Česká škola

Přihlásit se k odběru zdroj Česká škola
Portál pro české základní a střední školy, který přináší především aktuální zprávy z rezortu školství.Michal Komárekhttp://www.blogger.com/profile/17889474974020843774noreply@blogger.comBlogger25841125
Aktualizace: 36 min 55 sek zpět

Ministr Plaga chce zúžit státní maturitu, zmizet by mohla slohová práce i ústní část

7 hodin 26 min zpět
Ministerstvo školství pravděpodobně navrhne zúžení státní maturity jen na didaktické testy. Podle ministra školství Roberta Plagy (ANO) to podporují odborníci i poslanci, se kterými o možných změnách v maturitách debatuje. Ministerstvo by tak ustoupilo od ústní části a slohových prací u státních maturit. Návrh úprav by ministr chtěl předložit na jaře. Informuje ČTK.

Celý text naleznete zde



Kategorie: Česká škola

"Romským žákům je nejlíp spolu." Mýtus, kterého se musíme zbavit, říká ombudsmanka

10 hodin 27 min zpět
Už nemáme místo, slýchají často romští rodiče, když chtějí zapsat své dítě na běžnou základní školu. Obrátit se proto musí na druhý typ škol, který v Česku postupně vznikl - na segregovanou základku s vysokým podílem romských žáků. Ombudsmanka Anna Šabatová se problémem v minulých měsících zabývala a nyní rozeslala úřadům, obcím a školám seznam doporučení, jak segregaci romských dětí předcházet. Reportáž k tématu přináší Aktuálně.cz.


Anna Šabatová (ochrance.cz)"Tím, že děti ze segregovaných škol mají nižší šanci dosáhnout vyššího vzdělání, stoupá riziko jejich sociálního vyloučení a toho, že upadnou do bludného kruhu chudoby," upozorňuje Marína Urbániková z týmu Šabatové. Nůžky mezi majoritou a romskou menšinou se tak dále rozevírají a sociální napětí roste.

Oficiálně škola nemůže dítě ze své spádové oblasti odmítnout kvůli etnicitě. Pokud ale ředitel to, že nemá místo, řekne rodičům neformálně mezi dveřmi, neexistuje o tom záznam a nelze se proti tomu odvolat. "Málokterý romský rodič pak dokáže podat přihlášku a trvat na tom, že musí dostat správní rozhodnutí," podotýká Šabatová. "Navíc také který rodič, jedno jestli romský, nebo neromský, bude trvat na tom, že chce dostat své dítě do školy, kde cítí, že ho tam až tak nechtějí?" podotýká právnička z úřadu ombudsmanky Veronika Bazalová.

Segregaci neprohlubují pouze ředitelé některých běžných škol, ale také rodiče neromských dětí. Úřad ombudsmanky během svého výzkumného šetření mluvil s řediteli deseti škol, které mají se vzděláváním romských žáků zkušenosti. "Ředitelé a ředitelky v rozhovoru opakovaně naráželi na jakousi nepsanou hranici počtu romských dětí na třídu, po jejímž překročení dochází k tomu, že neromští rodiče hromadně odhlašují své děti a dávají je do jiných škol," popsala Urbániková s tím, že hranicí obvykle jsou dva až čtyři romští žáci na třídu.


Celý text naleznete zde
Zprávu ombudsmanky naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Cesta ke společnému vzdělávání romských a neromských dětí

10 hodin 27 min zpět
Kancelář ombudsmanky v letošním roce realizovala výzkum, v němž zjišťovala problémy škol, které mají zkušenost se vzděláváním romských žáků, jsou otevřené společnému vzdělávání nebo se snaží poskytovat kvalitní vzdělání všem bez ohledu na etnicitu. Na základě tohoto výzkumu ombudsmanka připravila sérii doporučení jednotlivým aktérům, kteří mohou zlepšit situaci romských dětí v českém vzdělávacím systému.


Anna Šabatová (ochrance.cz)Výzkumného šetření se zúčastnili ředitelé, ředitelky a další zaměstnanci deseti základních škol v České republice, a jeden zřizovatel. Situace jednotlivých zapojených škol se přitom liší. Na jedné straně zde jsou školy, které jsou úspěšné ve společném vzdělávání romských a neromských dětí. Na straně druhé jsou školy, o kterých lze hovořit jako o segregovaných. Výzkum se tedy zabýval jak dobrou praxí, tak reálným problémy a jejich možným řešením.

Z rozhovorů vyplynulo, že ředitelky a ředitele netěší, pokud jsou jejich školy vnímané výhradně jako školy pro romské děti. Pokud se pak dostanou do pozice segregovaných škol, cítí se často bezradně, protože samy školy tuto situaci nezapříčinily a také ji nedokážou samy vyřešit, i když se snaží, aby fungovaly co nejlépe. Hlavní nástroje však mají v rukou zřizovatelé škol a ministerstvo školství.

V oblasti desegragace škol přitom máme i v Česku úspěšné příklady dobré praxe: „Snažíme se, aby naše škola byla součástí řešení tohoto problému, i když je to samozřejmě občas složité. Přesto chceme, abychom byli školou s místem pro všechny, aby u nás ve škole romské i neromské děti i jejich rodiče dělali veškeré činnosti společně a navzájem se více poznávali. Umožňujeme, aby každý z žáků školy měl možnost vyniknout v tom, v čem je úspěšný, třeba v tanci, zpěvu, sportu, recitaci, divadle, kreslení,“ popsala svou zkušenost ředitelka Základní školy Floriána Bayera v Kopřivnici Vlasta Geryková.

Segregace Romů a Romek ve vzdělávání má negativní ekonomické, pedagogické i sociální důsledky, které dopadají nejen na jednotlivce, ale na celou společnost. Z tohoto důvodu se ombudsmanka rozhodla vydat doporučení, jehož cílem je poskytnout obcím a školám praktický návod, jak segregaci řešit. Doporučení je adresováno Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvu práce a sociálních věcí, České školní inspekci, vysokým školám, krajům, obcím a samotným školám.

„Desítky let praktikované oddělování velké části romských dětí mimo hlavní vzdělávací proud snižovalo míru sociální mobility celé komunity. Změnami v legislativě došlo k posílení rovného přístupu ke vzdělání, nicméně paradigma mnohde přežívá. Posilování rovného přístupu ke vzdělání je bezpodmínečným předpokladem řešení problémů soužití. Ať už těch reálných, tak těch, které jsou založeny na sociálních stereotypech,” uvedl Bob Kartous z Informačního centra o vzdělávání EDUin, které se dlouhodobě snaží podporovat zájem veřejnosti o kvalitní vzdělávání dětí.

Vyjádření ředitelky Základní školy Trmice, Tyršova 482 v Ústeckém kraji, které se dlouhodobě úspěšně daří vzdělávat romské a neromské žáky společně: "Škola má žáky připravovat na život. Má je vybavit dovednostmi, které jim pomohou rozvinout jejich schopnosti a talenty, najít své místo v životě a přinášet užitek sobě i společnosti. Všechny tyto dovednosti je třeba rozvíjet v prostředí, které je přirozené – přirozeně pestré, otevřené, kreativní, inspirativní, svobodné. Segregace není přirozená, je to cosi uměle vytvořeného určitým tlakem zvenčí, je to něco, co člověka tíží a omezuje. Škola je prvním místem, kde je třeba se segregací bojovat! Je třeba usilovat o to, aby se ve škole všichni cítili dobře a bezpečně, je třeba daleko více klást důraz na školní klima, na společně formulované a společně uznávané hodnoty a postoje, na pěstování partnerských vztahů na všech úrovních. Jedině tak může škola naplnit své poslání, kterým je kultivace a rozvoj člověka ve všech jeho oblastech.“

Shrnutí doporučení ombudsmanky ke společnému vzdělávání romských a neromských dětí

Co to je segregace ve vzdělávání?

Ve škole nebo třídě se vzdělávají romští žáci odděleně od neromských žáků v počtu, který výrazně převyšuje jejich poměrné zastoupení v celé populaci či dané oblasti, s omezenou možností vzájemného kontaktu a s rozdílnými vzdělávacími příležitostmi.

Jaké jsou její důsledky?

- Důsledky jsou sociální, pedagogické a ekonomické. Etnická segregace ve vzdělávání:
- snižuje šance vyčleněných žáků na dosažení vyššího stupně vzdělání,
- posiluje sociální vyloučení a znesnadňuje vymanění se z bludného kruhu chudoby,
- přispívá k sociálnímu napětí mezi různými skupinami obyvatel,
- klade neúměrně vysoké nároky na pedagogickou práci a vyvolává riziko pracovního přetížení učitelů,
- přispívá k masivním odchodům žáků z řad majority a pedagogů pryč z určitých škol, a tím destabilizuje místní vzdělávací soustavy,
- neodpovídá vzdělanostním potřebám vývoje budoucího světa,
- vede k nižší ekonomické aktivitě absolventů takto zatížených škol,
- zvyšuje ekonomickou zátěž zřizovatele v podobě nutnosti dodatečného dotování provozu školy z městského rozpočtu,
- způsobuje významné ztráty hrubého domácího produktu České republiky.

Je segregace nezákonná?

Ředitelé/-ky škol a obce nesmějí rozdělovat děti do tříd, škol nebo stanovovat školské obvody podle etnicity žáků, jinak by se dopustili přímé diskriminace. A to ani se souhlasem romských rodičů nebo v důsledku tlaku rodičů z majority. Pokud při tom použijí na etnicitě neutrální kritérium (např. výsledek testu školní zralosti), kvůli kterému ale fakticky vznikne etnicky oddělená třída nebo škola, může se jednat o nepřímou diskriminaci. O nepřímou diskriminaci nepůjde, pokud by kritérium sledovalo legitimní cíl a prostředky k jeho dosažení by byly přiměřené a nezbytné.

Stát má odpovědnost zabránit vzniku segregovaných škol a zjednat nápravu již existující segregace. Vzhledem k negativním důsledkům segregace by obce měly aktivně předcházet samovolnému vzniku romských škol.

Česká školní inspekce kontroluje, zda škola neodděluje romské a neromské děti neoprávněně. Ministerstvo vnitra kontroluje, zda vyhláška obce stanovující školské obvody nevede k segregaci romských dětí. Antidiskriminační žalobou se lze u soudu domáhat upuštění od diskriminace, odstranění následků diskriminačního zásahu a přiměřeného zadostiučinění formou omluvy a náhrady nemajetkové újmy v penězích. Ve výjimečných případech může být segregace trestným činem.

Jak se dá segregaci předcházet nebo zabránit?

Nezbytná je spolupráce všech významných aktérů, kteří působí v oblasti vzdělávání a kteří mají vliv na širší sociální kontext. Jde především o MŠMT, ČŠI, kraj, obec jako zřizovatele, vedení škol, pedagogy, žáky a jejich rodiče, nevládní organizace, odbor sociální péče města, OSPOD, sociální pracovníky/-ce a městskou policii. Identifikovali jsme deset opatření, která mohou přispět ke společnému vzdělávání:

1.kvalitní společné předškolní vzdělávání romských a neromských dětí,
2.vhodné nastavení školských obvodů,
3.rozvážení či doprovody žáků do vzdálenějších škol (bussing) s cílem dosažení rovnoměrného zastoupení romských a neromských žáků ve školách na území obce,
4.přesvědčení školy o smysluplnosti společného vzdělávání a jeho výslovná deklarace v jejím školním vzdělávacím programu,
5.dobrá příprava učitelů na etnicky heterogenní třídní kolektivy (další vzdělávání, sdílení dobré praxe mezi školami, hospitace ve školách, mentoring),
6.pomoc dalších (ne)pedagogických pracovníků školy (asistenti pedagoga, sociální pedagogové, školní asistenti, mediátoři) a podpora externích subjektů v lokalitě,
7.vytváření příležitostí pro setkávání romských a neromských rodin s cílem zlepšovat vzájemné vztahy,
8.doučování a mentoring žáků,
9.prevence šikany a nastavení přátelského školního klimatu,
10.pomoc nemajetným rodinám s finančními náklady na vzdělávání.

Jaké jsou poznatky z praxe?

Na téma segregace ve vzdělávání jsme provedli výzkumné šetření. Respondenty byli ředitelé/-ky a další pracovníci deseti škol, kteří mají zkušenost se společným/odděleným vzděláváním romských a neromských žáků.

Respondenti za hlavní příčiny segregovaného vzdělávání označili segregaci v bydlení, nečinnost nebo nevhodný zásah zřizovatele, nesouhlas části rodičů se společným vzděláváním, menší ochotu části škol přijmout romské děti, stahování žáků s vyšší potřebou podpory do segregovaných škol a absenci systémového řešení a jeho politické podpory.

Kromě deseti výše uvedených desegregačních opatření respondenti považovali za důležité budování dobrého jména školy s cílem přilákat neromské žáky a pravidelné setkávání se zúčastněnými aktéry (městská policie, OSPOD, neziskové organizace, ostatní školy, vedení města).

Oslovení ředitelé a ředitelky škol v zásadě vnímají oddělené vzdělávání romských a neromských žáků jako problém, chtěli by situaci změnit, ale nevědí jak. Často mají školy pouze omezené možnosti, jak situaci řešit. Klíčová je iniciativa obce jako zřizovatele.


Celou zprávu naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Kdyby vláda učitelům nakonec nepřidala slíbených 15 %, přišla by naše reakce, říká šéf odborů Středula

11 hodin 27 min zpět
Dočkají se učitelé lednového zvýšení platů, jak jim vláda už dvakrát slíbila? Nebo se dnes „přidává“ jen těm, kteří umějí kabinet přimáčknout ke zdi? Co by odbory dělaly, kdyby se nakonec dohoda odložila? Rozhovor s Josefem Středulou přináší Český rozhlas Plus.


Josef Středula (cmkos.cz)Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula si prý nedovede představit, že by k naplnění dohody nakonec nedošlo. „Kdyby se tak nestalo, tak se stane reakce,“ říká. „Z případné neaktivity vlády by opravdu mohla vzniknout protestní akce… Je to ale dost nepředstavitelná situace,“ dodává. Pokud by ale vznikla, jsou prý odbory připraveny velmi rychle jednat.

Ve vyspělých zemích, které jsou členy OECD, činí průměrný plat učitele 91 % průměrného platu vysokoškolsky vzdělaného zaměstnance. V Česku je to 61 %, a aby měl český učitel tento průměr, musel by měsíčně brát asi 48 000 Kč. Alespoň to tvrdí akademický ekonom Daniel Münich. Je to vůbec kdy reálné?

„Je to reálné, ale je otázka, kdy a za jakých podmínek,“ odpovídá Středula. Myslet se prý ale musí i na další profese a i ve školství nejsou jen učitelé. „Je třeba postupovat systémově. Dnes jsem měl schůzku s ministryní práce a sociálních věcí… Domluvili jsme se, že bychom ve druhé polovině února vyhodnotili, jak to přidání dopadlo, jaké to mělo důsledky a jak se toho kdo konkrétně chopil.“

Je pro koaliční vládu hnutí ANO a ČSSD opravdu vzdělávání prioritou, nebo jsou to jen politické deklarace? „Diskuze o tom, jestli to přidání má být 1. září nebo 1. ledna, kolik to bude, jestli 10 nebo 15 %, ukázala, že ne všichni členové vlády vnímají školství jako prioritu,“ dodal Josef Středula v Interview Plus.


Celý text a rozhovor ke stažení naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Navrhovaná změna inkluzivní vyhlášky výrazně zkomplikuje školám práci a ohrozí některé skupiny dětí možnou diskriminací

11 hodin 27 min zpět
Veřejná debata o společném vzdělávání v českých školách opět nabrala na intenzitě. Důvodem je v současnosti projednávaná novela vyhlášky č. 27/2016 Sb., která by podle vládní proklamace měla snižovat finanční a administrativní náročnost inkluze. Reálně hrozí, že stávající – v mnohém nevyhovující – stav rozvoje českého vzdělávání bude zatížen dalšími obtížemi při naplňování zákonných požadavků a platné strategie vzdělávací politiky ČR.



EDUin přináší souhrn hlavních problémů, jimž je třeba věnovat pozornost a stručné návrhy řešení problémů.

Omezení počtu pedagogických pracovníků ve třídě na 2 (resp. 3 po dobu poloviny vyuč. týdne). Jde o hlavní úsporné opatření, které má naplnit slib „finanční optimalizace“. Nemá jiné než politické opodstatnění, žákům ani učitelům nepomůže. Nehledě na to, vyhláška se pravděpodobně dostane do střetu s vyšší právní normou a tedy nebude právně platná.

Řešení: Vykazují-li české školy údajný problém v tom, že učitelé nedokáží s asistenty pedagoga spolupracovat, pak je potřeba učitelům poskytnout v tomto ohledu podporu. Plošným snížením počtu asistentů taková potřeba nemizí a školám, kde spolupráce funguje, zkomplikuje práci.

Eliminace ustanovení o přednostním vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v běžných školách. Jde o nelogický návrh, jenž školám nijak administrativně neuleví a nesníží finanční náročnost inkluze. Může pouze vytvořit určitý právní prostor k tomu, aby bylo jednodušší přesouvat děti do speciálních škol, byť by to bylo v rozporu s požadavky školského zákona. Zároveň současná podoba právní úpravy nebrání tomu, aby bylo dítě na základě objektivního posouzení a souhlasu rodičů umístěno ve speciální škole od počátku vzdělávání.

Řešení: Zbytečný a z hlediska intencí novely nesrozumitelný požadavek lze bez náhrady opustit.

„Univerzálnost“ speciálních škol. Návrh vyhlášky předpokládá, že speciální školy nebudou nadále zřizovány dle druhu postižení dětí, jejichž vzdělávání by se měly věnovat. K takovému kroku z hlediska administrativní ani finanční náročnosti nelze přisoudit logickou vazbu. Opět jde pouze o snahu vytvořit dostatečně nedefinované pole k tomu, aby bylo možné do speciálních škol přesouvat děti bez objektivní nutnosti postavit je mimo hlavní vzdělávací proud.

Doporučení: Ministerstvo školství a další instituce zapojené do řízení vzdělávacího systému by se měly primárně snažit o nápravu problémů identifikovaných Českou školní inspekcí, tedy snížením administrativy, zvýšením informovanosti a metodické podpory učitelů. Po stránce optimalizace výdajů jde nikoliv o plošné řešení, ale o efektivitu při stanovení potřeb podpůrných opatření jednotlivých žáků a kontrolu efektivity při vynakládání prostředků v těch školách, které tak prokazatelně nečinily.

Bob Kartous, analytik a vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Je samo o sobě absurdní argumentovat potřebou snížit finanční náročnost inkluze v systému, který je drasticky podfinancovaný. Snaha ušetřit na inkluzi je z hlediska vzdělávací politiky i budoucnosti české společnosti nepochopitelný krok, motivovaný pravděpodobně pouze politickým populismem. Snaha omezit potenciál škol naplňovat zákonné požadavky jde zcela proti deklarované potřebě školám ulevit. Snaha umožnit, aby bylo možné snadněji obcházet ústavu i školský zákon, svědčí o tom, že lpění na selektivním modelu vzdělávání je pro některé jedince či skupiny důležitější než prospěch vzdělávaných a prospěch společenský. Doprovodná demagogie, jaké se dopouští například představitel Asociace speciálních pedagogů pan Pilař, to žel potvrzuje.“


Zdroj: Tisková zpráva EDUin
Kategorie: Česká škola

Ministr Plaga plošné zavedení obědů zdarma odmítá

12 hodin 27 min zpět
Ministr školství Robert Plaga (ANO) nesouhlasí s plošným zavedením obědů pro děti zdarma. Návrh už delší dobu prosazují sociální demokraté, nedávno s ním ale přišel také premiér Andrej Babiš (ANO). „Nezpochybňuji, že tu je problém s dětmi, které si nemohou obědy dovolit. Ale to řešení by mělo být jiné než celoplošné,“ říká Plaga. Informují Hospodářské noviny.


Robert Plaga (msmt.cz)Kritici návrhu upozorňují, že již existují dotační programy, které dětem bezplatné obědy zajišťují. Jenže podle bývalé ministryně školství, poslankyně Kateřiny Valachové na ně nedosáhnou všechny děti, které to potřebují. Nárok na peníze z dotací totiž mají především děti z rodin, které po určitou dobu pobírají dávky v hmotné nouzi.

„Největším problémem jsou ale děti rodičů, kteří pracují a mají nízké příjmy, dále také děti samoživitelů,“ uvedla Valachová. Podle opozice se ale jedná jen o populismus. Například místopředsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová se domnívá, že Babiš s návrhem přišel, aby odvedl pozornost od jiných současných problémů. „Pan premiér to vypustil jako mlhu, která má zakrýt důležitější věci,“ myslí si Pekarová Adamová.


Celý text naleznete zde
Zprávu ČTK naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Ministr Plaga ocenil vynikající středoškoláky

12 hodin 27 min zpět
Úspěšné středoškoláky, kteří zabodovali v mezinárodních soutěžích, včera v Karolinu ocenil ministr školství Robert Plaga. Ocenění reprezentovali Českou republiku po celém světě na 18 vědomostních olympiádách z různých předmětů a dalších soutěžích. Mezi oceněnými jsou například držitelé zlaté medaile a poháru pro absolutního vítěze Přírodovědné soutěže zemí EU (EUSO) či medailisté z Mezinárodní olympiády v astronomii a astrofyzice konané v Pekingu.


Robert Plaga (msmt.cz)„Vy všichni jste prokázali, že v porovnání se svými vrstevníky z jiných zemí patříte k nejlepším ve svém oboru a moc vám za to děkuji. Vaše úspěchy v mezinárodních soutěžích potvrdily, že na našich školách máme dostatek chytrých žáků, studentů a zároveň schopných učitelů. Jsem přesvědčen, že vy všichni máte nadstandartní předpoklady k tomu, abyste zvládli přestup na vysoké školy, a připravili se tak dobře na řešení praktických úkolů v každodenní práci,“ uvedl ministr Plaga.

Probojovat se do mezinárodní soutěže a uspět na světové úrovni je velmi náročné. Čeští středoškoláci uspěli v globální konkurenci bezmála pěti tisíc účastníků. V letošním roce se mezinárodních soutěží zúčastnilo 70 středoškoláků, kteří získali celkem 46 medailí, z toho 11 zlatých, 12 stříbrných, 23 bronzových a 9 čestných uznání.

Mimořádný úspěch zažili čeští reprezentanti na jubilejní 50. Mezinárodní chemické olympiádě, která se konala v Praze stejně jako její první ročník před padesáti lety. Tuzemští středoškoláci zaznamenali nejlepší výsledek v novodobé historii, získali tři zlaté medaile a jednu stříbrnou. Dvě zlaté medaile přivezl z Mezinárodní olympiády věd o Zemi (IESO) v Thajsku také student Gymnázia Olgy Havlové v Ostravě Vladan Vítek, který uspěl v konkurenci dalších 143 soutěžících.

Ministerstvo školství každý rok finančně podporuje více než stovku soutěží v různých oborech a pro různé věkové kategorie. Na tyto účely se investuje zhruba 40 milionů korun. V programu Excelence základních a středních škol jsou také finančně odměňováni učitele podle úspěchů jejich žáků ve vědomostních a nově také ve sportovních soutěžích.


Seznam všech oceněných najdete zde
Kategorie: Česká škola

Inspekce: Jednotné přijímačky neověřují studijní předpoklady. Měly by se změnit.

13 Prosinec, 2018 - 08:00
K aktuální diskusi o podobě jednotných přijímaček na střední školy se na včerejším setkání s novináři vyjádřila Česká školní inspekce. Současné nastavení jednotných přijímacích zkoušek na maturitní obory středních škol podle ní nefunguje správně a mělo by se změnit. Na setkání s novináři to řekl náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. Dodal, že v současnosti není možné podle výsledků zkoušek poznat, zda bude uchazeč skutečně zvládat maturitní studium, protože testy ověřují znalosti z matematiky a z českého jazyka. Zkoušky by se podle inspekce měly zaměřit spíše na zjištění studijních předpokladů uchazečů. Informuje ČTK.

Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Více se učí, méně vědí. Za špatné výsledky dětí může i bobtnající učivo, říká školní inspekce.

13 Prosinec, 2018 - 07:00
Školství se pohybuje v začarovaném kruhu. Jedním z důvodů je i to, že toho děti ve škole chceme naučit příliš mnoho, myslí si ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. Příliš mnoho učiva škodí, vysvětloval na statistických číslech z výroční zprávy, kterou Česká školní inspekce včera zveřejnila. Příliš požadavků na to, co se děti mají naučit, znamená, že učitelé látku jen taktak stihnou „odvyprávět“ před tabulí. Podíl hodin, které stojí na výkladu učitele, je v českém školství velmi vysoký. Času, který děti nestráví posloucháním, ale vlastní činností, je ve srovnání s průměrem v zemích OECD málo. Tématu se věnuje MF DNES.


Tomáš Zatloukal (msmt.cz)Obsahu, který se ve školách musí odučit, v posledních letech neustále přibývá. „Během posledních deseti let proběhlo několik úprav, všechny znamenaly rozšíření obsahu, který se ve škole učí,“ říká Zatloukal. Navíc k tomuto rozšiřování docházelo nesystémově. „Vyšla studie, že děti tloustnou, začalo se uvažovat o posílení tělocviku. Výzkum ukázal, že lidé mají potíže s finanční gramotností, zavedla se do škol. Na děti ve škole zaútočil blázen, začala se řešit bezpečnostní témata,“ přidává se jeho náměstek Ondřej Andrys.

  S tím, že učivo v posledních letech neustále bobtná, ale přitom se nic neškrtá, souhlasí i předsedkyně Asociace ředitelů základních škol Hana Stýblová. „Nemělo by se stávat, že se pokaždé, když se objeví nějaký problém, přidá jen něco nového – etická výchova, druhý cizí jazyk, u kterého jsme mimochodem nesouhlasili s tím, aby byl povinný, finanční gramotnost, k tomu přibylo různé testování, jednotné přijímací zkoušky,“ upozorňuje ředitelka Základní školy Plzeň-Božkov.


Celý text naleznete v MF DNES
Kategorie: Česká škola

ČŠI: Současné nastavení RVP zhoršuje kvalitu vzdělávání

13 Prosinec, 2018 - 07:00
„Jakkoli rámcové vzdělávací programy stanovují tzv. očekávané výstupy, kterých by měli v jednotlivých vzdělávacích oborech či oblastech všichni žáci dosahovat, skutečnost je dramaticky odlišná, resp. velmi špatná. Na základě zjištění České školní inspekce lze konstatovat, že např. v českém jazyce dosáhli všichni žáci očekávaných výstupů dle RVP pouze v 6,42 % škol a v matematice dokonce jen v 0,62 % škol. Podobně na tom byly také další vzdělávací obory, jako je dějepis (2,6 % škol), zeměpis (1,32 % škol) nebo fyzika (1,25 % škol). Tyto výsledky však nelze vnímat tak, že většina našich škol a učitelů je nekvalitních. Problém leží jinde. Jedním z hlavních důvodů tohoto stavu je skutečnost, že rámcové vzdělávací programy jsou velmi předimenzovány a obsahují příliš velký objem povinného vzdělávacího obsahu, který navíc v minulých letech stále narůstal,“ konstatuje ve své zprávě Česká školní inspekce.


Důležitým předpokladem pro přijímání efektivních opatření přispívajících ke zvyšování kvality vzdělávání každého dítěte, žáka i studenta (dále jen „žák“) je průběžné a systematické hodnocení kvality vzdělávání na úrovni škol a školských zařízení i na úrovni vzdělávací soustavy. Externí hodnocení kvality a efektivity vzdělávání v České republice zajišťuje Česká školní inspekce. Ta prostřednictvím svých evaluačních aktivit propojujících zjištění a informace z různých typů inspekční činnosti (prezenční inspekční činnost, národní zjišťování výsledků, mezinárodní šetření výsledků vzdělávání typu PISA apod.) poskytuje důležité a v praxi využitelné informace o výkonnosti tuzemské vzdělávací soustavy i jejích jednotlivých složek.

Nejdůležitějším, souhrnným kompendiem zjištění, závěrů a doporučení týkajících se kvality a efektivity vzdělávání v České republice v příslušném školním roce je pak každoročně vydávaná výroční zpráva České školní inspekce. Zprávu za školní rok 2017/2018 Česká školní inspekce zveřejnila na svých webových stránkách dne 12. prosince 2018.

Povinný obsah vzdělávání a jeho vlivy

Výroční zpráva České školní inspekce za školní rok 2017/2018 reflektuje kvalitu vzdělávání z nejrůznějších úhlů pohledu, mezi něž patří také vzdělávací výsledky, kterých žáci dosahují, a faktory, kterými jsou tyto výsledky ovlivněny. Jedním z nejdůležitějších faktorů, které mají vliv na celkový průběh vzdělávání i na výsledky žáků, je nastavení povinného obsahu vzdělávání prostřednictvím příslušných rámcových vzdělávacích programů (dále i „RVP“).

Rámcové vzdělávací programy mají vliv na to, jak školy a jejich učitelé pracují, jaké metody a formy vzdělávání pedagogové volí, jaká pozornost je jednotlivým vzdělávacím tématům věnována i na to, jaká ve školách panuje atmosféra a jak se žákům i učitelům během vzdělávacího procesu daří.

Výroční zpráva České školní inspekce obsahuje množství kvalitativní dat a informací pohlížejících na tuzemské vzdělávání také z jiných úhlů. Vzhledem k připravovaným revizím rámcových vzdělávacích programů však Česká školní inspekce považuje za vhodné diskutovat o kvalitě vzdělávání právě z pohledu povinného vzdělávacího obsahu, který určuje stát.

Jakkoli rámcové vzdělávací programy stanovují tzv. očekávané výstupy, kterých by měli v jednotlivých vzdělávacích oborech či oblastech všichni žáci dosahovat, skutečnost je dramaticky odlišná, resp. velmi špatná. Na základě zjištění České školní inspekce lze konstatovat, že např. v českém jazyce dosáhli všichni žáci očekávaných výstupů dle RVP pouze v 6,42 % škol a v matematice dokonce jen v 0,62 % škol. Podobně na tom byly také další vzdělávací obory, jako je dějepis (2,6 % škol), zeměpis (1,32 % škol) nebo fyzika (1,25 % škol). Tyto výsledky však nelze vnímat tak, že většina našich škol a učitelů je nekvalitních. Problém leží jinde.

Jedním z hlavních důvodů tohoto stavu je skutečnost, že rámcové vzdělávací programy jsou velmi předimenzovány a obsahují příliš velký objem povinného vzdělávacího obsahu, který navíc v minulých letech stále narůstal. Důsledkem pak je to, že učitelé ve školách stihnou příslušná témata s žáky pouze tzv. probrat, a to ještě s velkými časovými obtížemi. Prostor na prohlubování a rozvíjení učiva, aktivnější roli žáků nebo uplatňování aktivizujících forem a metod výuky (např. týmové řešení problému, badatelsky orientovaná výuka, experimentální činnosti apod.) už nezbývá. Přitom je zřejmé, že jiné než ty klasické výukové metody mají mnohdy větší dopad a jejich prostřednictvím lze žáky přivést k lepším vzdělávacím výsledkům.

Předimenzovanost rámcových vzdělávacích programů spolu s vysokými počty žáků ve třídách však do značné míry nutí učitele vyučovat po většinu času pouze tzv. frontálně, protože jinak by všechna povinná vzdělávací témata nemohli stihnout pokrýt. Snaha učitelů zvládnout předimenzovaný obsah RVP tak vede k převaze takových forem práce, které ovšem nejsou za všech okolností těmi nejúčinnějšími. Ze zjištění České školní inspekce vyplývá, že učitelé ve třídách výrazně dominují a žáci jsou pak méně aktivní, výuku se nedaří individualizovat, ve vyučovacích hodinách nejsou cíleně rozvíjeny postoje a dovednosti žáků, dominantní je zaměření na znalosti a chybí systematická podpora a rozvoj funkčních gramotností žáků. Z dalších negativních vlivů současné podoby RVP na učitele, které jsou patrné z šetření České školní inspekce, lze zmínit např. tlak na využívání moderních metod a technologií, kterým pedagogové ovšem mnohdy příliš nerozumí nebo je i odmítají, nátlak ze strany rodičů, nátlak směrem k naplňování cílů stanovených školou nebo nátlak z hlediska důsledného naplňování vzdělávacího obsahu stanoveného pro vyučovaný předmět. To vše pak mnohdy vede k uplatňování zbytečně direktivního způsobu výuky, který nejen že nemá adekvátní dopad na kvalitu vzdělávání a dosahované vzdělávací výsledky, ale v důsledku snižuje i motivaci žáků a také dobrý pocit z práce u učitelů. Je přitom prokázáno, že čím je učitel spokojenější, tím lepších výsledků jeho žáci dosahují.

V kontextu deformací, které současná podoba RVP vnáší do vzdělávacího procesu a práce učitelů, lze hovořit také o negativních vlivech na žáky. Ze zjištění České školní inspekce vyplývá, že jejich vztah ke škole není příliš pozitivní, do školy chodí neradi, mají pocit, že je kolektiv nepřijímá, komplikovaně si nacházejí kamarády, připadají si často jako outsideři, cítí se osaměle, nepociťují sounáležitost se školou a naopak pociťují poměrně vysokou míru obavy z nejrůznějších faktorů, které jsou se školním vzděláváním spojeny. To vše komplikuje jejich vzdělávání, a přitom i zde platí, že ti žáci, kteří se ve škole cítí dobře, dosahují lepších vzdělávacích výsledků.

Jakkoli jsou výše popsané projevy nevhodného nastavení rámcových vzdělávacích programů celoplošným, systémovým problémem, jeho význam se ještě zvyšuje při porovnávání situace na základních školách a na středních školách a zejména při pohledu do jednotlivých krajů.

Doporučení České školní inspekce

S ohledem na velký vliv rámcových vzdělávacích programů na průběh vzdělávání v českých školách a na výsledky, kterých žáci dosahují, je diskuzím o povinném vzdělávacím obsahu třeba věnovat mnohem větší pozornost než doposud, a to právě v tomto období, kdy mají být zahájeny práce na revizích rámcových vzdělávacích programů. Ty by měly po všech stránkách odrážet požadavky na vzdělání ve 21. století a podle nich stanovovat vzdělávací cíle na jednotlivých stupních.

Za nejdůležitější proto Česká školní inspekce považuje vymezit, co je jádrem vzdělávání a co jeho nadstavbou, a stanovit povinný obsah vzdělávání pro každého žáka tak, aby reflektoval výzvy současnosti i budoucnosti. Při revizích rámcových vzdělávacích programů je potřeba důsledně uvažovat také nad vztahem mezi oborovými znalostmi, funkčními gramotnostmi a klíčovými kompetencemi, a posilovat právě onu aplikační složku (gramotnosti, kompetence) ve vzdělávání. Zároveň je třeba pro optimální naplňování národního kurikula poskytovat adekvátní podporu pedagogům, včetně promyšleného systému jejich profesního rozvoje. Ten by měl být zaměřen nejen na konkrétní vzdělávací obor, kterému se daný učitel věnuje, ale zejména na obecnější složky, jejichž zvládnutí je v současné české škole naprosto nezbytné. Jde např. o pedagogickou diagnostiku, management třídy, formativní hodnocení žáků, efektivní metody a formy výuky, spolupráci s rodiči, reflektovanou spolupráci učitelů mezi sebou apod.

Po všech stránkách připravený učitel, jehož znalosti, dovednosti i pracovní podmínky odpovídají výzvám 21. století, pak bude schopen poskytovat adekvátní vzdělávání a podporu i svým žákům, a napomáhat jim tak k dosahování takových vzdělávacích výsledků, kterých jsou s ohledem na jejich studijní předpoklady schopni dosáhnout.

Konkrétní zjištění, poznatky a závěry k výše uvedeným konstatováním, stejně jako k dalším kvalitativním informacím týkajícím se počátečního vzdělávání, jsou k dispozici ve Výroční zprávě České školní inspekce za školní rok 2017/2018.
Kategorie: Česká škola

EDUin: Učitelskou profesi je třeba uvolnit zájemcům s nepedagogickým VŠ vzděláním

13 Prosinec, 2018 - 05:00
V souvislosti s návrhem na novelu zákona o pedagogických pracovnících, jenž je interně projednávám v rámci MŠMT, upozorňujeme na urgentní potřebu řešit v krátkodobém horizontu zvyšující se nedostatek pedagogů na všech stupních regionálního školství. V dlouhodobém horizontu by měla vzdělávací politika vést k tomu, aby se z učitelství stalo prestižní, nikoliv „ odpadové“ povolání.



Dle respektovaných mezinárodních výzkumů je kvalita učitele klíčovým faktorem určujícím úroveň vzdělání žáků a studentů. Země jako Singapur, Ontario nebo Finsko se proto snaží vybírat ke studiu učitelství vysoce potentní kandidáty, kteří následně procházejí důkladnou odbornou a praktickou přípravou. ČR tento trend nerespektuje, právě naopak. EDUin proto opětovně akcentuje souhrn palčivých problémů, které se týkají současného nedostatku a kvality učitelů ve školách:

• Čeští učitelé mají jedny z nejnižších platů v OECD (v porovnání s jinými vysokoškolsky vzdělanými zaměstnanci).
• Učitelství není studiem první volby potentních uchazečů.
• Velká část absolventů učitelství volí jinou profesní dráhu (ihned po absolutoriu, případně po krátké době ve škole)
• V důsledku toho stárne učitelská populace a nereprodukuje se ve věkové kohortě do 40 let.

Za této situace je kvalifikační omezení v podobě současné podoby zákona o pedagogických pracovnících krajně neefektivní, jelikož posiluje nemožnost ředitelů škol obsazovat místa učitelů zájemci s dostatečným potenciálem a motivací. Jakkoliv z dlouhodobého hlediska spočívá řešení v kultivaci výběru, přípravy a ohodnocení učitelů, na přechodné období je nutné přistoupit k následujícím krokům:

• Otevřít učitelskou profesi VŠ na základních a středních školách VŠ vzdělaným a ponechat pravomoc a kompetenci výběru na řediteli školy. Jinými slovy, dekriminalizovat současný stav, kdy jsou ředitelé nuceni obcházet z nedostatku jiných řešení zákon.
• Umožnit získat dodatečně pedagogickou průpravu formami alternativními vůči současné podobě tzv. pedagogického minima, ať už se jedná o vzdělávací programy typu Učitel naživo, nebo formou atestace po určitém období stráveném výukou ve škole (typově první stupeň předpokládaného kariérního řádu).
• Dostát slibu významného zvýšení platů učitelů a současně se snažit v intenzivní diskusi s VŠ vzdělávajícími učitele iniciovat významnou transformaci učitelského studia dle zkušeností ze zemí, které takový proces úspěšně zvládly.

Bob Kartous, analytik a vedoucí komunikace EDUin, řekl: „Dobrat se toho, aby byli čeští učitelé na úrovni singapurských, ontarijských nebo finských kolegů, bude i při naplnění všech nezbytných podmínek otázkou 20 let. Na to české vzdělávání skutečně nemá čas. Argumenty bránící status quo postrádají logiku. Skutečně není možné čekat na dlouhodobou změnu, která je navíc podmíněna řadou kroků ve vzdělávací politice. Minimálně na přechodné období musí české školství hledat cestu k okamžitému pozvednutí zdecimovaného učitelského stavu, jehož si v poslední zprávě Education at a Glance povšimla i OECD.“


Zdroj: Tisková zpráva EDUin
Kategorie: Česká škola

Julie Hrstková: Tři největší vlivy na kvalitu výuky a šest řešení největších problémů českého školství

13 Prosinec, 2018 - 03:00
„Povinná škola do 18 let, zavedení nepodkročitelného minima bodů pro přijetí na střední školu s maturitou (tzv. cut-off score), obědy zdarma, peníze pro učitele. Školství je momentálně oborem, kde se nápady hrnou ze všech stran. Kromě toho, že jich je nejvíc, také schytávají největší kritiku. Jen pokaždé z jiného názorového proudu. Což neukazuje jenom na neutěšený stav školství a vzdělání, ale hlavně na to, že není úplně jasné, co se změnami chce docílit,“ píše Julie Hrstková v Hospodářských novinách.


Julie Hrstková (repro ČT)Hrstková mimo jiné píše:

Protože obědy zdarma patří do boje s chudobou, cut-off score má pomoci zaměstnavatelům a učňovskému školství, prodloužení školní docházky patří k opatřením pro boj s nezaměstnaností a navýšení platů ve školách má pomoci k tomu, aby kvalifikovaní učitelé nepošilhávali po zaměstnání v nejbližším hypermarketu. Samotná vzdělanost je tak jakýmsi vedlejším produktem všech těchto opatření. Realita školství spíš připomíná boj mezi dětmi, rodiči, školami, nezávislými experty na školství, experty na školství z řad politiků a experty na školství, kteří pracují pro veřejnou správu. K boji se přidávají i ředitelé a učitelé, kteří vidí realitu z první ruky a ne vždy se jim líbí. Nebo naopak se snaží zachovat status quo. Výsledky tuzemských škol i proto nevypadají nijak oslnivě.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Ve školách je 100 tisíc hladovějících dětí, říká Valachová. Většina rodičů má na to, aby obědy platili, oponuje Pekarová Adamová

13 Prosinec, 2018 - 02:00
Podle Markéty Pekarové Adamové (TOP 09) zatím premiér Andrej Babiš (ANO) hovořil o obědech zdarma pro děti ve školách jen v jedné větě, kterou vypustil "jako svoji mlhu proto, aby zakrýval důležitější věci". Podle ní by obědy zdarma být neměly, protože naprostá většina rodičů má na to, aby obědy svým dětem zaplatili. "Odhaduje se, že skutečně hladovějících dětí, které opravdu nemají zajištěn oběd, je více než 100 tisíc," oponuje exministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD).
Diskusi přináší DVTV.


Diskusi ke stažení naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Přechod absolventů středních škol na trh práce – II. etapa

13 Prosinec, 2018 - 01:00
Publikace přináší pohled na situaci absolventů založený na osobních studijních i pracovních zkušenostech a jejich hodnocení. Sleduje dráhu absolventů středních škol z roku 2015, tedy tři roky od ukončení studia na střední škole a navazuje na první etapu šetření, která se zabývala situací studentů v závěru studia a jejich výhledy do budoucnosti.


Analýza se zaměřuje zejména na srovnání kategorie absolventů s výučním listem (kategorie H) a absolventů oborů zakončených maturitní zkouškou (kategorie M). Přináší informace o reflexi volby studia na střední škole, o vymezení faktorů, které volbu oboru ovlivnily, o hodnocení spokojenosti absolventů se zvoleným oborem, úrovní vzdělání a získanými kompetencemi, o realizaci pracovních a studijních záměrů absolventů, o souladu mezi studovaným oborem a pracovním uplatněním. V závěru se studie věnuje současnému pracovnímu uplatnění absolventů, spokojenosti a stabilitě v zaměstnání a analyzuje i slabá místa školní přípravy ve vztahu k požadavkům trhu práce.

TRHLÍKOVÁ, J. Přechod absolventů středních škol na trh práce – II. etapa. Srovnání situace absolventů učebních a maturitních oborů 3 roky od ukončení střední školy. Praha: NÚV, 2018. 56 stran.


Publikaci ke stažení naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Syndrom vyhoření a životní styl učitelů českých základních škol

12 Prosinec, 2018 - 05:00
„Hlavním apelem studie je, že riziko syndromu vyhoření a obecně dopadů dlouhodobého stresu ve školství se nesmí podceňovat, protože vyhořelý učitel představuje riziko nejen sám pro sebe, ale i pro žáky a potažmo pro celý systém školství,“ píšou autoři nejrozsáhlejší studie, která v Česku mapovala syndrom vyhoření u učitelů. Dotazníkové šetření probíhalo na přelomu let 2016 a 2017 mezi 2394 učiteli základních škol. Nyní autoři prezentují výsledky v časopise Česká a slovenská psychiatrie.


V Závěru studie autoři uvádějí:

Návaznou součástí studie bude i zprostředkování hlavních nálezů do oblasti školství a edukace učitelů. Ze studie poměrně jasně vyplývá, co lze ve smyslu efektivní prevence činit.

Z výsledků vyplývá, že je ve vlastním zájmu škol, aby jejich učitelé fungovali v co nejvyšší možné míře duševní pohody, protože to nebude mít dopad pouze na učitele samotné, ale také na jejich žáky a v neposlední řadě na pracovní výsledky. To, co školy mohou začít dělat, není ani příliš složité. Zavádění systémů průběžného sledování únavy a spokojenosti učitelů může být doprovázeno základní edukací o psychohygieně, zdravém životním stylu a prevenci negativních důsledků dlouhodobého stresu. Studie totiž jasně dokládá, že i poměrné jednoduché faktory, jako jen např. dostatek času s rodinou, konkrétní zájmy nebo dodržování elementárních pravidel zdravého životního stylu, mohou mít na výkon učitelské profese a spokojenost s ní zásadní vliv. Podpora učitelů v získávání jejich profesních kompetencí a obecně pedagogické jistoty je oblast, které je nutné věnovat pozornost a která může významně přispět ke zlepšení pedagogického procesu i spokojenosti učitelů. Důležité je také to, že výsledky aktuální studie poukazují na to, že řadu dopadů stresu spojeného s výkonem učitelských profesí mohou ovlivnit sami učitelé.

Hlavním apelem studie je, že riziko syndromu vyhoření a obecně dopadů dlouhodobého stresu ve školství se nesmí podceňovat, protože vyhořelý učitel představuje riziko nejen sám pro sebe, ale i pro žáky a potažmo pro celý systém školství.

Základní výsledky studie:

Výsledky přinášejí informace o tom, že necelá polovina (46,7 %) respondentů se necítí být ohrožena syndromem vyhořením, třetina (34,90 %) uvedla "spíše ano" a 18,3 % učitelů se domnívá, že je rozhodně ohroženo syndromem vyhoření. 247 učitelů (10,3 %) odpovědělo "nevím". Většina respondentů (59,90 %) uvedla, že aktuálně čelí dlouhodobému stresu

Ptáček R, Vňuková M, Raboch J, Smetáčková I, Harsa P, Švandová L. Syndrom vyhoření a životní styl učitelů českých základních škol, Čes a slov Psychiat 2018; 114(5): 199–204

Celý text studie naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Spolek Pedagogická komora: Otevřený dopis politikům za záchranu českého školství

12 Prosinec, 2018 - 03:00
Vážení členové vlády, poslanci a senátoři, české školství se kvůli dlouhodobému podfinancování a řadě nedomyšlených změn ocitlo na pokraji kolapsu. Pokud nemá zcela zkolabovat, je třeba naslouchat pracovníkům škol a okamžitě začít řešit konkrétní problémy, na které pedagogové již řadu let marně upozorňují.


Radek Sárközi (pedagogicka-komora.cz)V mnohém se můžeme inspirovat naší historií. Především v prvorepublikovém školství, kdy požívali učitelé vysoké prestiže, čemuž odpovídalo i jejich finanční ohodnocení a pracovní podmínky. Inspiraci můžeme hledat také v úspěšných zahraničních vzdělávacích systémech.

Je třeba zachovat to nejlepší z českého školství a zajistit budoucím generacím co nejkvalitnější vzdělání. Práce učitele se musí stát atraktivní pro čerstvé absolventy pedagogických fakult. Je třeba přivést zpět do škol pedagogy, kteří je opustili kvůli narůstající byrokracii, zhoršujícím se pracovním podmínkám nebo nízkým platům, které navzdory slibům politiků jen kopírují růst průměrné mzdy. Chceme předat mladším kolegům školství v lepším stavu, než jaký zažíváme v současnosti. Vzdělávání se musí stát skutečnou prioritou, neboť od kvality školství se odvíjí budoucí prosperita naší země. Nejefektivnější je investice do dětí. O kvalitní školství pro všechny nám jde především. Bez spokojených učitelů nebudou spokojení žáci ani rodiče.

Spolek Pedagogická komora sdružuje učitele, ředitele škol a další pedagogické pracovníky, kteří se rozhodli aktivně přispět k prosazení pozitivních změn ve vzdělávání. Připravili jsme návrh změn, jehož cílem je zachránit české školství. Předkládáme ho veřejnosti ve formě otevřeného dopisu, ke kterému se mohou připojit jednotlivci nebo organizace. Tímto vyzýváme politiky všech stran ke společnému jednání se zástupci Pedagogické komory i dalších organizací, které tento otevřený dopis podpoří, o jednotlivých bodech našeho návrhu.

Návrhy spolku Pedagogická komora na záchranu českého školství

-  Navýšit školský rozpočet na průměr zemí Evropské unie
-  Zapojit pedagogické pracovníky do přípravy změn ve školství
-  Snížit administrativní zátěž škol a jejich pracovníků
-  Provést odbornou revizi inkluze
-  Napravit nespravedlnosti v odměňování pedagogických pracovníků
-  Podpořit pedagogy v jejich náročné práci
-  Zvýšit platy pedagogů na 130 % průměrné mzdy

V Praze dne 10. prosince 2018 Mgr. Radek Sárközi prezident spolku Pedagogická komora

Podrobné zdůvodnění jednotlivých návrhů

Navýšit školský rozpočet na průměr zemí Evropské unie

Již v programovém prohlášení vlády Miloše Zemana z roku 1998 stálo: „Prioritu vzdělávání vláda konkrétně promítne do své rozpočtové politiky posilováním kapitoly školství s cílem dosáhnout do roku 2002 jejího 6 % podílu na HDP.“ V roce 2011 směřovalo do školství 4,3 % hrubého domácího produktu, což je historické maximum. Od té doby výdaje postupně klesaly až na 3,6 % HDP v roce 2016. Veřejné výdaje na školství v běžných cenách byly v roce 2011 vyšší než v roce 2016 i v absolutních částkách. Průměr členských zemí Evropské unie činí 4,9 % HDP, OECD 5,2 % HDP. Je nutné skokově navýšit rozpočet českého školství minimálně o 25 %, abychom dosáhli alespoň průměru EU.


Dlouhodobé podfinancování českého školství se negativně odráží nejen ve výši platů všech zaměstnanců škol, ale rovněž v nedostatku prostředků na pomůcky, učebnice nebo další vzdělávání pedagogických pracovníků (ONIV). Ve školách chybí administrativní a technické pozice. Citelně chybí podpůrné profese – psychologové, speciální pedagogové, asistenti, sociální pedagogové... Pokud ve školách tyto pozice jsou, bývají financovány nesystémově (buď z evropských dotací, nebo jako podpůrná opatření v rámci společného vzdělávání, tedy jako zaměstnání na dobu určitou, obvykle na zkrácený úvazek). Navrhujeme, aby tito pracovníci byli kmenovými zaměstnanci škol (jejich počet by se odvíjel od velikosti školy, tedy počtu tříd a žáků).

Zapojit pedagogické pracovníky do přípravy změn ve školství

MŠMT a jím přímo zřízené organizace rozhodují často netransparentně. Nejsou zveřejňovány informace ani o existenci pracovních skupin, natož o jejich složení nebo způsobu výběru jejich členů. Nepublikují se zápisy z jednání. Analýzy, z nichž MŠMT vychází při rozhodování o změnách, se většinou nepublikují, nebo se rozhoduje v rozporu s jejich závěry (viz například studie Kudy vede cesta, která nedoporučila zavádět povinné předškolní vzdělávání od 5 let v MŠ), nebo se ani nezpracovávají. Nereprezentativní neziskové organizace s minimem členů, kteří ani nepracují přímo se žáky, lobbují u politiků i úředníků a daří se jim prosazovat změny, které mají negativní dopady na celé školství, zatímco varování před dopady těchto opatření od pedagogů z praxe bývají bagatelizována a zůstávají často nevyslyšena. Rovněž média dávají mnohem větší prostor „expertům“ a teoretikům bez praktických zkušeností než pedagogům. Učitelé se o chystaných změnách dozvídají pozdě (většinou až po jejich schválení). Nové požadavky vnucené shora pak zcela oprávněně nepřijmou za své a často je plní jen formálně. Nemohou se účastnit přípravy změn ani jejich připomínkování. Příkladem může být netransparentní schvalování vyhlášky č. 27/2016 o inkluzi nebo kariérního řádu v minulém volebním období. Aktuálně se jedná o revizi rámcových vzdělávacích programů a změny v maturitách či přijímacím řízení na střední školy. Proto žádáme, aby se stala Pedagogická komora oficiálním externím připomínkovým místem ke školské legislativě. Jsme schopni organizačně zajistit, aby se k chystaným změnám mohli vyjádřit všichni zájemci z řad pedagogů. Již nyní mohou naši členové připomínkovat různé materiály on-line.

Snížit administrativní zátěž škol a jejich pracovníků

  Ministerstvo školství, jím přímo zřízené organizace i další subjekty zavalily školy administrativou. Řada údajů se vykazuje opakovaně různým institucím, přestože by si je mohly sdílet mezi sebou. Další údaje školy vykazují zbytečně. Je nutné výrazně snížit administrativu spjatou s byrokratickým systémem podpůrných opatření v rámci inkluze. Je třeba zjednodušit administrativu spojenou s čerpáním financí z evropských fondů. Česká školní inspekce by měla vyžadovat jen povinné informace vyplývající z legislativy, ostatní v současnosti požadovaná data by měly školy poskytovat výhradně dobrovolně. Navrhujeme zřízení pracovní skupiny při ministerstvu školství, kterou by vedl školský ombudsman. V ní by se scházeli zástupci největších spolků sdružujících školy a pedagogy se zástupci organizací, které vyžadují po školách administrativní úkony. Hlavním cílem této pracovní skupiny by bylo minimalizovat byrokracii, aby se mohli učitelé plně věnovat výuce a přípravě na ni a ředitelé škol jejich vedení.

Provést odbornou revizi inkluze

Špatné nastavení společného vzdělávání (inkluze) vede k obrovskému nárůstu administrativy, neefektivnímu vynakládání finančních prostředků a především deprofesionalizaci výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Zanikají speciální třídy, v nichž žáky se speciálními vzdělávacími potřebami vyučovali speciální pedagogové. Preferuje se zařazování žáků se závažnými diagnózami do běžných tříd, které jsou velmi početné, což znemožňuje věnovat se jim individuálně. Asistent nemůže u závažných diagnóz práci speciálního pedagoga plně nahradit. Žáky se speciálními vzdělávacími potřebami tak většinou vyučuje učitel bez potřebného vzdělání v oblasti speciální pedagogiky. Tato negativa dopadají na všechny žáky ve třídě.

Základem revize inkluze nesmí být snaha ušetřit finance. Musí dojít především k odborné revizi společného vzdělávání. Je třeba usnadnit vznik speciálních tříd v běžných školách, aby rozhodnutí o jejich zřízení bylo zcela v kompetenci ředitele školy, nikoliv krajského úřadu. Výuku žáků se závažnějšími diagnózami musí zajišťovat speciální pedagogové ve třídách s menším počtem dětí. Je nutné umožnit společnou výuku žáků s různými speciálními potřebami v jedné třídě, ať už běžné nebo speciální. Je třeba zavést zvýšený normativ na žáka s konkrétní diagnózou místo současného byrokratického systému přidělování podpůrných opatření. V současnosti škola začíná vytvářet podmínky pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami až po přijetí dítěte, což kvůli dlouhým čekacím lhůtám v poradenských zařízeních trvá řadu měsíců (meziročně se zvýšil počet žáků se SVP skoro o 15 000). Žáci i jejich učitelé zůstávají dlouho bez patřičné podpory. Až po několika letech se může ukázat, že podpůrná opatření žákovi nepomohla. Pak už je mnohem obtížnější ztracené roky zpětně dohánět přeřazením žáka do speciální třídy nebo školy. Proto by měla platit zásada „nejprve kvalitní podmínky“. Pracovníci poradenských zařízení by měli pozorovat žáka ve školním prostředí, ale na to se jim v současném systému nedostává času. Je třeba obnovit Přílohu RVP ZV pro žáky s LMP, která výrazně navyšovala žákům s lehkým mentálním postižením počty hodin v oblasti Člověk a svět práce. Rozhodující slovo musí mít vždy zákonní zástupci žáka a nelze jim bránit vybrat si pro své dítě speciální třídu nebo školu, jak je tomu v současnosti. Pro kvalitní rozhodnutí je třeba poskytnout rodičům žáka dostatek informací. Měli by se svým dítětem osobně navštívit danou školu i výuku ve třídě, do které bude žák zařazen. Chybí efektivní systémová podpora nadaných žáků, dětí s jiným mateřským jazykem než je čeština nebo žáků ohrožených školním neúspěchem. Místo skutečného společného vzdělávání funguje současný systém jen jako pouhá společná docházka do běžné třídy. Inkluzi by měl být nadřazen mnohem důležitější cíl – přivést každého žáka k jeho osobnímu maximu. Pro některé děti je nejvhodnější cestou výuka ve speciální třídě, pro jiné vzdělávání v běžné třídě.

Napravit nespravedlnosti v odměňování pedagogických pracovníků

Ředitelé různých stupňů škol mají výrazně odlišné platy, přestože náročnost jejich práce je obdobná. Zatímco ředitelky MŠ jsou zařazovány nejčastěji do 10. tarifní třídy, ředitelé ZŠ a SŠ do 13. platové třídy. Všichni ředitelé by měli být minimálně ve 13. třídě, nebo by mělo být ředitelkám MŠ zařazení do nižší tarifní třídy kompenzováno dorovnáním platu. Zatímco ředitelky MŠ mají přímou pedagogickou činnost až 20 hodin týdně, ředitelé SŠ mohou mít jen 2 hodiny (dle velikosti školy). Míra přímé pedagogické činnosti by měla být u ředitelů různých stupňů škol stejná, a to 2 hodiny týdně. Velikost školy by měla být zohledněna počtem zástupců ředitele, nikoliv mírou přímé pedagogické činnosti ředitele školy. Obdobně se výrazně liší míra přímé pedagogické činnosti učitelek MŠ od učitelů ZŠ a SŠ. Je nepřípustné, aby se úvazky učitelek MŠ krátily, pokud není třída naplněna na výjimku přes 24 dětí, jak se nyní děje. Učitelky MŠ jsou zařazovány nejčastěji do 9. platové třídy, zatímco učitelé ZŠ a SŠ do 12. tarifní třídy. Učitelky MŠ by měly být zařazeny minimálně v 11. třídě, nebo by jim mělo být zařazení do nižší tarifní třídy kompenzováno dorovnáním platu. Rozhodně by se jim neměly odečítat roky praxe, jak je tomu nyní. Podmínky v mateřských školách by měly být obdobné, jaké mají dětské skupiny. Zatímco v MŠ je jedna učitelka sama na až 28 dětí ve třídě, v dětské skupině jsou tři dospělé osoby na maximálně 24 dětí. Proto navrhujeme, aby stát financoval minimálně dvě dospělé osoby ve třídě po celý čas provozu mateřské školy. Sjednotit by se měla rovněž přímá pedagogická činnost zástupců ředitele a vedoucích učitelek v MŠ i jejich zařazení do tarifních tříd. Nově by měla být stanovena přímá pedagogická činnost vychovatelek a asistentů pevně (nikoliv formou intervalu) a mělo by se omezit jejich zaměstnávání na částečné úvazky. Je nepřípustné, aby byly vychovatelky zařazovány pouze do 8. platové třídy a asistenti jen do 5. tarifní třídy, která je pod zaručenou mzdou.

Všichni pedagogičtí pracovníci by měli mít nárok na zvláštní příplatek za zvýšenou neuropsychickou zátěž (v prvním skupině dle příslušného nařízení vlády). Ze zvláštního příplatku by měl být vyčleněn třídnický příplatek, jak tomu je na Slovensku (jeho výše by měla nově činit minimálně 2500 Kč měsíčně, aby odpovídala náročnosti práce třídního učitele a jejímu rozsahu 20 hodin za měsíc). Specializační příplatek by se měl zvýšit na minimálně 2500 Kč měsíčně, protože je od roku 2003 stále stejný a postupně ztratil motivační funkci. Oba příplatky by se neměly krátit, pokud učitel pracuje na zkrácený úvazek (objem práce má jako třídní učitel nebo koordinátor ICT či metodik prevence stejný). Učitel, který vede ve své třídě asistenta, by měl mít nárok na příplatek za vedení. Všichni učitelé, kteří se věnují specializovaným činnostem nebo jsou výchovní poradci, by měli mít sníženu míru přímé pedagogické činnosti. Také uvádějící učitel by měl mít sníženou míru přímé pedagogické činnosti, aby mohl navštěvovat výuku začínajícího učitele.

Podpořit pedagogy v jejich náročné práci

Státní školství je v médiích častým terčem paušální kritiky, přestože v mezinárodních šetřeních TIMSS a PIRLS jsou čeští žáci nadprůměrní a v šetření PISA jsou kromě čtenářské gramotnosti na průměru států OECD. Vláda by měla propagovat učitelské povolání a politici by měli častěji veřejně oceňovat náročnou práci pedagogů. Zcela chybí ucelený program prevence syndromu vyhoření, kterým je ohrožena velká část učitelů. Pracovní podmínky pedagogů se stále zhoršují a nároky na ně rostou. V řadě zemí mohou učitelé po určité době čerpat rok placeného volna. Nezahrnujte učitele stále dalšími a dalšími povinnostmi, které není v lidských silách zvládnout, nebo začnou ze školství odcházet v mnohem větším počtu, než tomu bylo doposud. Roste počet hodin vyučovaných neaprobovaně, nebo dokonce nekvalifikovaně. Ředitelé marně shánějí učitele některých aprobací. Do konkurzů na ředitele se často hlásí pouze jeden kandidát nebo žádný. To vše je důsledkem dlouhodobého zanedbávání školství a odkládání řešení jeho skutečných problémů.

Zvýšit platy pedagogům na 130 % průměrné mzdy

Již Špidlova vláda ve svém programovém prohlášení z roku 2002 uvedla: „Vláda se zavazuje zvýšit platy pedagogů na úroveň relativně srovnatelnou se zeměmi Evropské unie.“ Ministryně Petra Buzková v roce 2003 slíbila učitelům, že jejich platy budou od roku 2006 na úrovni 130 % průměrných mezd v zemi. Skutečnost je taková, že poměr platů českých učitelů vůči mzdám zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním v ČR je nejnižší mezi zeměmi Evropské unie i OECD a činí necelých 60 %. V prvním pololetí roku 2018 byla průměrná mzda v ČR 31 062 Kč. Průměrný plat v regionálním školství ve stejném období činil 90,6 %, učitelé pobírali pouze 107,7 % celorepublikového průměru. Je třeba zvyšovat platy učitelů mnohem rychleji, než o 15 % ročně, jak plánuje současná vláda. Platy by se měly co nejdříve skokově zvýšit na 130 % průměrné mzdy. V dalších letech by se měly dále zvyšovat, aby se přibližovaly mzdám vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců, dokud se nedostanou na průměr EU. V současnosti platy pedagogů výrazně zaostávají za platy zdravotníků či policistů, o platech lékařů či soudců ani nemluvě.



Nízké platy učitelů vedou k tomu, že absolventi pedagogických fakult do škol nenastupují, protože jinde najdou lépe placenou práci s rychlejším růstem mzdy. Nástupní platy učitelek MŠ začínají na 19 850 a učitelů ZŠ a SŠ na 25 470 hrubého měsíčně. Na průměrný plat dosáhne učitel až na konci své kariéry po 32 letech praxe (v zahraničí je to mnohem dříve). Sborovny stárnou a školství zachraňují učitelé, kteří již mají důchodový věk, ale nadále místo odchodu do penze pracují. Vzhledem k odložení zvýšení platů učitelů o 15 % ze září 2018 na leden 2019 navrhujeme jejich navýšení o 20 %, které uvedený deficit ve výši 20 000 Kč na učitele vyrovná. Požadujeme, aby byl střednědobý výhled státního rozpočtu na léta 2020 a 2021 doplněn v kapitole školství o finanční prostředky na plánované navýšení platů ve školství, které v něm v současnosti není vůbec zohledněno. Žádáme, aby byla tabulka platových tarifů pro pedagogické pracovníky přijata v původní podobě, jak byla předložena do připomínkového řízení, nikoliv ve výrazně seškrtané formě, kterou schválila vláda. Dále navrhujeme, aby byl počet platových stupňů rozšířen na 12, jak je tomu u nepedagogických pracovníků škol (aby byl platový postup pedagogů vždy po třech letech praxe, nikoliv až po osmi letech, jak je tomu nyní).

Výzva

Výčet systémových nedostatků českého školství je velmi rozsáhlý, protože současné problémy nejsou řešeny, naopak jsou uměle vytvářeny nové. Jde o důsledek dlouhodobého podfinancování školství a chybných rozhodnutí vlád v minulých letech. Proto vyzýváme všechny politiky k jednání a urychlené nápravě. O tom, zda bude naše země v budoucnu prosperovat, se rozhoduje teď. Doposud stálo školství přes proklamace o jeho prioritě na okraji zájmu. Pojďme to společně změnit a zachránit české školství pro budoucí generace.






Kategorie: Česká škola

Nový způsob výuky informatiky zatím u učitelů budí spíš obavy

12 Prosinec, 2018 - 02:30
„Chceme, aby se digitální technologie staly samozřejmým nástrojem, se kterým žáci pracují prakticky ve všech předmětech. Aby se například textové editory, tabulkové procesory nebo prezentační programy běžně používaly ve všech oborech,“ vysvětlil Hospodářským novinám k plánovaným změnám výuky informatiky náměstek Národního ústavu pro vzdělávání Jaroslav Fidrmuc. Připravovaná reforma má ale podle učitelů oslovených HN mnohá úskalí. V prvé řadě se bojí, že v už tak nabitých rozvrzích se nenajde prostor pro další látku.


Jaroslav Fidrmuc (twitter.com)„Pokud se do jiných předmětů přidá výuka balíčku Office, zajímá mě, co se naopak odebere. Dnes většinou učitel nestíhá ani současné osnovy, natož aby věnoval drahocenné hodiny dalšímu tématu,“ říká učitelka informatiky na královéhradeckém Gymnáziu J. K. Tyla Iveta Procházková.

Podle Olgy Kofroňové, která se v Národním ústavu pro vzdělávání zabývá koncepcí obsahu učiva, ještě není jasné, jakým způsobem se bude prostor v rozvrzích pro další učivo řešit. Některé části vzdělávacích oblastí jsou podle ní ale zastaralé a jejich eliminací se časový prostor do jisté míry uvolní. V českém jazyce už se například nebudou učit přechodníky nebo skloňování zájmen.

„Obávám se, že to skončí špatně. Představa, že to, co teď učí informatici, budou učit češtináři, mně přijde velmi optimistická,“ říká učitel fyziky a matematiky třeboňského gymnázia Martin Krynický.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Otevřená diskuze s učiteli - Co trápí pedagogické fakulty?

12 Prosinec, 2018 - 02:00
Spolek Otevřeno pořádá Otevřenou diskusi s učiteli. Pozvání přijal děkan Pedagogické fakulty UK - Michal Nedělka. Tématem setkání je: Co trápí pedagogické fakulty? Předmětem diskuse bude mimo  jiné následující:

- Jaké jsou příčiny špatné pověsti pedagogických fakult?
- Jaké systémové mechanismy brání ped. fakultám vyrovnat se ostatním fakultám?
- Co nejvíce trápí české školství?
- Na co hledět do budoucna s nadějí?
- Co můžeme dělat pro zlepšení současného stavu?

Diskuse proběhne v pondělí 17. prosinec 2018 od 18:30 v Café Therapy v Praze
Kategorie: Česká škola

Studentské koleje bojují se štěnicemi. Vozí je zahraniční studenti, tvrdí vedení kolejí

12 Prosinec, 2018 - 01:30
Vysokoškolské koleje napříč republikou se potýkají s čím dál častějším výskytem štěnic. Za to, aby se jich zbavily, platí některé z nich i statisíce korun ročně. Může za to Erasmus, štěnice nám sem vozí zahraniční studenti, shoduje se vedení kolejí. Informuje Aktuálně.cz.



"Výskyt těchto ploštic je v poslední době čím dál častější. Potýkají se s tím všechny univerzitní české koleje, akorát se o tom veřejně nehovoří," říká Jiří Boháček, který je pověřený řízením Správy účelových zařízení ČVUT.

Jeho slova potvrzuje i mluvčí hygieniků Zbyněk Boublík. Štěnice mají z posledních měsíců nahlášeny kromě zmíněné Bubenečské koleje třeba i ze Strahova nebo kolejí na Jarově, kde bydlí především studenti Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE). Ale není to jen problém Prahy. Výskyt štěnic redakci Aktuálně.cz potvrdila například i brněnská Masarykova univerzita, Univerzita Hradec Králové či Technická univerzita Liberec.

Na vysvětlení toho, odkud se štěnice na kolejích berou, se vedení kolejí shoduje. "Důvodem výskytu je Erasmus, na kolejích začínají bydlet občané především z bývalých zemí Sovětského svazu a jižních států, u kterých se štěnice vyskytují. Tito studenti mají neuvěřitelný nepořádek na pokojích a nedodržují základy hygienických zásad," míní ředitel Správy účelových zařízení VŠE Ota Zima.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Tereza Vodičková: Druhý život Jana Husa

12 Prosinec, 2018 - 01:00
Aktivita se zaměřuje na proměny vnímání odkazu Jana Husa v druhé polovině 20. století. Žáci by měli mít základní povědomí o probírané době. Rozebírají se filmové ukázky, písničky i fotografie. Aktivita pracuje s dokumenty ČT. Aktivita vyžaduje, aby učitel doplňoval jednotlivé slajdy výkladem.

Prezentaci, metodiku a pracovní list naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Stránky