Počasí

Začíná měsíc gramotností. Jeho ambicí je podpořit mezioborovou spolupráci učitelů napříč předměty

Česká škola - 10 Září, 2019 - 02:00
Při příležitosti mezinárodního dne gramotností (8. září) začíná Měsíc gramotností – kampaň, do které se mohou zapojit učitelé z celé republiky a jejímž prostřednictvím si mohou vyzkoušet s gramotnostmi aktivně pracovat ve výuce. Svoje zkušenosti pak sdílí prostřednictvím sociálních sítí nebo blogů. Ambicí je podpořit mezioborovou spolupráci učitelů napříč předměty.


„Z mezinárodních i národních šetření a pilotního ověřování PPUČ se ukazuje, že ke zvyšování kvality výuky napomáhá, když děti aktivně zkoumají svět kolem sebe, bádají nad novými výzvami, diskutují ve skupinách či představují výstupy své práce. Učitelé, kteří se svým kolegou či kolegyní plánují, vyučují či vyhodnocují výuku, která propojuje různé vzdělávací oblasti či předměty, získávají k takovým inovacím větší prostor i odhodlání. V rámci Měsíce gramotností proto zveme všechny učitele, aby si takovou práci ve dvou vyzkoušeli a svoje zkušenosti sdíleli na sociálních sítích s #ucmespolecne, či na blogu gramotnosti.pro,“ uvádí Petr Naske, hlavní manažer projektu Podpora práce učitelů.

Zpětnou vazbu a metodickou podporu pro rozvoj gramotností poskytuje dlouhodobě také Česká školní inspekce (ČŠI), která Měsíc gramotností podporuje. „Nejde o to, jestli se má škola věnovat rozvoji znalostí, nebo gramotností, tedy schopnosti využívat znalosti při řešení různých praktických situací. Jedno bez druhého totiž nejde, jde o vzájemně se doplňující složky,“ uvádí Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora, s tím, že v aktuálním školním roce se ČŠI v rámci tematických šetření zaměří na matematickou a čtenářskou gramotnost. „Výstupy z našich šetření ukazují, jak na tom školy při rozvoji té aplikační úrovně znalostí jsou, a zjištění jsou tak zpětnou vazbou jak pro školy, tak pro tvůrce vzdělávací politiky. V každém případě podporujeme veškeré aktivity směřující k budování kapacit v oblasti rozvoje gramotností,“ uzavírá Ondřej Andrys.


Další informace naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Lukáš Bartoň: U maturity by neměla být státem nastavená laťka. Měla by to být zkouška bez rizika propadnutí

Česká škola - 9 Září, 2019 - 06:00
„Jsme přesvědčeni, že je potřeba klást si otázku, jakou má maturita vypovídací hodnotu. K čemu má vlastně sloužit? Proč má být společná část maturity kvalifikační zkouškou? Jak ovlivňuje maturitní testování celý proces vzdělávání? Podle nás negativně, protože vzdělávání se soustřeďuje hlavně na úspěch v závěrečném testu, což pro život nestačí,“ říká poslanec za Piráty Lukáš Bartoň v rozhovoru pro Lidové noviny


Lukáš Bartoň (psp.cz)V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi: .

Tak sem s tou ideou.

Začnu tím závěrečným testováním. Pokud by nemělo ovlivňovat vzdělávání, tak by to znamenalo netestovat nic nebo naopak skoro všechno. My bychom dávali přednost spíš tomu druhému, ale pozor – aby to nebylo brané jako kvalifikační zkouška.

Co to konkrétně znamená?

Že by tam nebyla státem nastavená ta laťka, kterou musí student přeskočit, aby získal maturitu.

Známkovalo by se?

Neznámkovalo. Bodovalo. Výsledkem by bylo, že na maturitním vysvědčení by měl absolvent uvedený seznam všech testů a jejich bodové hodnocení. Takže kdyby se ucházel o přijetí na vysokou školu, nebo i do zaměstnání, ti, kdo by rozhodovali, by si mohli říct – aha, v matematice je slabý, ale to u nás moc nebude potřebovat, zato jazyky mu jdou... Čili širší zkouška, ale bez nebezpečí propadnutí.


Celý rozhovor naleznete v Lidových novinách
Kategorie: Česká škola

„Pirátská“ maturita: i nula bodů by stačilo

Česká škola - 9 Září, 2019 - 05:00
Podle poslance za Piráty Lukáše Bartoně by to neměl být stát, kdo známkuje a říká, že student uspěl nebo neuspěl z nějakého všeobecně vzdělávacího předmětu. Stát může testovat, a třeba ještě šířeji než dnes, nejlépe ovšem nikoli na známky, nýbrž na body. Tím, kdo dává palec nahoru nebo dolů, by měl být ale až ten, komu absolvent maturitní vysvědčení ukáže, tedy například vysoká škola či potenciální zaměstnavatel. Rozhovor s Bartoněm přinášejí Lidové noviny.



„Změna by spočívala v tom, že zatímco teď říkáme: nemá minimální úroveň vědomostí v matematice, nesmí pokračovat ve studiu a odchází do života jen se základním vzděláním, nově by to byla technická vysoká škola, kdo řekne, že nebude brát nikoho, kdo má matematiku, dejme tomu, pod sedmdesát,“ vysvětluje Bartoň s tím, že dokonce i nula bodů z předmětu by se považovalo za výsledek.

Ministerstvo školství však podobnou změnu neplánuje, návrh nemá velkou podporu ani u ostatních zákonodárců.


Celý text naleznete zde
Rozhovor s Lukášem Bartoněm naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Test školních jídelen: Kuchařky servírují velké porce plné prázdných kalorií

Česká škola - 9 Září, 2019 - 04:00
Školní jídelny dětem často nabízejí jen prázdné kalorie, ukázal poslední průzkum Státního zdravotního ústavu. Odborníci totiž zjistili, že ačkoliv kuchařky servírují žákům až o polovinu větší porce, než stanovuje vyhláška ministerstva školství, energetická hodnota jídla je naprosto nedostatečná. Informuje Deník.


Školákům v nich chybí třeba vápník, který se nachází hlavně v mléce a sýrech. Zatímco zdravotníci doporučují, aby děti snědly s každým obědem asi 280 miligramů vápníku, testované vzorky často neobsahovaly ani polovinu tohoto množství. Kuchařky ale šetřily i na surovinách, které v sobě mají dost železa...

Naopak se solí kuchařky nešetřily. Vyšší než doporučené množství zdravotníci zaznamenali ve všech jídelnách.


Celý  text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Reorganizace policejních škol nepřinesly očekávané úspory ani větší efektivitu při vzdělávání policistů

Česká škola - 9 Září, 2019 - 02:00
Nejvyšší kontrolní úřad prověřil hospodaření středních a vyšších policejních škol Ministerstva vnitra (MV) v letech 2012 až 2018. Zaměřil se i na reorganizace policejních škol, které provedlo MV v letech 2013 a 2016. Kontroloři zjistili, že tyto reorganizace nepřinesly ani plánované úspory, ani očekávané zefektivnění policejního vzdělávání. Náklady na policejní vzdělávání naopak v dalších letech rostly. U policejních škol pak kontrola odhalila nedostatky při převodu, inventarizaci a odpisování majetku.


První reorganizaci policejních škol provedlo MV v roce 2013 kvůli snížení počtu systemizovaných míst příslušníků policie a zastavení náboru uchazečů v letech 2010 až 2011. Plánovalo tak ušetřit 144 milionů korun. Nakonec požadovalo od škol nižší úsporu, a to přes 115 milionů korun. Ani té se ale nepodařilo dosáhnout. Navíc od roku 2013 náklady na policejní vzdělávání meziročně stoupaly z 565 milionů korun až na 761 milionů korun v roce 2018, přitom počet absolventů základní odborné přípravy policistů výrazně klesl. V roce 2018 nedosahoval ani úrovně z let 2013 až 2014.

V roce 2016 došlo k další reorganizaci a v jejím rámci převzal základní odbornou přípravu od policejních škol nový policejní útvar zaměřený na vzdělávání policistů. Fakticky ale výuka probíhá stále v areálech policejních škol.

Střední policejní školy mají především připravovat absolventy pro přijetí k policii. Ti ale tvořili v letech 2013 až 2017 jen necelá 2 % z celkového počtu přijatých 5 160 uchazečů. MV přesto nemělo ucelený plán, jak zvýšit zájem těchto absolventů o nástup k policii. Přitom se mu nedařilo získávat počty nových policistů, které jsou stanoveny v Koncepci rozvoje Policie České republiky do roku 2020.

Přijímací řízení k policii nijak nezohledňuje, že by měli být přijati přednostně absolventi oboru bezpečnostně právní činnost. Ten se vyučuje kromě dvou policejních škol i na dalších 29 středních školách. Už v roce 2012 přitom MV spočítalo, že by přijímáním absolventů tohoto oboru mohlo ročně ušetřit až 262 milionů korun. Absolventi by totiž mohli mít kratší základní odbornou přípravu. MV také do konce kontroly nesplnilo své cíle, pokud jde o zefektivnění policejního vzdělávání. Nemělo například ucelený systém požadavků na vzdělávání příslušníků a zaměstnanců policie.

Policejní školy se snažily úspor požadovaných Ministerstvem vnitra dosáhnout především propouštěním zaměstnanců. Jen na odstupném a na platech pro policisty zařazené do záloh v letech 2012 a 2013 vyplatily 10,5 milionu korun. To představuje 7 % částky, kterou chtělo MV reorganizací v roce 2013 naopak ušetřit. V následujících letech musely školy řešit akutní nedostatek zaměstnanců pro základní odbornou přípravu policistů, protože vláda rozhodla o navyšování počtu policistů. Uzavíraly proto dohody o práci vykonávané mimo pracovní poměr. Například u školy v Holešově stoupl počet těchto dohod od roku 2012 dvojnásobně.

Jaké měly reorganizace dopady, MV nevyhodnotilo, a to ani pokud jde o zkvalitnění přípravy policistů, ani z hlediska efektivnosti. Nevědělo například, jaké jsou skutečné náklady na jednoho studenta.

U policejních škol v Praze a Holešově zjistili kontroloři nedostatky v nakládání s majetkem. Chyby se týkaly především převodu majetku při reorganizaci, inventarizace majetku a jeho odpisování.


Zdroj: Tisková zpráva NKÚ
Kategorie: Česká škola

Jazykovědci se přou o zrušení „ová“ v příjmení žen

Česká škola - 9 Září, 2019 - 02:00
„Obecně považuji regulaci jazyka za zbytečnou a škodlivou. Pokud jde ale o výběr vlastního jména či jmen dětí, přijde mi každá snaha o omezení volnosti vysloveně jako výraz úřední svévole. Chápu argumenty těch, kteří tvrdí, že přechylované jméno se lépe skloňuje, a tudíž se snáz zapojuje do struktury české věty. Tyto argumenty ovšem nevyváží to, že volba vlastního jména by měla být základním lidským právem,“ říká Václav Cvrček zástupce ředitele Ústavu Českého národního korpusu Karlovy univerzity. Anketu k aktuálnímu tématu přináší deník Aktuálně. Vláda zrušení povinnosti přechylovat před pár dny zamítla.



Jazykovědec Karel Oliva v anketě říká:

Myslím si, zcela v souladu s argumentací Jana Hamáčka, že k takovému kroku nejsou žádné racionální důvody. Jistěže k tomu mohou být nějaké důvody emotivní, ty bych ale pro znění takové novely nebral v úvahu. Přechylování je součástí českého jazykového systému, který zejména umožňuje bezproblémové skloňování ženských osobních jmen. Takové vyjádření pádu je nutné pro správnost české věty, bez přechylování by naopak často byla gramatická správnost narušena a především by věta ztrácela přinejmenším jasnost, často i vůbec srozumitelnost.


Celou anketu naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Kapesné pětistovka měsíčně: Je to hodně, nebo málo a co tím vlastně děti učíme

Česká škola - 9 Září, 2019 - 01:00
"Typické české dítě dostává od svých rodičů kapesné kolem pětistovky měsíčně. Tři čtvrtiny dětí si měsíčně přijdou na částku vyšší než 250 korun, čtyři procenta dětí se těší měsíčně z vysoce nadprůměrného kapesného patnáct set korun a více," říká v reportáži deníku Aktuálně Ondřej Hák, ředitel produktů a rozvoje jedné z tuzemských bank. Banka si nechala udělat průzkum na téma rodinné finance a z něj dál vyplynulo, že zhruba polovina rodičů vnímá kapesné jako důležitý nástroj k tomu, jak naučit děti hospodařit s penězi.



Pokud nastane situace, že dítě závidí spolužákovi vyšší kapesné, je to podle psychologa Dalibora Špoka důležitá životní lekce, před kterou nesmíme chtít dítě "ochránit". "Musí se naučit, že existují lidé, kteří jsou bohatší nebo chudší nebo kteří jiným způsobem nebo nerozumně utrácejí nebo kteří mají jiné hodnoty a jiný přístup k výchově dětí," říká Špok.

Měsíční částku by tedy nezvyšoval jen proto, že nějaký kamarád má více. "Odolávat neustálému sociálnímu srovnávání je koneckonců jedna z nejdůležitějších životních kompetencí, stejně jako naučit se, že peníze nejsou v životě rozhodujícím faktorem štěstí," dodává psycholog.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Filip Pertold: Na platy učitelů sice peníze nejsou, ale vydáváme spoustu peněz na dotace, které nikam nevedou

Česká škola - 8 Září, 2019 - 06:00
„Čím více chybí analýzy skutečného stavu věcí, tím snazší mají zájmové skupiny práci a uzurpují větší část našich veřejných financí. A tak se jednoho dne probudíme a zjistíme, že sice na platy učitelů nejsou peníze, ale že vydáváme spoustu peněz na různé dotace, které však ke kýženému výsledku pravděpodobně nevedou,“ píše Filip Pertold v Hospodářských novinách v úvaze o tom, jak se stát ztrácí ve vlastních informacích a neumí s nimi pracovat.


Filip Pertold (facebook.com)Pertold mimo jiné píše:

Český stát utrácí mnoho miliard za různé intervence či veřejné výdajové programy a nikdo vlastně pořádně neví nebo není schopen objektivně určit, jaké jsou jejich zamýšlené nebo nezamýšlené dopady. Jenom namátkou. Dáváme 19 miliard ročně na podporu třetího penzijního pilíře, ale vlastně neumíme vyčíslit jeho benefity, i když tušíme, že nejsou příliš vysoké. Zvyšujeme minimální mzdu, ale nikdo systematicky nesleduje dopady na chování zaměstnanců ani zaměstnavatelů. Rozdáváme přes dvě procenta HDP na dotace firmám, ale nikdo nezná nebo nechce znát jejich dopady na zaměstnanost nebo na výkonnost firem. Sociální systém sice není nějak extra rozbujelý, ale můžeme zcela právem pochybovat o jeho správném zacílení, když se mnohé regiony a sociální skupiny stále propadají. Stát dává miliardy na organizaci centrálních zkoušek pro studenty a žáky základních a středních škol, ale nikdo například stále neví, jaký dopad má zázemí rodičů na výsledky studentů. Díky tomu můžeme o vzniku nerovnosti buď pouze spekulovat, nebo nás zachraňují mezinárodní šetření PISA, která ale okrajové části společnosti pokrývají jen nepřesně. Stát staví dopravní infrastrukturu, ale jaké jsou její dopady na společnost a ekonomiku? Skutečně měly všechny postavené dálnice pozitivní dopad na ekonomiku, jak se předpokládá? Takto by se dalo pokračovat kapitolu po kapitole státního rozpočtu a úřad po úřadu.

Ne všichni však jsou ze současného stavu informačního bahna ve veřejných financích smutní. Kolem politiky se přirozeně točí řada zájmových skupin, které se snaží urvat co největší balík, z jejich pohledu samozřejmě ve veřejném zájmu. Jenže tím, že stále žijeme v době datového temna a politici dělají zásahy do ekonomiky jako slepý Hanuš do orloje, mají u nás lobbisté doslova ráj.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

V záplavě informací se děti ztrácí, mediální výchova není pro školy priorita

Česká škola - 8 Září, 2019 - 04:00
Mediální výchova je o pochopení, jak fungují média, kde brát ověřené informace či jak rozpoznat dezinformaci. Na školách se tento předmět vyučuje průřezově a je tedy součástí jiných předmětů, nejčastěji v rámci českého jazyka či občanské nauky a základů společenských věd. Povinná je už od základní školy a výuka mediální výchovy pokračuje také na středních a vysokých školách. Jako samostatný předmět ale na většině škol není a když, je to spíše světlou výjimkou než pravidlem. Tématem se zabývá iDNES.


Petr Nutil (manipulatori.cz)Podle odborníka na média Petra Nutila, autora knihy Média, lži a mozek by měl stát více připravovat mladé generace na život v informační společnosti. „Považuji vzdělávání na poli mediální gramotnosti a kritického myšlení za jeden z nejpodstatnějších úkolů, který by škola v digitálním věku měla mít,” popisuje.

Mediální výchova se svou současnou koncepcí naráží na několik problémů. V praxi totiž naprostá většina učitelů, kteří v mediální výchově žáky vzdělávají, neabsolvovala tento předmět v rámci studia.

„Z učitelů, kteří vyučují mediální výchovu, ji absolvovalo zhruba dvanáct procent. Přibližně stejné množství učitelů má za sebou akreditované kurzy v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, 25 procent učitelů se účastnilo seminářů, konferencí či projektů věnovaných realizaci mediální výchovy. Pouze ojediněle učitelé přiznávají, že pro realizaci mediální výchovy žádnou odbornou přípravu nemají,“ říká náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys s tím, že v každém případě pro učitele platí potřeba se v oblasti mediální výchovy průběžně vzdělávat.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Jak vypadala škola minulosti? A v čem je stejná jako ta současná? Rozhovor s Magdalenou Šustovou

Česká škola - 8 Září, 2019 - 02:00
„Pokud to byl nějaký závažnější delikt, jako například praní, házení kamením, rozbité okno, případně když děti evidentně učiteli lhaly nebo na něj byly drzé, to mohlo skončit až tělesným trestem. Ten se mohl uplatňovat bitím rákoskou přes ruce nebo přes zadek. Obojí se používalo. O obvykle ten delikvent byl ještě zapsán do takzvané černé knihy. To byl úřední dokument, kde bylo zachyceno, kdo, proč a jak byl potrestán," říká v rozhovoru pro server Radio Prague International Magdalena Šustová z Národního pedagogického muzea v Praze. Srovnává školství 19. století s tím současným.

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Dochovaly se tyto černé knihy? Dá se z nich vyčíst, jak často takové exekuce probíhaly?

Pár se jich dochovalo. Hodně to záviselo na učiteli, a pak i na velikosti třídy. Musíme si uvědomit, že na konci 19. století, a konec konců i za první republiky na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, mohlo být ve třídě až 80 dětí. Tam samozřejmě uplatnění tělesného trestu bývalo častější. Faktem zůstává, že od roku 1870 v souvislosti s novým školským zákonem byly tělesné tresty oficiálně zakázány, a to na všech stupních škol, jak na dnešních základních, tak na středních školách. Ale nedodržovalo se to a ještě z 2. poloviny 20. století víme, že se tělesné tresty používaly, byť se o tom oficiálně nehovořilo.

Jenom pro shrnutí: jak moc se lišila škola v 19. století od školy století jednadvacátého?

Určitě se od dětí vyžadovala mnohem větší kázeň. Nicméně je pravda, že už na začátku 20. století se začaly objevovat názory, že výchova založená na drilu rozhodně není správná. Řada učitelů se začala věnovat mnohem uvolněnější výuce. Je to vlastně doba, kdy začínají směry, kterým dnes říkáme alternativní pedagogika, jako byla například Marie Montessori a řada dalších. Takže už za první republiky vidíme, že školní prostředí se začíná víc přizpůsobovat dětskému naturelu. To je asi ten největší rozdíl. Je pravda, že po roce 1948 tady nastala poměrně velká ideologizace výuky a opět velmi striktní režim, leckdy o to složitější, že děti věděly, že něco jiného se říká ve škole a něco jiného doma. Na druhou stranu některé věci zůstaly poměrně stejné. Víceméně se učí stále stejné předměty, jako je matematika, fyzika a řada dalších. Leckdy děti chodí do stále stejné školní budovy jako v 19. století, jenom to prostředí je dnes vlídnější a méně striktní.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Stanislav Štech: Stav tzv. inkluze v ČR očima vybraných statistik

Česká škola - 7 Září, 2019 - 07:37
„Nechme nyní stranou dojmy, názory či mínění a logicky i emoce a podívejme se po ukončení dvouletého přechodného období (od 1. 9. 2016 do 30. 9. 2018) na celý proces na základě podrobných dat, která má MŠMT k dispozici. Pro nedostatek prostoru se budu věnovat jen několika klíčovým údajům týkajícím se zejména žáků základních škol (ZŠ), ve kterých se vzdělává většina všech dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP),“ píše Stanislav Štech v zářijovém vydání časopisu Řízení školy.


Stanislav Štech (twitter.com)Štech mimo jiné píše:

Za prvé, celkově od roku 2015 do září 2018 narostl počet žáků se zdravotním znevýhodněním na ZŠ (uváděných v § 16 odst. 9 školského zákona) ze 78,7 tis. na téměř 102,0 tis., tj. o 24 000 žáků. Vůči celkovému a stále se zvyšujícímu počtu všech žáků v ZŠ představuje tento nárůst za tři roky téměř 2,0 % (z 8,9 % na 10,8 %). Vezmeme-li v potaz i žáky s jiným zdravotním znevýhodněním a žáky sociokulturně znevýhodněné, pak nárůst počtu všech takových žáků ZŠ dohromady představuje 35,1 tis. za dva roky (2016: 85,7 tis.; 2018: 120,8 tis.).

Násobně výraznější dynamiku nárůstu však vykazují žáci s jiným zdravotním znevýhodněním (onemocněním) a také žáci sociálně a kulturně znevýhodnění. Za dva roky, kdy i tyto žáky sledujeme, přibylo ve školách pětinásobně dětí a žáků z jiného kulturního prostředí (i jazykového) a devítinásobně dětí a žáků žijících v odlišných životních podmínkách, i když jde v absolutním vyjádření o nízké počty.

Přitom ve školním roce 2018/2019 60,8 % žáků ZŠ se zdravotním znevýhodněním tvoří žáci s vývojovými poruchami učení (45,3 %) a vývojovými poruchami chování (15,5 %), kteří se v drtivé většině vzdělávají v běžných školách, a údaje před rokem 2016 dokládají, že v nich vždy byli. Například ve speciálních školách se před rokem 2016 i nyní vzdělává stále jen okolo tisícovky žáků se závažnými poruchami chování. Podobně je tomu se žáky s vývojovou poruchou učení (VPCH). „Nárůst“ těchto dvou nejčastěji „inkludovaných“ skupin žáků je tedy způsoben tím, že mají nyní – na rozdíl od dřívějška – nárok na státem financovanou podporu, a objevují se tak nově i ve statistikách.

Často zmiňovaných žáků s lehkým mentálním postižením (LMP) přibylo v běžných školách jen mírně (315 za poslední rok) a v ZŠ praktických jich je o 508 méně (připomeňme však, že mezi běžné ZŠ jsou zařazeny i školy, které mají např. pouze jednu třídu běžnou a ostatní třídy podle § 16 odst. 9). Alespoň statisticky tito žáci nepředstavují v běžných školách významnou skupinu.

Kritický problém představují žáci s poruchami chování. Problémy s chováním se objevují nejčastěji u žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí, dále u žáků s ADHD (s poruchou pozornosti a s hyperkinetickým syndromem), ale také u žáků s psychiatrickým onemocněním, často pak i u žáků s poruchami autistického spektra (PAS). Nejnáročnější pro pedagogy jsou proto, že jejich projevy oslabují autoritu učitele (vztah učitel–žák) a radikálně odporují základním normám vzájemného respektu (agresivita ve vztazích mezi žáky). Proto se některým logicky jeví jako nejsilnější „důkaz“ nemožnosti vzdělávat děti se SVP v běžných školách. Ve vzdělávacím systému však děti a žáci s VPCH vždycky byli vzděláváni většinově v základních školách běžného typu. Tyto žáky nebylo a není v drtivé většině případů kam „přemístit“ a situace vyžaduje systémové řešení, jak se díky proinkluzivním opatřením ukázalo.

Druhý rok náběhu společného vzdělávání potvrdil, že k plošnému přesunu žáků se SVP ze škol podle § 16 odst. 9 (speciálních) do škol běžných nedochází. Naopak, na ZŠ v uvedeném školním roce počet žáků, kteří přešli z běžných škol do škol speciálních, převýšil počet žáků putujících opačným směrem. Žáci tedy nejsou povinně umisťováni do běžných škol a školám speciálním v drtivé většině zánik nehrozí.


Celý text naleznete v zářijovém vydání časopisu Řízení školy (nakladatelství Wolters Kluwer)
Další informace naleznete na webu autora
Kategorie: Česká škola

Ondřej Neff: Kybernetika a učitel. Roboti přicházejí a nevyhnou se ani školám. Důležitost kantorů ale nepoklesne

Česká škola - 7 Září, 2019 - 04:00
„Idea robotického učitele vychází z předpokladu, že učitel je tu od toho, aby předal mladé generaci informace, aby je něčemu naučil. Skutečnost je taková, že učitel je tu od toho, aby ho žáci měli rádi, vážili si ho a nechali se strhnout jeho příkladem. Pokud je učitel dobrý, takhle to funguje,“ píše Ondřej Neff v Lidových novinách.


Ondřej Neff (Petr Novák, Wikipedia)Neff mimo jiné píše:

No a pak je tu pokles autority učitele jak u žáků, tak rodičů. Rodiče podporovali v dětech učitelovu autoritu. To se namnoze neděje a je to ke škodě věci. S tím se ale asi nedá mnoho udělat. Jistě to souvisí s obecným poklesem úcty k jakékoli autoritě. K čemu autority, když máme internet? Tím se ovšem obloukem vracíme k nakousnutému problému kybernetického učitele. Dnes jsme svědky – a rodiče jsou účastníky – zápasu o to, zdali můžou děti mít ve škole mobil. Totéž se dělo kolem kalkulaček. Trend je ale jasný a zastavit se nedá. Infosféra proniká všemi škvírami a není důvod, proč by se měla vyhnout škole. Staromilci nad tím budou bědovat. Některé hodnoty tím zaniknou, ale jiné vzniknou. Úplně závěrem si troufnu na poslední prognózu, role učitele ani při této invazi nezmizí. Naopak, bude důležitější, protože to lidské vedení a navazování kontaktu se nedají nahradit.


Celý text naleznete v Lidových novinách
Kategorie: Česká škola

Pedagogické vzdělání nemá 9000 učitelů

Česká škola - 7 Září, 2019 - 03:00
Při přepočtu na plné úvazky stále působí ve školách 8945 učitelů bez řádného pedagogického vzdělání ze 135 333 učitelských úvazků v mateřských, základních, středních a vyšších odborných školách. To je necelých sedm procent. Informuje deník Právo.



A to přesto, že už čtvrtým rokem je v platnosti zákon, který připouští výuku ve školách pouze lidem, kteří mají vystudované alespoň pedagogické minimum. Až na výjimky - pro učitele starší 55 let s minimálně 20letou praxí, rodilé mluvčí cizího jazyka a také pro učitele, za něž ředitel nesehnal náhradu. A tato setrvačnost trvá dodnes.

Ředitelé škol počítají s tím, že tisíce učitelů v tomto školním roce skončí, mělo by jich být 8652. A to jde pouze o ty, o kterých to ředitelé vědí, tedy o ty, kteří svůj odchod ohlásili, kteří nastoupí do penze anebo odejdou kvůli organizačním změnám či z popudu vedení.

Řada učitelů zřejmě ukončí činnost, aniž by se o tom škola předem dověděla. Od ledna 2017 do ledna 2019 zběhlo od katedry 6898 učitelů a z toho 1650 bylo začínajících. Ze třiceti procent to bylo kvůli nedostatečnému finančnímu ohodnocení. Druhým nejčastějším důvodem (26 %) byla možnost lepšího uplatnění mimo učitelskou profesi, dalších 12 procent uvedlo, že si našli lepší pracovní uplatnění v oboru vzdělávání.


Celý text naleznete v Právu
Kategorie: Česká škola

Čtyři z pěti vysokoškoláků mají ve středním věku vyšší plat než učitelé. Startovní pozici mají stejnou

Česká škola - 6 Září, 2019 - 05:00
Prvních pár let po startu kariéry jsou na tom podobně jako jejich vysokoškolsky vzdělaní vrstevníci, pak se ale učitelé začnou v platovém srovnání propadat. A okolo čtyřicítky jsou už čtyři z pěti absolventů vysokých škol placení lépe než pedagogové. Ukazuje to nová studie ekonomického institutu Cerge. Platy českých učitelů - navzdory růstu v předchozích letech - stále patří mezi zeměmi OECD k těm nejnižším. K tématu se vrací server iROZHLAS.



„Učím pátým rokem. Když jsem nastoupila, brala jsem 17 000 čistého bez odměn. V současné době mám okolo 22 000 čistého bez odměn. Na účet mi chodí v průměru čistého asi okolo 24 až 25 000,“ vysvětluje Radiožurnálu osmadvacetiletá učitelka na pražské základní škole Kateřina. Čistý příjem okolo 25 000 měsíčně není při jejím věku a vzdělání ničím neobvyklým. Na rozdíl od jiných vysokoškoláků už ale nemají zatím učitelé tak dobré vyhlídky do budoucna.

„Někdy před sedmi lety došlo k výraznému zvýšení platů začínajících učitelů, takže ti jsou na tom v relaci ke svým vrstevníkům nejlépe. S narůstajícím věkem, praxí ve škole ale zaostávají za svými vrstevníky, kteří pracují v jiných profesích. Takže potom ve středním věku rozdíl oproti ostatním vysokoškolsky vzdělaným je obrovský,“ říká autor studie Daniel Münich z ekonomického institutu Cerge...

Podle studie Cerge je problém taky v tom, že české školství neumí pomocí odměn ohodnotit nadprůměrné učitele. „Prostor pro vedení školy – odměnit pracovitost, kvalitu, zásluhy, motivovat – je minimální. Dokonce v loňském roce z našich zjištění se ukazuje, že to málo, co měli ředitelé na odměny, tak se procentní částka ještě snížila,“ připomíná Münich.



Celý text naleznete zde
Citovanou studii naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Michal Komárek: Má snaha o vytvoření pedagogické komory smysl?

Česká škola - 6 Září, 2019 - 04:00
„S trochou nadsázky by se dalo říci, že zatímco na Slovensku se učitelé v protestu sjednocují a v Polsku téměř jednotně stávkují, v Česku se hádají,“ píše Michal Komárek v zářijovém vydání časopisu Řízení školy. Autor bilancuje další pokus o vznik pedagogické komory, který začal v lednu 2017 a původně zamýšlený výsledek zjevně nepřinesl.


Michal Komárek (archiv autora)Komárek mimo jiné píše:

Po více než dvou letech tady máme dvě vůči sobě vzájemně velmi silně kriticky vyhraněné učitelské skupiny- Učitelskou platformu (UP) a spolek Pedagogická komora (PK). Ani jedna z nich přitom o sobě nemůže tvrdit, že učitele reprezentuje nebo že má rozhodující vliv. Vedle nich nadále existují všechny organizace a asociace, které tu byly před nimi. Včetně odborů...

Možná je myšlenka vytvoření učitelské profesní komory prostě mylná. Možná vychází ze špatného předpokladu, že učitelé potřebují, aby je reprezentovala jedna silná organizace. Co když ji ale učitelé nechtějí? Co když chtějí „jen“ to, aby je bylo víc slyšet? Aby je politici nepřehlíželi, když připravují reformy a změny? Aby za ně nemluvili „experti“?

V tomto smyslu se paradoxně nový projekt vzniku pedagogické komory svým způsobem povedl. Obě nové organizace slyšet jsou, získaly nezanedbatelný prostor v médiích, není možné je jen tak přehlédnout.

A není na škodu, že jsou tak rozdílné. Spolek Pedagogická komora má ambici být spíš masovou nátlakovou organizací typu odborů. Učitelská platforma chce být spíše think tankem, poradním sborem, který ovšem na rozdíl od některých „expertů“ koření přímo ve školách, je složený z učících učitelů.

Obě strategie jsou legitimní, obě jsou důležité. Je pochopitelné, že jejich reprezentanti spolu nesouhlasí a veřejně se přou. Mají prostě jiné priority, jsou to jinak nastavené osobnosti. Obě organizace mohou učitelům prospět. Vítaným bonusem by bylo, kdyby se k sobě chovaly vstřícně a korektně. A pokud by došlo k nějaké opravdu velké krizi, třeba budou i spolupracovat.


Celý text naleznete v zářijovém vydání časopisu Řízení školy (nakladatelství Wolters Kluwer)
Kategorie: Česká škola

Za mříže už od 14 let. Část poslanců chce nižší hranici trestní odpovědnosti

Česká škola - 6 Září, 2019 - 03:00
S tím, jak přibývá násilí páchaného dětmi, přibývá i poslanců, kteří by je chtěli trestat. Zatímco v minulých letech se objevovaly jen jednotlivé hlasy, většinou po nějakém otřesném činu, nyní jich jsou již desítky. Vyplývá to z průzkumu MF DNES, která obeslala všechny poslance s dotazem, zda by zvedli ruku pro snížení věkové hranice trestní odpovědnosti, případně, za jakých podmínek.


Svůj jednoznačný názor sdělilo 103 poslanců, šedesát z nich chce hranici posunout. Nejčastěji o rok, jako je to v okolních státech. „Jsem pro snížení hranice trestní odpovědnosti na 14 let,“ odpověděl premiér Andrej Babiš. „V Německu, Rakousku a na Slovensku mají hranici trestní odpovědnosti shodně 14 let. Měli bychom ji mít stejnou jako okolní státy. Nejnižší v EU ji mají v Anglii deset a ve Skotsku dokonce osm let,“ dodal. Většina jeho spolustraníků odpověděla podobně. K poslancům ANO, z nichž většina se vyjádřila pro snížení, se přidávají hlasy z SPD.

Odborníci jsou v odhadování přínosu snížení věkové hranice skeptičtí. „Nemyslím si, že dnešní děti jsou jiné,“ říká dětská psycholožka Jitka Jeklová. „V 80. letech jsme neměli Facebook, přes který se dnes děti svolávají k bitce, ani mobil, na který si rvačky nahrávají. Ale rvačky i šikana byly také,“ dodává.

Ve své poradně se setkává s agresivními dětmi. I čtrnáctiletými. „Je znát, že jsou to ještě děti. Stačí na ně zatlačit a ony se mnohdy sesypou,“ říká. „Je tudíž otázka, jestli je chceme zavírat do vězení. Snížení věkové hranice musí předcházet důsledná diskuse odborníků včetně údajů z jiných zemí, zda takový krok přinesl snížení dětské kriminality,“ doplnila.



Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Dejte dítě z výběrové školy do běžné základky a naučí se strašně moc, říká psychoterapeutka Frouzová

Česká škola - 6 Září, 2019 - 02:00
„Jsou ti, kteří si myslí, že dětství je výcvikem na dospělost. Na druhém pólu jsou lidé, kteří se domnívají, že dětství má být hlavně šťastné, takže volí jednoduchou organizaci časoprostoru pro děti,“ vysvětluje v pořadu Leonardo Plus psychoterapeutka Magdalena Frouzová, která je právě pro „šťastné dětství“.


Magdalena Frouzová (eaip2018.cz)„Ne vždy, když dáme dítě do lepší školy, tak to je pro něj dobře. Ale když ho z výběrové školy dáme na rok do základní školy, tak se strašně moc naučí. Zjistí, jaký je svět, jaké jsou děti a jak s nimi zacházet. Musí se naučit, že ho třeba děti nenávidí, protože má něco lepšího a musí to unést nebo se přizpůsobit té kultuře školy,“ říká Frouzová.

Velmi výrazným faktorem, který je třeba brát při výběru školy v potaz, je její vzdálenost. „To neovlivňuje jen dítě nebo nás, kteří dítě do školy vozíme, ale ovlivňuje to celý rodinný život. Je to jařmo, ke kterému jsme se uvázali, a čas, který věnujeme dojíždění, nevěnujeme třeba partnerovi nebo ostatním dětem a to není dobře. Takže celá rodina se posune někam, kam jsme si to nepřáli.“

Rodiče by se měli zamyslet, do jaké společnosti nebo budoucnosti dítě připravují. „Škola má nezastupitelné sociální učení a dítě, které chodí do školy, která je blízko, se učí, jak s dětmi vycházet, protože se s nimi vidí a nemusí s nimi telefonovat nebo mluvit přes počítač.“


Celý text a pořad ke stažení naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Lada Flachsová: Hodnocení žáků, individualizace v hodnocení učitelem

Česká škola - 6 Září, 2019 - 01:00
Slovní hodnocení je více vypovídající jak o přednostech daného žáka, tak o doporučeních ke zlepšení. Ale … z naší zkušenosti bývají reakce ze strany zákonných zástupců ve větší míře stejné: je to dlouhé na čtení a nevím, jakou vlastně známku dostal…; nebo: děti si to stejně nepřečtou a diví se…; ale i: dětem je líto, proč nemají známku jako ostatní… Druhá část zákonných zástupců kvituje slovní hodnocení, aby měli bližší představu o pokroku svého dítěte, nebo jen chtějí dítě „chránit“ před tím, aby vidělo jinou známku než jedničku.


Ze strany učitelů máme na hodnocení dvojí pohled: aby bylo hodnocení takříkajíc „šité na míru“ danému žákovi, představuje tato část práce učitele velkou zátěž jak časovou, tak i náročnou v oblasti jazykové vybavenosti. Pokud naši pedagogové připravují hodinu, uvažují i o způsobu hodnocení. Snažíme se o formativní hodnocení u všech žáků naší školy; u žáků, kteří pracují podle vytvořeného individuálního vzdělávacího plánu, průběžně poskytujeme informace o pokrocích samotným žákům i jejich zákonným zástupcům prostřednictvím komunikačních deníků či pololetních hodnocení.

Hned na začátku školního roku vysvětlíme všem žákům pravidla hodnocení. Jasně vysvětlujeme důvody určitého hodnocení, jeho smysl, cíl a přístupy k hodnocení různých žáků. V naší škole se u většiny žáků držíme klasických známek, i když se potýkáme s určitými problémy. Všichni víme, že není jednička jako jednička. Proto se domníváme, že slovní hodnocení je daleko výstižnější a hodnotnější. Slovní hodnocení používáme u některých žáků, kdy si o ně rodiče požádají na základě zprávy z poradny. Může se jednat o slovní hodnocení jednoho, ale i více předmětů. Je jasné, že např. žáka s vývojovou dysfázií je třeba takto hodnotit kromě českého jazyka také v dalších předmětech, kam se jeho porucha promítne. Toto hodnocení vypracuje učitel za svůj předmět – dotkne se všech oblastí daného předmětu. Nepoužíváme zkratky ani cizí slova, aby se v hodnocení orientovali jak zákonní zástupci, tak i žák. Hodnocení adresujeme žákovi, proto ho oslovujeme. Součástí hodnocení bývá doporučení vyučujícího, jak by žák měl, mohl postupovat dál, aby dosáhl svého maxima.

Součástí hodnocení jsou kritéria, z nichž vybírám:

• Při hodnocení se přihlíží k celé osobnosti žáka, jeho individuálním zvláštnostem, snaze, píli, přihlíží se k věkovým zvláštnostem žáka, i k tomu, že žák mohl v průběhu klasifikačního období zakolísat v učebních výkonech pro určitou indispozici.
• Při hodnocení a při průběžné i celkové klasifikaci učitelé uplatňují přiměřenou náročnost a pedagogický takt vůči žákovi. Učitelé klasifikují jen probrané a procvičené učivo.
• Součástí hodnocení je i sebehodnocení žáků, jejich snaha a schopnost posoudit nejen svoji práci, ale i vynaložené úsilí, osobní možnosti a rezervy.
• Výsledná známka, případně slovní hodnocení za klasifikační období musí odpovídat známkám a slovnímu hodnocení, které žák získal, a doplňujícímu slovnímu hodnocení, které bylo sděleno žákovi a jeho zákonnému zástupci v průběhu klasifikačního období.

V kapitole Zabezpečení výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se v oblasti hodnocení opíráme o: hodnocení i dílčích postupů, tolerantní hodnocení, hodnocení pouze obsahové stránky, při písemném ověřování znalostí je možné nabídnout alternativní variantu, např. test s výběrem odpovědí či ústní zkoušení, shovívavější hodnocení práce s textem, kvůli nepřesnostem vzniklým nedokonalostí čtení.

Hodnocení jednotlivých předmětů máme sepsáno v ŠVP u toho kterého předmětu, kde je popsáno, co hodnotíme. V anglickém jazyce jsou to např.: prověrky na slovní zásobu (tolerantní hodnocení nebo i možnost ústního zkoušení u žáků s SPU), menší prověrky zaměřené na porozumění textu, poslechu, gramatických jevů.

V případě potřeby musíme umět převést SH do klasifikační stupnice. Převedení se řídí opět ŠVP – kapitolou Kritéria hodnocení, kdy popsaný slovní stav odpovídá danému klasifikačnímu stupni.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Děti se nebojí půjček. Lehkomyslné hospodaření odkoukaly od rodičů

Česká škola - 6 Září, 2019 - 00:00
„Od útlého věku vidí, že si člověk může snadno půjčit na cokoliv – od mobilního telefonu přes pračku až na vánoční dárky – a že na takovém chování není nic špatného,“ upozorňuje Nicole Emrová z krizového centra Theia, které se zaměřuje i na finanční gramotnost ve školách. Tématu se věnují Lidové noviny.



Z průzkumu, který tato společnost provedla mezi žáky od devíti do jedenácti let ve školním roce 2018/2019, vyplynulo, že polovina z nich si již někdy peníze půjčila. Většinou od sourozenců nebo spolužáků. Od rodičů přitom dostávají kapesné, zpravidla 100 až 200 korun měsíčně.

Zlobit se na nejmladší generaci moc nejde, dospělí pro ni totiž nejsou zrovna zářným příkladem. Podle nejnovějších čísel České bankovní asociace má 60 procent Čechů zkušenost s nákupem na úvěr a z nich 33 procent vykazuje rizikové chování.

Jak s financemi nakládat, by měli děti naučit především rodiče. Jak však vyplynulo z průzkumu Poštovní spořitelny, sedmnáct procent zákonných zástupců míní, že žádné velké vzdělávání v tomto ohledu není potřeba, protože se děti vše naučí samy.


Celý text naleznete v Lidových novinách
Kategorie: Česká škola

EDUin komentuje neuspokojivý a bizarní stav zveřejňování dat kolem maturit a jednotných přijímacích zkoušek

Česká škola - 5 Září, 2019 - 13:21
EDUin zveřejnil analýzu ke stavu a velmi malému pokroku v otevírání dat z jednotných, státem organizovaných zkoušek (společná část maturitní zkoušky, jednotné přijímací zkoušky). V materiálu rozebíráme nelogické disproporce v celém procesu a vyvracíme některé argumenty státní správy, a zároveň přinášíme konkrétní doporučení, co by se v procesu mělo zlepšit směrem k vyšší kvalitě zkoušek od fáze zadání, formulace úloh, až po následné zveřejnění agregovaných dat k expertní i veřejné kontrole.



Po opakovaných chybách v zadání otázek a nejednoznačných správných řešeních v maturitní zkoušce i JPZ bylo CZVV (Cermat) opakovaně vyzýváno odbornou veřejností, ale koneckonců i svým nadřízeným orgánem ministerstvem školství, aby celý proces učinilo maximálně transparentním a po realizaci zkoušek zveřejnilo nejen zadání a klíč správných odpovědí, ale i vyargumentovalo zařazení jednotlivých úloh a poskytlo anonymizovaná data, která by odborníkům umožnila analyzovat testy jako celky i jednotlivé sporné úlohy.

Zveřejňujeme detailní analýzu současného stavu, kdy při porovnání procesu zveřejnění dat kolem maturitní zkoušky a jednotných přijímacích zkoušek dokazujeme nerovnoměrnosti, které CZVV usvědčují z nerovného přístupu a deficitu transparentnosti. Zároveň vyvracíme častý argument státní správy o nemožnosti zveřejnění anonymizovaných dat s odkazem na ochranu osobních údajů. Přinášíme analogii se zveřejňováním volebních výsledků, kde je praxe léta zavedená a společností přijímaná.

V závěru se soustředíme na formulování konkrétních návrhů, v čem by se měly tyto druhy zkoušek zkvalitnit, aby lépe plnily svoji úlohu a minimalizovaly negativa, která obecně high - stakes testy přinášejí.


Analýzu ke stažení naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Stránky

Přihlásit se k odběru Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola agregátor - Česká škola