesnému výsledku nedojdeme a dojít nemůžeme. Přirozený, vágní svět je totiž v neustálém pohybu. Předmět našeho zkoumání je pak jednak nesmírně členitý, jednak neuzavřený. Můžeme jen věřit tomu, že se nám jej podařilo a podaří poznat co nejpřesněji. A opět vzniká problém. Jak nacházet mez mezi skutečnostmi umožňujícími, ba bezpodmínečně vyžadujícími přesnost a skutečnostmi, které nalézt naprostou přesnost neumožnují, leč vyžadují přesto její hledání. A kde je pak hranice mezi přesností a nepřesností uvnitř celkové vágnosti. Které z těchto skutečností, předmětů našeho zkoumání, jsou důležitější a proč? A které kladou vyšší nároky na naše myšlení a proč? Tohle už jsou otázky i pro učitele.

Pokud se už od dětství neučíme s těmito problémy postupně pracovat, vzdaluje se naše poznání realitě světa, ač jeho úkolem je opak. Člověk je systémově vzděláván jako stroj, a to bez ohledu na to, zda je učitel „hodný“ či přísný, motivovaný či „vyhořelý“. Základní směr výuky je stejný. Celek světa a myšlení jsou trhány na kusy a pojímány jako suma, ne jako organismus Protože každý člověk je pro osvojení těchto „kusů“ jinak disponován, neustále zažívá i přes velkou snahu pocit selhávání svého intelektu. Učitel se ocitá v nesnadné situaci. Zmíněný systém mu velí neudělat chybu, protože by ohrozil svou autoritu a prestiž. Z toho rovněž na druhé straně plyne sklon k nedůtklivosti, ješitnosti a zdůrazňování vlastní neomylnosti. Nejhorším důsledkem je však neochota něco na vžitém systému měnit, protože by to mohlo být vnímáno jako přiznání, že to až dosud dělal špatně.

Velice mě v této souvislosti zaujala „terminologie“ jednoho s diskutujících matematiků na České škole: Dívky, které se snaží, ale matematika jim nejde, nazval „snaživými humanistkami“. Pojmenoval tak výstižně tradicí rozšířenou a téměř nezpochybnitelnou představu (spíše předsudek), že exaktní vědy vyžadují od žáků myslet, kdežto vědy humanitní si vystačí se snahou, rozuměj trpělivým „drcením“ (též termín onoho diskutujícího) předložených faktů a mechanických postupů. Příznačné rovněž je, že poslušnost a ochota imitovat učitele či učebnici je přiřčena dívkám. Jak si za těchto okolností uchovat zdravé sebevědomí a potřebnou motivaci k učení, bůh suď. Žáci, kteří nemají potřebné předpoklady pro určitou odbornost a nemají ani v úmyslu se touto odborností profesionálně zabývat, mají smůlu. Musí se jí prostě „nadrtit“. K výsledku se tak lze dostat dvěma cestami: jednak si vše potřebné zapamatovat a rozumět tomu, jednak si jen zapamatovat. K čemu je druhá cesta dobrá? Jistě, imitace je jedním ze způsobů učení a spoustu věcí v životě děláme na jejím základě. Imitují zejména děti. Ale ke vzdělání imitace nestačí, je jeho falešnou tváří. Je zřejmé, že kolega – matematik vychází z tradice zjednodušeně vyložené, leč bohužel masově přijaté moderní vědy, podle níž matematika a vědy na ní založené vyžadují myšlení, kdežto vědy humanitní a sociální jsou založeny na imitaci, myšlení nevyžadují, lze se je nabiflovat. Jediné, co potřebují, je snaživost. Tento postoj může mít různé varianty, např. i tuto: ve studii Příspěvky k podpoře lidového vzdělání (1778), která dle datování vznikla v době, kdy Marie Terezie zavádělo povinnou školní docházku, čteme: „Nechť se učí dítě jen to, kolik potřebuje pro svůj budoucí stav. Všechno, co jde nad to, je od zlého a slouží pouze tomu, aby dítěti zamotalo hlavu a aby se z něj udělal, ne-li velký, tedy malý blázen, jenž pak už nikdy nevěnuje svoji pozornost záležitostem, které mu leží před očima, ale zabývá se naproti tomu spekulacemi, čímž je vymýcena pohoda a láska k povolání a k práci.“ Autor této studie je alespoň upřímný.

Ve skutečnosti jsou uvedené postoje hluboce mylné. Vědy společenské a humanitní jsou založeny především na interpretaci často složitě komplexních skutečností, jejich složky se navíc proměňují, vzájemně ovlivňují své významy, celek není uzavřený, vždy musíme počítat s tím, že do něho ještě vstoupí něco dalšího, co jeho celkový význam i význam dílčích složek promění, a my to budeme muset vzít v potaz. Na jedné straně je nutné plně a důsledně respektovat fakticitu dané skutečnosti a pracovat s ní logicky, na straně druhé je však třeba mít vždy na paměti, že žádný závěr, který učiníme, nemůže být konečný a zcela přesný. Někteří představitelé těchto věd dělají velkou chybu, že se je snaží, především ve škole, exaktním vědám přiblížit, místo aby dokazovali nepominutelný význam jejich specifického charakteru pro život každého člověka. Např. hodnocení znalostí v literatuře na základě testů a standardizovaných zkoušek notně zamlžuje smysl výuky tohoto předmětu. Ve výkladu uměleckého díla nikdy nelze dojít k jednoznačnému, „mrtvému“ závěru (nelze však také žádný relativní závěr činit libovolně). Testy a standardizovaná zkouška však žákům „napovídají“, že to možné je a že je to dokonce podstatou literatury (i její výuky). Tím ji současně ochuzují o její společenskou prestiž a v případě žáků vedou k oslabení jejich zájmu hlouběji se jí zabývat. Pojmenování „snaživé humanistky“ je s ohledem na smysl vzdělání a vzdělávání škodlivý nonsens.

Největší překážkou zkvalitnění vzdělání a vzdělávání je staletá samozřejmost systému. Ten je věky „ztuhlý“ a všechny jeho „změny“ se pohybují pouze v jeho rámci. Opět mechanicky: něco „uvolníme“, něco více „utáhneme“, něco přidáme, něco ubereme, něco „okořeníme“ moderní technikou apod. Z hlediska gnoseologického se však v našich školách od Marie Terezie v zásadě nic nemění.

„Nikdy jsem nepřipustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání.“ (Mark Twain)
Kategorie: Česká škola

Základní školy ve Zlínském kraji dostanou peníze na vybavení dílen

1 Srpen, 2019 - 02:00
Vrátit žáky do školních dílen, aby získali alespoň základní znalosti a rozvíjeli manuální zručnost, chce vedení Zlínského kraje. Přišlo proto s nabídkou pro základní školy – pomůže jim zaplatit vybavení dílen. Ty totiž na většině škol v minulosti zanikly a musí se tak budovat zcela od začátku. Jedna škola může získat od 50 do 150 tisíc. Pro tento kalendářní rok je připraveno z rozpočtu kraje pět milionů korun. Při čerpání maximální výše dotace by tak částka vystačila pro 33 škol. Informuje iDNES.


Petr Gazdík (psp.cz)„Oslovili jsme zřizovatele základních škol v kraji a nabídli jim možnost dotace. Administrativně to bude velmi jednoduché,“ potvrdil krajský radní odpovědný za školství Petr Gazdík. „Pokud bude zájem, a podle předběžných informací se zdá, že bude velký, chceme v podpoře pokračovat i další roky,“ přislíbil.

V rámci republiky je takový systém krajské podpory technického vzdělávání ojedinělý. „Školy jsme podporovali i dříve, ale žádaly si o peníze individuálně a každou žádost muselo projednat zastupitelstvo. Chtěli jsme to zjednodušit a nabídnout všem,“ vysvětlil Gazdík.

Ačkoliv se o nutnosti vrátit dílny do škol mluví řadu let, jednotné řešení neexistuje. Zřizovatelé školy podporují z vlastních rozpočtů a žádají o dotace, kde se dá. Využít mohou i peníze od státu či evropské fondy, na ty ale zdaleka nedosáhne každý a nabídka je poměrně nepřehledná.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Prázdniny na sociálních sítích ministerstva

1 Srpen, 2019 - 01:00
Školní lavice v letních měsících sice zejí prázdnotou, ale i tak je pořád o čem mluvit. A protože se i naše sociální sítě přepnuly do prázdninového módu, snažíme se vám během léta přinášet ty nejzajímavější události a videa z předešlého školního roku. Co všechno tedy na sociálních sítích ministerstva najdete?


Medailonky finalistů Global Teacher Prize

Každý týden se společně podíváme na medailonek jednoho z finalistů Global Teacher Prize – ocenění pro inspirující pedagogy a průvodce vzděláváním. Tato soutěž proběhla na území České republiky teprve druhým rokem, ale i přesto si získala velký ohlas jak u odborníků, tak široké veřejnosti. Na Facebooku najdete pravidelně videa, kde se učitelé představí a také ukázky z jejich výuky – tedy příklady z dobré praxe, které mohou sloužit jako skvělá inspirace třeba pro nadcházející školní rok.

Zatočme s šikanou

Šikana je problémem, o kterém se musí otevřeně mluvit. A to nejen na úrovni legislativy, ale také mezi dětmi a mládeží. Proto jsme v loňském roce vyhlásili soutěž pro druhý stupeň základních škol a středoškoláky. Úkolem bylo vytvořit video o tom, jak taková šikana vypadá, ale hlavně, jak se s ní mohou vypořádat. Za kým jít, na koho se obrátit, a jak na určité situace reagovat. Každý týden s vámi sdílíme jedno z výherních videí společně s užitečnými odkazy na MŠMT.

Mediální gramotnost

Ze všech stran jsme zavalení informacemi, ale jak se jimi prokousat, a kde najít pravdu? I na tuto otázku se pokusil odpovědět pedagog Michal Kaderka z Gymnázia Na Zatlance. Na svém webu publikoval otevřenou učebnici, která slouží jako inspirace pro ostatní. Nejen pedagogové v ní mohou najít to, jak se vůbec k výuce mediální výchovy postavit. Na jeho webu mimo jiné najdete odkazy na užitečné stránky i legislativu. Vše vám ale budeme i my pravidelně sdílet na Facebooku ministerstva.

Ministerstvo

V neposlední řadě se každý čtvrtek můžete těšit na rozhovor s jedním ze zaměstnanců ministerstva. Ten vás seznámí se svou agendou, cíli a motivací k práci a ministerstvu. Skrze rozhovor tak máte možnost nahlédnout za dveře úředníků a vidět je i v trochu jiném světle, než jen v tom byrokratickém.


Další informace naleznete zde
Kategorie: Česká škola

České matky, které jsou závislé na internetu. Sociální sítě jim ničí rodiny

31 Červenec, 2019 - 02:00
Dospěla generace dětí, které vyrostly na internetu. A závislost jim ničí životy. Na internetu a sociálních sítích jsou matky na mateřské dovolené schopné prožít několik hodin denně. Kvůli virtuálním kamarádkám zanedbávají rodinu. Podle odborníků v tom nejsou samy, sklony k závislosti mají i vysokoškolští studenti a lidé žijící o samotě. Reportáž přináší iDNES.


„V době těhotenství a po porodu jsem chatovala celé noci, spávala jsem často jen dvě hodiny,“ svěřuje se žena, která se léčila ze závislosti na internetu a která si přála zůstat v anonymitě. Než se rozhodla pro léčbu, trvalo to tři roky.

Všechny znaky závislostního chování na internetu vykazují podle Davida Šmahela z Masarykovy univerzity tři procenta Čechů. „Poslední reprezentativní průzkum celé populace jsme sice dělali v roce 2008, ale očekával bych dnes podobné procento,“ dodává Šmahel. Dalšímu procentu Čechů pak bezprostředně hrozí, že se do závislosti propadnou. Podobně jsou na tom i jiné země.

„Závislost na drogách devastuje tělo více a rychleji, ale co se týče psychiky a sociálních vztahů, je závislost na internetu neméně ničivá,“ myslí si psycholožka Lucie Essenza. Závislí trpí izolací, úzkostmi, depresí. Stejně jako u závislosti na drogách se musí vyrovnávat s abstinenčními příznaky, kvůli jejich online životu jde vše stranou. Zatímco muži zpravidla hledají únik v online hrách nebo v internetovém pornu, ženy více propadají sociálním sítím a stávají se závislé na virtuální komunikaci.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Stránky