Počasí

Ministr školství má silného spojence: středoškoláky. A máme společný cíl, posunout české školství dopředu

Česká škola - 13 Září, 2019 - 04:00
Ministr školství Robert Plaga se včera sešel se zástupci České středoškolské unie. Ta na svém profilu na Facebooku zveřejnila o setkání následující zprávu: Dneska jsme se sešli s ministrem školství Robertem Plagou. Co bylo na programu? Maturita z matematiky. Že se pan ministr v zásadě ztotožňuje s naším stanoviskem, není žádným tajemstvím.



Představili jsme mu naši kampaň #HlásímeSeOSlovo, především naše hlavní argumenty a přednesli body petici pro zastavení povinné maturity z matematiky, která má již více jak 1000 podpisů. V reakci se nám dostalo několik informací, jak by ministerstvo chtělo postupovat do budoucna a jaký ohlas očekává mezi poslanci. Pana ministra jsme zároveň pozvali na protestu, který se bude konat 4. října na Kampě.

Samosprávy v zákoně

Došlo i na téma samospráv (školních parlamentů či studentských rad) a jejich ukotvení v zákoně. Tohle téma jsme s panem ministrem komunikovali již v minulosti, avšak dnes jsme poprvé představili náš konkrétní návrh na silnější ukotvení samospráv v zákoně, v němž je zmíněna například role pedagoga – koordinátora žákovského parlamentu či nárok na uvolnění nás, studentů z výuky kvůli schůzkám školní samosprávy. Ačkoliv pan ministr přímo nesouhlasí s tímto legislativním opatřením, vyjádřil svůj zájem v tomto tématu a přislíbil nám pomoc ministerstva s vytvářením samospráv na školách, kde zatím nefungují a zprostředkování dobrého příkladu fungujících samospráv na vedení škol.

Schůzka se vydařila a byla přínosná pro obě strany. Těšíme se na budoucí spolupráci, o kterou má Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy i sám ministr podle všeho stejný zájem jako o ni máme zájem my.


Zdroj: Facebook ČSU
Kategorie: Česká škola

Julie Hrstková: Politici překypují nápady, jak vylepšit vzdělání. Realita ale potvrzuje jeho úpadek

Česká škola - 13 Září, 2019 - 03:00
„Debata o školství tak trochu začíná připomínat debatu o vejci a slepici, a co bylo dřív. Jestli je lepší zavést testování (maturitní, průběžné), nebo zda je lepší nejdřív zlepšit výuku. Problém je, že tato debata trvá mnoho let a kvalita škol se čím dál víc diferencuje. Pokud současná situace bude trvat i nadále, může se české školství v některých regionech přiblížit třeba tomu jihoafrickému, kde je podle UNESCO sice 93 procent gramotných, ale osm z deseti devíti- až desetiletých dětí má problém se čtením a porozuměním textu,“ píše Julie Hrstková v Hospodářských novinách.

Julie Hrstková (repro ČT)
Hrstková mimo jiné píše:

V Česku podle posledního průzkumu České školní inspekce z podzimu 2018 nerozumí textu "jen" nadpoloviční většina dětí: žáci devátých ročníků základních škol zvládli v průměru 45 procent testu čtenářské gramotnosti, pro jeho úspěšné složení bylo přitom třeba mít alespoň 60 procent...

Recept na kvalitní školství není obtížný. Víc peněz, lepší učitelé, zapojení odborníků do výuky, a to jak teorie, tak i praxe. Větší důraz na výuku těch, kteří se učit "nechtějí", protože nevědí, proč by to dělali, když vzdělání pro získání dávek nepotřebují. A samozřejmě lepší společenské postavení učitelů, které ovšem vyplývá z jejich finančního ohodnocení. Prosadit tento recept do praxe bude vyžadovat víc odvahy, a pokud možno méně "nápadů", než co politici aktuálně předvádějí.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Lucie Zormanová: Sebereflexe jako nástroj k udržení kázně ve třídě

Česká škola - 13 Září, 2019 - 02:00
To, co učitele nejvíce obtěžuje v jejich každodenní práci, je drobné rušivé chování žáků. Přičemž je zde potřeba říci, že pod pojmem drobné rušivé chování si učitelé vybaví trochu odlišné věci. Někomu vadí, když žák během výuky něco potichu pošeptá spolužákovi, někomu vadí, že žák vykřikuje při diskusi ve výuce, někomu vadí nepozornost ve výuce, ... Proto je potřeba, aby se učitel nejprve zamyslil nad tím, co za rušivé chování považuje. Pokud si jasně definuje rušivé chování, musí si ještě odpovědět na další otázky, aby si jasně definoval, co přesně od žáků očekává a co vlastně od žáků v dané třídě může očekávat, tedy, zda jeho očekávání jsou reálná a nakolik jsou reálná.


Proto si ve vlastní sebereflexi nad rušivým chováním žáků ve své třídě během své výuky zadáváme tyto otázky:

- Proč mi to vadí?
- Není to známka vlastní nejistoty?
- Neberu si jejich vtípky, které souvisí s jejich věkem, příliš osobně?
- Nestanovil/a jsem přehnaně náročná pravidla a teď se bojím, že přijdu o autoritu?
- Nemám tak odlišné zásady od svých kolegů, že se žáci v mých hodinách cítí nejistí, a mě se dotýká, že si neuvědomují, že to myslím dobře?
- Byl bych schopen jako dítě dodržovat to, co od svých žáků chci?

Důležitou roli pochopitelně hraje také sebereflexe realizovaná po každé vyučovací hodině. Návod k sebehodnocení právě proběhnuté výuky:

Při sebereflexi by si měl učitel rozebrat výuku v následujících oblastech: vyučování, vztahy s žáky, udržování disciplíny ve třídě.

1. Vyučování: V této oblasti by si měl učitel klást následující otázky:

- Mám jasně stanovený cíl výuky, uvědomuji si, co by měli žáci na konci mé vyučovací hodiny umět? - Snažím se při plánování výuky využít také zájmů a potřeb žáků?
- Považuji své vyučovací hodiny za zajímavé a přínosné?
- Střídám často ve výuce různé činnosti, zapojuji dostatečně žáky?
- Hodnotím práci žáků pečlivě, poskytuji jim zpětnou vazbu v dostatečné míře?
- Mapuji si postupy jednotlivých žáků a uvědomuji si jejich potřeby a možnosti?
- Věnují se žáci se zájmem úkolům, které jim zadávám, a pečlivě je vypracovávají?

2. Vztahy učitele s žáky: V této oblasti by si měl učitel klást následující otázky:

- Zajímám se o žáky, znám jejich koníčky, jejich rodinné prostředí?
- Snažím se u svých žáků vidět jejich silné stránky?
- Vedu rozhovory s žáky o jejich koníčcích, zážitcích, problémech, radostech i starostech?
- Svěřují se mi žáci se svými problémy?
- Pokud potkávám žáky na ulici, pozdraví mě? Hlásí se ke mně i bývalí žáci?
- Realizuji ve škole také zájmové kroužky?

3. Udržení disciplíny ve třídě: V této oblasti by si měl učitel klást následující otázky:

- Musím občas mluvit hlasitě, abych překřičel šum ve třídě?
- Povídají si občas žáci mezi sebou ve výuce?
- Křičím na žáky, když se nechovají podle pravidel?
- Musím používat tresty?
- Nevadí mi, že někteří žáci evidentně nedávají pozor ve výuce, stačí mi, že neruší?
- Občas některým žákům odpouštím porušení předem dohodnutých pravidel chování ve třídě, ve výuce?


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Učebnice projektu Vzdělávání k sociálním a občanským kompetencím

Česká škola - 13 Září, 2019 - 01:00
Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd vydala souhrn více než 75 metodik, které vznikly v rámci projektu VOSK. VOSK je zkratka názvu projektu Vzdělávání k sociálním a občanským kompetencím.  V příloze lze zdarma stáhnout souhrnnou učebnici ve formátu Pdf.

Metodiky jsou členěny podle následujících kapitol:

Člověk jako jedinec
předmět: Psychologie

Člověk ve společnosti
předmět: Sociální psychologie a sociologie

Občan ve státě
předmět: Politologie

Občan a právo, pracovněprávní vztahy
předmět: Právo

Mezinárodní vztahy, globální svět
předmět: Mezinárodní vztahy

Úvod do filozofie a religionistiky
předmět: Filozofie a religionistika

Finanční gramotnost a ekonomie
předmět: Ekonomie

Mediální výchova
předmět: Mediální výchova


Učebnici ke stažení naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Přidat všem státním zaměstnancům stejnou částku se odborům líbí, proti jsou jen učitelé

Česká škola - 12 Září, 2019 - 08:00
V příštím roce by mohli dostat k platu přidanou stejnou částku náměstek i uklízečka na ministerstvu. Přestože za tři týdny musí vláda odeslat do sněmovny návrh státního rozpočtu na rok 2020, chystá se ještě udělat důležité rozhodnutí, které může znamenat navýšení státních výdajů o další miliardy. Jedná se o plán přidat v příštím roce všem státním zaměstnancům stejnou částku namísto obvyklého navýšení v procentech. S nápadem přidat každému 1500 korun přišla asociace odborů, druhá největší organizace v Česku. Politici se do uzavření dohody s odbory k návrhu nechtějí vyjadřovat. Informují Hospodářské noviny.


Podle zjištění Hospodářských novin by také od ostatních odborových organizací mohl přijít souhlas s návrhem na plán asociace. Netají se tím, že je návrh poněkud zaskočil, ale podpořily by jej právě kvůli tomu, že by se zastavilo zvyšování rozdílů mezi nejlépe a nejhůře placenými zaměstnanci – takzvané rozevírání platových nůžek...

Jednoznačně proti fixnímu navýšení se postavily pouze školské odbory. Rovnoměrné rozdělení mezi všechny stejnou měrou podle nich brzdí možnosti kariérního růstu těch schopnějších. „Když zvednete nástupní plat učitele, který je necelých 27 tisíc, o 1500 korun, tak to zas tak moc motivační nebude,“ řekl předseda školských odborů František Dobšík. Doplnil, že je potřeba v navyšování platů umožnit růst po celou dobu kariéry učitele.


Celý text naleznete zde
Zprávu ČTK k vyjednávání o růstu platů naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Nechte děti u počítačových her, radí čeští vědci. Naučí je technologie lépe než škola

Česká škola - 12 Září, 2019 - 06:00
"Pro děti, které začnou používat počítač či obecně technologie v raném věku, se technologie stanou přirozenější součástí života. V pozdějším věku je tak obecně více využívají, mají o technologie větší zájem a technologie celkově sehrávají větší roli v jejich každodenním životě a sociálních interakcích," popisuje Libor Juhaňák, který vedl výzkum Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Výzkum odmítl zjednodušené zdůrazňování rizik používání počítačů pro děti. Tématu se věnuje deník Aktuálně.


Libor Juhaňák (researchgate.net)Vědci z Masarykovy univerzity rovněž zjistili, že pro rozvoj digitálních kompetencí je důležitější domácí prostředí a využívání technologií ve volném čase než v prostředí školy. Zjednodušeně řečeno, že více žákovi v rozvoji digitální gramotnosti pomůže příjemně strávený čas doma s počítačovou hrou než hodina informatiky ve škole.

"Tím však nechceme říct, že by role technologií ve škole měla být opomíjena. Ostatně výzkumy ukazují, že škola může v tomto kontextu sehrávat zcela zásadní roli například u žáků z rodin s nízkým socioekonomickým statusem či jinak sociálně znevýhodněných. Zároveň některé výzkumy ukazují, že i samotní rodiče věnují využívání technologií jejich dětmi více pozornosti v okamžiku, kdy toto téma akcentuje i škola a kdy jsou digitální technologie více integrovány do výuky, do domácích úkolů pro žáky a podobně," vysvětluje Juhaňákův kolega Jiří Zounek.

Jde podle něj hlavně o to, jakým způsobem jsou technologie ve škole využívány. Pokud se například ve škole učí napsat text ve Wordu či čísla do excelové tabulky, může to být pro život užitečná znalost, ale nemusí to žáka příliš motivovat k rozvíjení svých digitálních kompetencí ve srovnání se situací, kdy je zaujme nějaká počítačová hra. "A to už nemluvíme o tom, že při hraní některých her se rozvíjí i jiné kompetence, například jazykové, konkrétně třeba angličtina. V některých hrách musí totiž hráči komunikovat a spolupracovat se spoluhráči z jiných zemí," dodává Zounek.


Celý text naleznete zde
Zprávu ČTK k tématu naleznete zde
Text v magazínu MUNI naleznete zde
Zprávu z výzkumu v časopise Computers and Education naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Psycholog David Čáp: Jak školy ve valné většině ještě stále vypadají, jsou pro část dětí těžké retro

Česká škola - 12 Září, 2019 - 05:00
„Školské systémy obecně, ten český nevyjímaje, jsou v podstatě dost setrvačné. Vidím, že zejména na středních školách žijí ještě stále v představě, že je škola pro studenty tím dominantním zdrojem znalostí. To už ale dávno není pravda. V očích učitelů roste problematičnost žáků, ale musíme si uvědomit, že tak, jak školy ve valné většině ještě stále vypadají, jsou prostě pro část dětí těžké retro,“ říká psycholog David Čáp z Filozofické fakulty UK v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni.


David Čáp (ff.cuni.cz)Čáp v rozhovoru mimo jiné říká:

Je potřeba připravovat děti na povolání, která ještě nevznikla. Tedy učit je především spolupráci, kompetencím a kritickému myšlení. Je mi líto, že to musím říct, ale my v Česku děti připravujeme na povolání, která už zanikají...

Mění se hlavně kulisy společnosti. Ve školách jsou teď děti Husákových dětí. Jejich rodiče už modelovala 90. léta; umějí si říct, co chtějí – a to i nevhodně. Dnešní rodiče se méně bojí, než se bály předchozí generace, stojí si víc za svým. Učitelé, kteří sami už socialismus často nezažili, tvrdí, že dříve je děti víc respektovaly. Já si myslím, že děti se dřív hlavně víc bály, protože škola měla moc jim zavřít cestu k dalšímu vzdělání a lepšímu životu, to už dnes naštěstí nemá.


Celý rozhovor naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Novozélanďané v Praze představili digitální asistenty, kteří čtou emoce a reagují na ně. Nabídnout je chtějí i školám

Česká škola - 12 Září, 2019 - 02:00
Pokud se například klient usměje, úsměv mu oplatí. Pokud nakrčí obočí, zeptá se, z čeho je zmatený. Když člověk před počítačem uhne pohledem, digitální asistent se ujistí, zda má o téma nadále zájem. Pokud má člověk před počítačem smutný výraz, robot změní tón a nahodí soucitný výraz. Reportáž o „humanoidech“ přinášejí Hospodářské noviny.


Rachael Rekart (twitter.com)Humanoidy začínají v zahraničí v poslední době využívat banky. „Jejich klienti se často potřebují svěřit s citlivými záležitostmi, které se týkají peněz, ale nechtějí mít pocit, že je u toho někdo soudí,“ popsala HN Rachael Rekartová ze Soul Machines. Novozélandská firma v tomto týdnu na mezinárodním festivalu Future Port Prague, zaměřeném na technologické novinky, představila své speciální virtuální asistenty, kteří umí rozeznat lidské emoce a reagovat na ně...

Empatičtí roboti by podle ní mohli fungovat jako virtuální terapeuti... Představuje si využití počítačových humanoidů i ve školství, avšak zatím je překážkou vysoká cena. Jeden robot stojí 150 tisíc amerických dolarů.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Časná zkušenost s počítači nemusí dětem jen škodit, říkají vědci

Česká škola - 12 Září, 2019 - 02:00
Čím dřív děti začnou pracovat s počítači, tím víc si později věří při jejich užívání. Časná zkušenost ovlivňuje také pozdější zapojování informačních technologií do života a nemusí dětem jen škodit, což je rozšířené přesvědčení. Na vliv počítačů se zaměřili odborníci z Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (MUNI), o jejich výzkumu ČTK informoval tiskový odbor vysoké školy.

Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

ČŠI zveřejnila informační bulletin České školní inspekce

Česká škola - 12 Září, 2019 - 01:00
Bulletin obsahuje mimo jiné tato témata: • Vzdělávání učitelů zdarma přímo ve školách • Podněty pro podporu práce učitelů a ředitelů - TALIS 2018 • Shrnutí sekundární analýzy PIRLS 2016 • Data, publikace a analýzy ČŠI na Facebooku i Twitteru

Bulletin ke stažení naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Martin Markl: Obrana matematiky

Česká škola - 11 Září, 2019 - 10:12
„Matematika je čisté myšlení. Je to snad jediná oblast lidského konání, kde platnost výsledků není závislá na názoru či interpretaci. Matematik totiž musí svá tvrzení dokázat z výchozích axiomů pomocí daných odvozovacích pravidel. Matematika je tedy svojí podstatou protikladem postmoderních postulátů, že pravda je věcí názoru a realita jen narativ, který si můžeme vybrat podle potřeby a podle potřeby jej změnit. Matematika také učí přesně formulovat myšlenky, odlišit příčinu a důsledek, předpoklad a závěr, rozpoznat fakta a manipulaci. To je osvěžující protipól k blátivému myšlení naplňujícímu mediální prostor. Troufnu si říci, že nás matematiky je poměrně obtížné vodit za nos,“ píše matematik Martin Markl v časopise Vesmír.


Martin Markl (nfneuron.cz)Markl mimo jiné píše:

Matematika fascinující

Z profesního hlediska mne v poslední době nejvíce zaujala detekce gravitačních vln vybuzených splynutím masivních černých děr a zejména pak to, jak se naměřená data shodla s teoretickou, matematickou predikcí. To je přece fantastické! Na jedné straně máme obrovské přírodní síly a vzdálenosti vymykající se jakýmkoliv představám, na druhé straně Einsteinovy rovnice, jejichž řešení se shoduje s tím, co pozorujeme, a to na samotné hranici jejich použitelnosti. Proč je tomu tak, je pro mne velkou záhadou.

Matematika všudypřítomná

Uchýlím se k mělkému přirovnání. S matematikou se to má jako se vzduchem. Ten je od narození všude kolem nás, takže si jeho nezbytnost uvědomíme, až když se začneme dusit. Také matematika je natolik protkána s naší realitou, že její přítomnost nevnímáme. Důsledkem této neviditelnosti je pocit, že matematika existuje tak nějak automaticky a že ji tedy není třeba rozvíjet a podporovat.

Matematika je vtělena do obrovského množství aplikací. Namátkou jmenuji GPS, digitální fotoaparáty, mobilní telefony, počítačovou tomografii, internetové vyhledávače, roboty, numerické předpovědi počasí, meteorologické a telekomunikační družice a tak dále. Kdyby matematika zmizela, ocitneme se v době kamenné. dí matematiky a fyziky, frustrováni znepokojivým zjištěním, že ne vše si lze představit.

Proč se matematiku učit?

Této otázce se matematik nemůže vyhnout. Neumím na ni odpovědět, stejně tak ovšem nevím, proč se učit cokoliv jiného. Pokusím se tedy místo toho reagovat na standardní argumenty, proč se matematiku neučit.

Matematika je těžká

Ale ano, samozřejmě! Všechny hodnotné věci jsou těžké! Naučit se netriviální věci je dřina. Spoustu vědomostí je prostě nutné se nabiflovat, přestože se to dnes jaksi nehodí říkat. Ještě bych mohl masarykovsky dodat, že studium dlouhých a technicky složitých pasáží učí sebekázni a vytrvalosti. Aleš Pultr [P] v této souvislosti uvádí zajímavou analogii mezi výukou matematiky a výukou klasických jazyků – latiny a řečtiny. Učení nezáživných pasáží je trochu jako běh. K němu se musím nutit a po celou dobu, kdy běžím, se těším, až to budu mít za sebou. Přesto běhám rád a běh mi přináší uspokojení.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Renata Veselá: Výchova dítek v Čechách (Bez přiměřených mantinelů a mírného nedostatku děti dobře nevychováme)

Česká škola - 11 Září, 2019 - 07:00
Když se stanete prarodičem a nedej Bože jste současně i učitelem zjistíte, že pro „Vaše mladé“ (oni totiž povětšinou jsou v průměru minimálně o deset let starší, než Vy v době plození dětí – proto ty uvozovky…), je nejdůležitější to dělat jinak. Je zcela irelevantní, co radí vývojová psychologie, co nabízí zkušenosti předků, vše je spláchnuto jako škodlivé a zastaralé. Ano, my jsme také „dělali vše po svém“ ale dnešní míra „jinakosti“ je opravdu zrůdná.


Renata Veselá (archiv autorky)Zaprvé, močí se do plín tak dlouho jak to jen jde. Je jedno, že dítě překypuje inteligencí a úplně prahne po úkolu – něco nového se naučit. Prahne po radosti z pochvaly, že se „podařilo“. Generace našich dětí chodila (považte i chlapci) ve 14 měsících bezpečně „na hrnec“ ale současní mladí predátoři musejí dokázat světu, že vládnou zcela suchým technologiím jednorázových plen a hlavně, že na ně mají.

Za druhé, dítě se má vyvíjet téměř bez omezení času a prostoru. Hygiena ano, ta je zajištěna technologiemi. Ale dítě se tu na světě zjevilo proto, aby hledalo od raného mládí svou individualitu. Proto jakékoliv klasické „ráno se vstává kolem sedmé, večer se uléhá kolem osmé“ neplatí. V pátek jsem vždy ráda, že má rozečtenou knihu, ve dvacet nula nula je totiž pohádka. Když se dítěti nechce, nebudeme omezovat jeho vývoj. Co kdyby se „našlo“ zrovna v těch  deset večer? To by svoje nalezení zaspalo. A tak děti „ďáblí“ až do noci a babky na sidlištích udiveně zírají na dětské tlupy poflakujících se mláďat až do půlnoci po venku.

Za třetí, jídlo je též „dle výběru“. Opět dokazujeme, na co vše máme, takže s potomky navštěvujeme rychlé krmelce, kde do sebe děti házejí „hanbáče“ s hranolkama a kolou a doma klíďo nahodíme v podvečer na stůl uzenin, co hrdlo ráčí. Ano ta zelenina je tam možná také ale děti si vyzobou zrovna ty klobásky a všem je to fuk. Od prvních dnů je místo míchání vařečkou v mladorodičovských kuchyních slyšet cvaknutí sklenic od „Hami-papi“. Vše je hotovo, kdo by se vařil se zeleninou od babky za zahrádky a strouhal se s babkojablky bez chemie. Když potom máte svá malá milovaná prapoupátka na chajdě a uvaříte cokoliv, kde je cibule (což je vpravdě téměř ve všem, co umíte) ptáčátka už od stolu (pokud se Vám je podařilo k tomu stolu nějakou bojovkou vmanévrovat) volají: „To nejím, tam je cibule!!

Ve školních jídelnách děti vracejí, co se vrátit dá. Učitelé a spřátelené armády sice halasně propagují zdravou stravu, dokonce již i restrikcí a omezením ve školních bufetech ale z vedlejších sámošek po škole pravidelně proudí davy dětí s brambůrkami a sladkostmi v ruce. Obdivuji kuchařky na těchto pracovištích za jejich statečnost a duševní zdraví. Ony dopoledne jídlo uvaří, odpoledne jej smetají do nádob pro výkrmnu prasat. Připomínka, že tyto obědy jsou a budou asi i mohutněji dotované z bezedných kapes daňových poplatníků je už více, než sarkasmus.

S tím jídlem – je to ode zdi ke zdi. V prvních letech života dnešní rodičové brání dětem pojídání jakýchkoliv sladkostí nasazením vlastního života. Cukr je jed. Zajímalo by mě, jestli sledují taky ty starší v těch sámoškách. Jestli si to dají dohromady a uvědomí si, že nebudou moci kontrolovat stravu dítěte po celý život. Ne cukr není zdravý, nicméně dovedete si představit, že uchráníte dítě před kontaktem s čokoládou, zmrzlinou…a to napořád? Já ne – jsem slaboch a ke kafi si sem tam prostě něco dám.

Musíme měnit tak kategoricky styl života a výchovy? Ano, věda objevuje nové styly , metody, hodně se dbá na vazbu dítěte s rodiči, na mateřskou chodí i muži, je toho hodně nového a ne vše je špatně. Zdá se mi ale, že nyní má patent na rozum jen ten, kdo je mladý a nejlépe studoval někde v zahraničí. Anebo ten, jenž stále experimentuje a má ty známé alternativní metody, kdy je nejdůležitější, aby si děti hlavně užily pohody a hledaly svou individualitu - prostě byly „šťastné“! Obávám se, že permanentně „šťastné“ dítě v raném mládí bez řádu a přiměřených mantinelů implikuje plno psychoproblémů v dalších letech života.

Apropos, role babiček a dědečků v životě dětí je dle mého poskytnutí prostoru k vybočení ze stereotypu všedního dne, poskytnutí trochy toho rozmazlování – na pár dní. Poskytnutí propojení generací, předání zkušeností – člověčenství. Jak však máme „rozmazlovat“ rozmazlené děti? Jak ji poskytnout něco jiného, úlevného, když ony mají téměř vždy a téměř cokoliv od rodičů, aby byly prostě „šťastné“?

A s tou individualitou? Nic proti hledání, proti „zpodnětňování“ v rámci her, blbnutí a nejrůznějších moderních hraček. Ale - já osobně jsem „vznikala“ za doby temného budování socialismu a kupříkladu fixy jsem si přímo vybrečela až v deseti letech. Připadám si však individuálně rozvinutá včetně mých souputníků dostatečně. A také bezpečně vím, že bez přiměřených mantinelů, úkolů a mírného nedostatku děti opravdu dobře nevychováme ani nevzděláme. A to vše skutečně jde …i pohodově a radostně! Menší nedostatek ještě nikoho nepoškodil, menší nepohoda je jako očkování. Dítě pozná hodnotu věcí i požitků, jen když pozná i jejich nedostatek. Ale to už snad nosím dříví do lesa…snad.

O řečových dovednostech jsme vůbec nemluvila, to by tento článek nebral konce. Klasika výroku dítěte jakéhokoliv školního věku: „ Já to vím, ale neumím to říct!“

Co takhle místo kina si popovídat, místo návštěvy restaurace s dětmi uvařit a u toho si povídat a povídat…vím nevyžádané rady a ještě k tomu od starší a učitelky.
Kategorie: Česká škola

Nová data OECD potvrzují mizérii českých učitelů

Česká škola - 11 Září, 2019 - 04:00
Česko je až na samém chvostu žebříčku, který srovnává oceňování učitelů s odměňováním ostatních vysokoškoláků v dané zemi. Nová data zveřejnila OECD ve své analýze Education at a Glance v úterý. Ekonomové upozorňují, že nedocenění učitelů se může nepříznivě projevit v produktivitě a konkurenceschopnosti hospodářství. Informují Novinky.



Analýza OECD přináší data ohledně vzdělávání a odměňování učitelů. Jedním z indikátorů je srovnání průměrného platu učitele a průměrného platu všech vysokoškoláků v dané ekonomice. „Tento poměr ukazuje, o co lépe by se průměrný učitel mohl mít, kdyby si vybral jiné povolání, kde je potřebné vysokoškolské vzdělání. I letos, stejně jako v minulých letech, se Česko objevuje na úplném chvostu všech srovnávaných zemí,“ komentoval ekonom České spořitelny Michal Skořepa.

Český poměr 64 procent značí, že průměrný český učitel si nevydělá ani dvě třetiny toho, co si vydělá průměrný český vysokoškolák. Například v Německu je toto číslo 100 procent, v Lotyšsku dokonce 140 procent. V Turecku, Řecku či Polsku je to přes 80 procent.


Celý text naleznete zde
Studii Education at a Glance naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Jaroslav Mašek: Digitální stopa učitele - díl 1.: Osobní web

Česká škola - 11 Září, 2019 - 02:00
Jakou digitální stopu po sobě v online světě každý den zanecháváte? A jak souvisí s vaší profesí učitele? Jakou hodnotu má nyní a jakou bude mít za 80 let? A bude tato digitální stopa v té době (v roce 2099) ještě aktuální? Vzdělávací odkaz naší digitální stopy do značné míry reflektuje naši schopnost hledat a nacházet přesahy i nadčasovost vzdělávání a taktéž schopnost předávat je dál. Zrcadlí naši kvalitu, profesionalitu, odhodlání i touhu předat své zkušenosti a znalosti nejen této či příští generaci, ale zanechat je tu napořád.


V tomto seriálu budeme společně digitální stopy vytvářet a rozšiřovat. Stopy, které nesouvisí pouze se vzděláváním, ale otiskují naši osobnost do internetu tak, aby inspirovala druhé a pomohla jim lépe poznávat sebe sama, svou vlastní osobnost, svůj směr a odkaz, který následně budou schopni po sobě zanechat.

Právě takovéto digitální stopy jsou důkazem komplexního učitele (rezidenta) a jeho schopnosti efektivně používat technologie a pomocí nich následně oslovovat mnohem širší škálu žáků, rodičů, učitelů a širokou veřejnost. A pokud to u těchto digitálních domorodců začíná vytvářením osobního vzdělávacího prostředí, budováním hodnotných digitálních stop to bezpochyby pokračuje.

Když jsem přemýšlel, kterou digitální stopou začít, napadla mě ta nejpřirozenější – osobní web. Na něm vše začíná a končí. S ním je spojena má osobnost – kdo jsem, co dělám, co jsem již udělal, co chystám, a kam směřuji.

Zde se scházejí všechny mé online aktivity. Na osobním webu se střetávají všechny platformy, kde jsem aktivní. Je tu všechno na jednom místě. Moje aktuální vizitka, prezentace, obraz mé osoby.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Sebevražda je druhá nejčastější příčina smrti od 15 do 24 let

Česká škola - 11 Září, 2019 - 01:00
Sebevražda je v Česku druhá nejčastější příčina smrti lidí od 15 do 24 let, více jich zemře jen na silnicích. Ročně si v zemi vezme život přes 1300 lidí, většina z nich má nějakou duševní chorobu. Ministerstvo zdravotnictví se zaměří na prevenci. Lidé a zejména zdravotníci by se měli naučit rozpoznat varovné příznaky, řekli zástupci ministerstva na tiskové konferenci. Světová zdravotnická organizace (WHO) v pondělí zveřejnila novou statistiku, podle níž každých 40 vteřin na světě někdo zemře vlastní rukou. Ročně je to asi 800.000 případů. Informuje ČTK.

Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Studie: Za podprůměrnou úroveň vzdělanosti v některých regionech může i přílišná decentralizace zdejšího školství

Česká škola - 10 Září, 2019 - 07:00
Za podprůměrnou úroveň vzdělanosti v některých regionech může i přílišná decentralizace zdejšího školství a silná autonomie škol, a to jak v personální otázkách, tak v obsahu učiva. Česká decentralizace školství patří vůbec k největším v zemích OECD. Přispěl k tomu i vznik krajů a zánik okresních školských úřadů, prakticky všechny kompetence v základním školství pak přešly na obce. Připomínají to Daniel Prokop a Tomáš Dvořák ve studii Analýza výzev vzdělávání v České republice autorů. Autonomie škol je jedním z témat dalšího dílu seriálu Chytré Česko deníků Aktuálně a Hospodářské noviny.


"Extrémní decentralizace dává naprostou autonomii obci k formování lokálního vzdělávacího systému. Výběr ředitele školy je pak prakticky pouze na vůli samosprávy, která k tomu vůbec nemusí mít kompetenci. Výsledkem je systém, který uspokojuje zájmy lokálních elit na úkor dětí z méně vzdělaných rodin," popisuje Daniel Hůle z Člověka v tísni.

"Myslím si, že by stát měl mít vyšší pravomoci, aby mohl hájit zájmy žáků. V tomto ohledu se podle mého názoru naše podoba decentralizace ukázala jako poněkud ukvapená a nedomyšlená," souhlasí Jana Straková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.

Podle ministerstva školství ale vysoká autonomie škol přináší celou řadu výhod, jako jsou například možnost uzpůsobit obsah a způsob výuky potřebám žáků a studentů v daném místě či pružně a rychle reagovat na měnící se potřeby. To, aby nedocházelo k "neřízené decentralizaci", mají podle resortu zajišťovat povinné rámcové vzdělávací programy, pojaté nicméně volněji než někdejší osnovy.

"Tento stav samozřejmě může na některých místech přinášet i problémy, jako jsou přetíženost ředitelů i učitelů, obtížná komunikace mezi množstvím aktérů či nárůst regionálních rozdílů především u škol v malých obcích," připouští mluvčí resortu Aneta Lednová. Ministerstvo proto uvažuje o možné koncentraci odborných kapacit v územích a budování tzv. "středního článku" podpory školám v území, po čemž již delší dobu volají odborníci na vzdělávání.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Jindřich Kitzberger: Dlouhá trať opuštěnou krajinou aneb „Potřebujeme střední článek řízení?“

Česká škola - 10 Září, 2019 - 07:00
„Vysoký stupeň autonomie organizací i konání odpovědných osob, kterými jsou zejména ředitelé (ale i učitelé), není sám o sobě negativním nastavením, koneckonců podobné můžeme najít i v úspěšnějších školských systémech v zahraničí. Pokud ale někam delegujeme velké pravomoci a velkou odpovědnost, bylo by logické pro tyto pozice vybírat ty nejlepší osobnosti, dobře je připravovat na jejich úlohu a během jejich působení jim nabízet rozmanitou podporu. A samozřejmě je adekvátně zaplatit. Není žádným tajemstvím, že prakticky nic z uvedeného v našem školství uplatňováno není, ve všech těchto ukazatelích výrazně zaostáváme, jsou naopak významnými slabými stránkami systému,“ píše Jindřich Kitzberger v zářijovém vydání časopisu Řízení školy.

Jindřich Kitzberger (škola-hrou.cz)
Kitzberger mimo jiné píše:

Pak ovšem kombinujeme navzájem těžko slučitelná nastavení – na jedné straně delegujeme na pozice ředitelů a učitelů velké kompetence, velkou samostatnost i odpovědnost a na druhou stranu platí, že:

a) lidi si do těchto pozic stále častěji nevybíráme, ale hledáme je,

b) pro jejich práci je velmi málo připravujeme, a pokud už tak činíme, je příprava silně kritizována jako nedostatečná – v případě ředitelů tito nastupují do funkcí nejčastěji bez jakékoli průpravy či adekvátního studia,

c) existuje jen velmi nízká podpora během výkonu jejich náročné profese – systém podpory ředitelů prakticky neexistuje, jsou to osamělé bytosti s výhradně pedagogickým vzděláním, zoufale se snažící zajistit personálně, ekonomicky i provozně chod instituce a současně uspokojit (často nekompatibilní) potřeby státu, zřizovatele a klientů (rodičů a dětí), přičemž na pomoc mají – kromě sebe samých – jen (povětšinou) víceméně laické zástupce zřizovatele, vzdálený a abstraktní stát a jednou za šest let přicházející a kontrolující inspektory ČŠI.

Výše uvedenou nekompatibilitu prvků systému – tedy kombinaci vysoké autonomie a současně absence větší podpory klíčových lidí – považuji za jednu z hlavních příčin, proč se naše školství nevyvíjí zcela ideálně.

S přihlédnutím k tomu máme dvě možnosti, kudy se dále ubírat, obě zcela legitimní a obě mohou vést k významnému zlepšení: Zvýšit centralizaci a zavést střední článek řízení vidím jako velmi dobrý potenciální krok...

Je tady však ještě druhá cesta, neméně slibná a z dlouhodobého hlediska dle mého názoru efektivnější – i nadále stavět na autonomii škol a decentralizovaném systému, ale přizpůsobit tomu navazující prvky...

Ředitel školy je sice běžec opuštěnou krajinou, kterému nikdo moc nepomáhá, ale měli bychom být opatrní na to, abychom krajinu neoživili něčím, co bude ředitele honit, místo aby mu poskytovalo podporu. Pokud bychom měli udělat změny, tak jedině jako soubor provázaných opatření, která bude předznamenávat nějaká jasná vize.


Celý text naleznete v zářijovém vydání časopisu Řízení školy (nakladatelství Wolters Kluwer)
Kategorie: Česká škola

O kolik by se měl zvýšit plat učitelů, abyste to považovali za dostatečné a učitelé byli spokojení a motivovaní?

Česká škola - 10 Září, 2019 - 06:00
„Je potřebné, aby si čtenáři uvědomili, že nyní učitel (po vysoké škole) nastupuje za 28 tisíc hrubého (21 tisíc čistého), po 32 letech praxe se dostane kousek přes 37 tisíc hrubého (tedy 28 tisíc čistého). Existují i nenárokové složky platu, ale ty jsou neustále předmětem diskusí, které „kamarády“ ředitel odměňuje. Stát má garantovat vysoký standard. Abychom se přiblížili mzdám vysokoškoláků, měl by podle mého názoru začínající učitel brát 55–60 tisíc korun hrubého, aby čistý plat činil zhruba 40 tisíc korun. Výše platu není pro učitele hlavním motivátorem, peníze nesou v naší práci uspokojení jen částečně. Jde však o důstojné odměňování práce učitele,“ říká ředitelka základní školy Martina Thumsová v anketě týdeníku Respekt.


Martina Martínková, ředitelka Masarykovy základní školy Dymokury:

Na začátek fakta. Nástupní plat učitele je 28 630 korun. Průměrná mzda v ČR je nyní kolem 34 tisíc korun. Tabulkově se na průměrnou mzdu učitel dostane po 19 letech praxe! Za dostatečné bych považovala navýšení platu v základu o deset tisíc korun a rozhodně bych nechala prostor řediteli školy odměnit učitele v nenárokových složkách platu. Ty považuji za silně motivační. Právě tady může ředitel ocenit vynikající učitele, kteří se ve škole stávají lídry sboru, pomáhají posouvat školu dál a přispívají tak k získání její prestiže.



Celou anketu naleznete v týdeníku Respekt
Kategorie: Česká škola

Ženy mají šanci, že se u jména obejdou bez -ová, ministr to podpoří

Česká škola - 10 Září, 2019 - 03:00
Minulý týden ministr vnitra a šéf ČSSD Jan Hamáček obhájil ve vládě návrh novely zákona, který ženám volbu ohledně příjmení nepovolil. Jen o pár dnů později Hamáček iDNES.cz řekl, že podpoří pozměňovací návrh ve Sněmovně, který by dal všem českým ženám právo nepřechylovat jméno. „Nechal bych to na svobodném rozhodnutí každé ženy,“ uvedl Hamáček.


Totéž navrhovala v připomínkovém řízení zmocněnkyně vlády pro lidská práva, poslankyně ANO Helena Válková, ale ministři připomínce nevyhověli.

„Dohodli jsme se s paní poslankyní Válkovou, že to podá jako pozměňovací návrh. V případě, že tam nebude řešit ještě něco jiného, tak to podpořím,“ řekl iDNES.cz v pondělí Hamáček. „Už mám ten pozměňovací návrh připravený. Chci, aby to bylo jako v ostatních evropských zemích,“ potvrdila iDNES.cz Válková.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Bořivoj Brdička: Od cvičení opakováním přes náhodu k vlastnímu výběru. (Každý dobrý učitel ví, že činnosti je třeba střídat)

Česká škola - 10 Září, 2019 - 02:00
Blokové procvičování určité dovednosti v praxi znamená, že se ta samá stejná věc opakuje tak dlouho, dokud se nedosáhne znatelného zlepšení. Jedná se tedy o klasický dril. Náhodná metoda to dělá jinak. Procvičuje více dovedností tak, že je střídá a minimalizuje opakování stejných. Bloková metoda má smysl pouze při počátečním zdokonalování techniky.


Bořivoj Brdička (youtube.com)Soustavné opakování stejné činnosti nestačí. Ve sportu již zvítězily tréninkové postupy jdoucí nad rámec drilu. Vycházejí z toho, že každý hráč musí během hry provádět tři různé činnosti. Čte hru, plánuje, co udělá, a hraje. Mnohem efektivnější je procvičovat různé aktivity náhodně.

Analogie s výukou je nasnadě. Každý dobrý učitel ví, že činnosti je třeba střídat. Navíc je zde snad jen ona náhodnost výběru. Pokud se učíte cizí jazyky, možná znáte metodu intervalového opakování, která pracuje na podobném principu.

Například Schmidt a Lee v závěrech svého výzkumu uvádějí tyto zřejmé přínosy náhodné metody:

• a ktivizace žáka díky nepředvídatelnosti dalšího postupu;
• lepší zapamatování díky snadnější odlišitelnosti různých úloh;
• lepší zapamatování díky nutnosti přenést řešení předchozího typu cvičení z pracovní paměti do dlouhodobé;
• potřeba generovat správný postup řešení vždy znovu zlepšuje výsledky učení.

Náhodná metoda je vhodná tam, kde je množina procvičovaných situací, do nichž se žák může v praxi dostat, konečná. Je-li naším cílem dovést ho na nejvyšší úrovni až ke schopnosti řešit nepředvídatelné problémy (kvadrant D v Rámci relevance výuky podle ICLE), pak s řízeným náhodným výběrem z pevně dané množiny výukových aktivit nevystačíme.

Mnohem silnějším nástrojem je vlastní volba žáka. Zpočátku ani nemusí být úplně neomezená. Volba se může týkat různých věcí – typů činností, nástrojů, obsahu učební látky, rychlosti, pořadí či způsobu hodnocení výsledků.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Stránky

Přihlásit se k odběru Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola agregátor - Česká škola