Počasí

Uvádění začínajících učitelů v mateřských, základních a středních školách pohledem jeho hlavních aktérů

Česká škola - 8 hodin 58 min zpět
„Řada začínajících učitelů ve škole zažívá pocit nedostatečné kolegiality, mají nedostatek času na plnění svých povinností, čelí nedostatečné zpětné vazbě na svou práci, chybí jim ocenění jejich snahy, prožívají nereálná očekávání ve vztahu ke svému působení ve škole a také obtíže při hledání správné rovnováhy mezi osobním životem a prací. Z těchto důvodů se řada začínajících učitelů rozhodne opustit školství a hledají si práci mimo vzdělávací sektor,“ píšou ve studii Uvádění začínajících učitelů v mateřských, základních a středních školách pohledem jeho hlavních aktérů Klára Záleská, Libor Juhaňák, Kateřina Trnková a Martina Šmahelová.



Autoři v úvodu studie mimo jiné píšou:

Drop-out mezi začínajícími učiteli je podle zprávy OECD (2005, s. 11) v některých státech až 10 %.2 To vede jednak k neúčinnému využívání zdrojů investovaných do systému vzdělávání budoucích učitelů, jednak ke snížení počtu mladých učitelů ve školách. Udržení začínajících učitelů ve školství však lze považovat za zásadní. Pro školy mohou být zdrojem inovativních a inspirujících nápadů, dokonce jistými agenty změny. Výzkumy však ukazují, že začínající učitelé bývají spíše rychle zahrnuti do již existujících struktur školy a prostoru pro realizaci svých nápadů dostávají málo. To může být další z podstatných důvodů drop-outu začínajících učitelů (EU Commission, 2010, s. 15; Píšová & Hanušová, 2016, s. 397).

Obava z nedostatku mladých učitelů je důvodem, proč téma podpory uvádění začínajících učitelů do praxe považujeme za důležité nejen pro každodenní fungování škol, ale i pro vzdělávací politiku. Nedostatek začínajících učitelů spolu se stárnutím učitelských sborů totiž může do značné míry narušit kontinuitu v pojetí českého kurikula a vzdělanosti (Dvořák et al., 2011). Z těchto pohnutek je pro tvůrce vzdělávacích politik jednotlivých států důležité vyvíjet opatření, která podpoří profesionální rozvoj učitelů, a to od kvalitního pregraduálního vzdělávání budoucích učitelů až po odchod učitele do důchodu (Breaux & Wong, 2003).

Na evropské úrovni je podpora uvádění začínajících učitelů diskutovaným tématem již řadu let. V roce 2009 se například evropští ministři školství v Gothenburgu shodli, že je nutné usilovat o to, aby všichni začínající učitelé dostali během prvních let své kariéry dostatečnou a účinnou podporu (EU Commission, 2010, s. 5). Tento společný imperativ nabírá v jednotlivých evropských zemích různých podob. Obecně lze říci, že podoba podpory začínajících učitelů bývá buď formální (začínající učitelé mají povinnost projít některým z tzv. indukčních programů), nebo neformální (kdy je účast na podpůrných aktivitách dobrovolná) (EU Commission, 2010, s. 34). V posledních letech je na evropské půdě věnována velká pozornost kvalitě přípravy budoucích učitelů již na pedagogických fakultách a dalšímu vzdělávání pedagogických pracovníků. Zdaleka ne tolik pozornosti bylo doposud věnováno tvorbě efektivních podpůrných programů, které pomáhají učitelům překonat fázi začínajícího učitele a přejít do fáze zkušeného učitele. Navíc ojedinělá opatření některých evropských států zůstávají spíše nesystematická a nedopracovaná, než že by byla ve vzdělávacích systémech dobře zakotvena3 (EU Commission, 2010, s. 7; ETUCE, 2008, s. 48).

Indukční fáze, během které by měli začínající učitelé dostávat systematickou podporu, by měla trvat minimálně jeden rok a pro začínající učitele by měla být podpora současně právem i povinností4 (ETUCE, 2008, s. 15). Podpora má podle dokumentu zahrnovat: (a) podporu od mentorů, resp. uvádějících učitelů a ostatních kolegů, (b) snížení počtu hodin výuky bez snížení odměny, (c) snadný přístup k podpůrným zdrojům, (d) povinnou účast na poradenských programech či (e) příležitosti, jak systematicky přenášet teoretické poznatky o výuce do své učitelské praxe (EU Commission, 2010, s. 4).

Stejně jako ve většině evropských států ani v České republice (dále jen v ČR) není v současnosti podpora začínajících učitelů ošetřena systémově ani legislativně. I když tak tomu nebylo vždy. Na nutnost podpory začínajících učitelů reagovala již vyhláška ministerstva školství České socialistické republiky č. 79 a vyhláška ministerstva školství Slovenské socialistické republiky č. 80 (obě z roku 1977), které zabezpečovaly všem začínajícím učitelům přidělení uvádějícího učitele. Po roce 1985 se od této povinnosti ustoupilo. Přibližně od počátku nového tisíciletí se opět objevují snahy o legislativní ukotvení podpory začínajících učitelů v jejich uvádění do praxe (Rýdl, 2009). Současná legislativa (zákon 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, hlava IV) sice popisuje další vzdělávání a kariérní systém pedagogických pracovníků, jeho současné znění ale nezohledňuje pozici začínajícího učitele ani nevymezuje pozici uvádějícího učitele.

S ohledem na výše zmíněné lze tvrdit, že podpora uvádění začínajících učitelů do praxe zůstává v českém prostředí stále především intuitivním a individuálním úsilím ředitelů škol (Lazarová, 2010, s. 67). Na tuto situaci reaguje předkládaný text, jehož cílem je popsat, jak bez systémové podpory probíhá uvádění začínajících učitelů na českých školách a jaké potřeby v tomto ohledu pociťují jednotliví aktéři uvádění.


Celou studii ke stažení naleznete zde
Kategorie: Česká škola

"Internetová generace" neumí navazovat a udržovat mezilidské vztahy, popisuje terapeutka

Česká škola - 9 hodin 58 min zpět
„Internet je jeden z nejúžasnějších vynálezů lidstva, ale nepoužíváme ho správně. I proto už sociální sítě vlastně vůbec nejsou sociální. Přestaly být místem setkávání a seznamování, staly se globálním tržištěm, kde se obchoduje s naší pozorností. Majitelé Facebooku, Instagramu a dalších podobných stránek používají velmi neférové psychologické prostředky, aby nás tam coby uživatele udrželi co nejdelší dobu,“ říká v rozhovoru pro magazín Víkend psychoterapeutka Alžběta Protivanská.


Alžběta Protivanská (facebook.com)V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

V čem je rozdíl proti debatě v hospodě?

V diskusi s živým člověkem se neustále učíte, co znamená navazovat a udržovat mezilidský vztah. Roli hrají sociální dovednosti, které na sítích nepotřebujete. A právě v tom je velké nebezpečí. S mobilem a počítačem si hrají už tříleté děti. Asi tak do šesti nebo sedmi let je mozek maximálně naladěn na získávání informací o tom, jak funguje svět i já sám. Vše přijímá bez hodnocení, jestli je to dobré, nebo špatné, bez cenzury, jestli je to pravda, nebo lež. A do tohoto nejcitlivějšího období přichází internet. Dospěla generace, která k němu měla přístup úplně odmalička.

Co to s ní provedlo?

Prožitek sociálního kontaktu u nejmladší generace už probíhal z iluzorního bezpečí za obrazovkou. Takový člověk se nenaučí, jak diskutovat, co znamená pohled do očí, podání ruky nebo třeba flirtování. Neumí zvládnout odmítnutí. Na internetu tyhle věci probíhají jinak než v reálném světě. Když tam v diskusi s někým nesouhlasíte, můžete ho zablokovat nebo mu napsat něco, co byste mu do očí nikdy neřekl...

Dalším problémem internetu jsou negativní emoce, kterými jsme ve virtuálním prostoru zavaleni. Během pár minut na vás vyskočí lži, nadávky, nahota, utrpení, války, nehody, smrt… Přitom stránky si nejčastěji prohlížíte doma, což vytváří iluzi bezpečí...

Kdyby ten čas věnovali třeba angličtině, za rok se perfektně domluví.

Na to, abychom se naučili základy jakékoli činnosti, stačí 20 hodin. Jsou o tom studie. Za pouhý týden abstinence od sociálních sítí tedy můžete zvládnout základy cizího jazyka, hry na kytaru, programování, paličkování. Cokoli vás napadne. Poskytne vám to radost - na rozdíl od Facebooku.


Celý rozhovor naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Školáky oblíbený TikTok? Je to riziko, snadno tam najdete dětské porno, varuje expert

Česká škola - 11 hodin 58 min zpět
TikTok má celou řadu úskalí, všechno, co děti sdílí, je veřejné. Vaše dítě pak mohou kontaktovat lidé, kteří po něm budou chtít materiály, které nebudou úplně v pohodě, upozorňuje odborník na internetovou bezpečnost Martin Kožíšek. Čínská sociální síť, která je založená na sdílení krátkých videí, má po světě stovky milionů uživatelů a oblíbená je i v Česku. Není to ale značka, kterou by se děti chlubily, často se za to, že ji používají, spíš stydí, míní expert v rozhovoru pro DVTV.




Rozhovor ke stažení naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Ministr Plaga nechce povinnou maturitu z matematiky. Žáci se vzorce naučí, v praxi ale selhávají

Česká škola - 23 Srpen, 2019 - 08:27
Debata o zavedení povinné maturity z matematiky nabrala zásadní obrat. Ministr školství Robert Plaga (ANO) Deníku sdělil, že po prozkoumání analýzy dat z Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání došel k závěru, že by se spouštět neměla. „Ukázalo se, že největší neúspěšnost je bohužel u těch maturitních otázek z matematiky, které jsou pro život nejužitečnější,“ uvedl Plaga. Podklady odhalily, že žáci se možná dokážou naučit vzorce a poučky, ale tam, kde je mají aplikovat na každodenní situace a prokázat logické myšlení, selhávají.


„Systémový problém je v tom, jak je dnes koncipována výuka matematiky, včetně nedostatku času na procvičování. Dospěl jsem k závěru, že nápravy tohoto stavu nedosáhneme represí u závěrečné zkoušky,“ dodal ministr školství.

Podle Plagy je povinná maturitní zkouška stále cílovým stavem, ale k němu je nutné se postupně propracovat. „Bavíme se o osmi deseti letech,“ uvedl.




Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Rýsuje se nová ztracená generace, prorokuje ředitel pražského gymnázia Přírodní škola František Tichý

Česká škola - 23 Srpen, 2019 - 05:00
Tichého představa o „škole trochu jinak“ je jednoduchá: malý kolektiv kantorů i žáků, v němž se všichni znají, kde děti spolupracují napříč třídami i ročníky, rozvíjejí sebeprezentaci a pedagogové v nich podporují zodpovědnost za vlastní rozhodnutí. „Každé ráno začínáme všichni ve společném kruhu, stejně tak komunikujeme na školách v přírodě, na expedicích. Klademe důraz na týmovou práci, která se v klasické škole moc nerozvíjí – přitom ve společnosti je stále důležitější. Pracujeme se skutečnými problémy, zabýváme se tím, co si žáci mohou „osahat“ – konzultovat se starosty, pamětníky. To by mělo školství nabízet obecně, jinak se z něj stane skanzen,“ domnívá se Tichý. Reportáž přináší magazín Hospodářských novin ego!


František Tichý (prirodniskola.cz)Mimo gymnázium na takzvaných expedicích tráví studenti šest týdnů během školního roku. Pracují ve skupinách napříč věkem a zpracovávají témata podle vlastního výběru. Naposledy se třeba zabývali chemickými vlastnostmi minerálních vod nebo životem dnešních teenagerů na Teplicku – formou rozhovorů s vrstevníky a dotazníků ve školách... Za „skutečným životem“ se ale nevydávají jen v rámci výjezdů, na realitu si „sahají“ denně. Probírají-li v občanské výchově státní správu, navštíví obecní úřad. „Místo nudných hodin jezdíme za pamětníky. Učivo leze dětem do hlavy bezbolestně a kantor nemusí řešit, že se žáci při výuce nudí,“ vysvětluje ředitel.

Když v 90. letech Přírodní školu s přáteli zakládal, byli přesvědčeni, že „jiných“ škol vznikne hodně. „Po čtvrt století je jich ale žalostně málo, jen malá část dětí je vedena trochu jinak,“ říká pedagog, který je příkrým kritikem stavu českého školství. To podle něho dětem nenabízí adekvátní aktivity a náročné výzvy, které se dnes „nenosí“.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Tomáš Sedláček: Neexistují žádné koleje do lepší budoucnosti, které by uměly přeskočit vzdělání

Česká škola - 23 Srpen, 2019 - 04:00
„Pokud existuje nějaká shoda mezi ekonomy - v teorii i v náhledu na praktickou hospodářskou politiku -, pak v uznání důležitosti vzdělávání. Je mnoho věcí, na kterých se neshodneme (a je to dobře, četnost neshod svědčí o živosti oboru), ale v tématu dlouhodobé prosperity národa panuje vzácná shoda - klíčem k ní je vzdělanost. Přes to zkrátka "nejede vlak". Neexistují žádné koleje do lepší budoucnosti, které by uměly přeskočit vzdělání,“ píše Tomáš Sedláček v Hospodářských novinách v úvaze nad knihou Boba Kartouse.


Tomáš Sedláček (vlada.cz)Sedláček mimo jiné píše:

Jistě, chápu volání po řemeslnické práci a uchování jakési rustikální idylky. Ale řemeslníků byl nedostatek vždy, i za dob komunismu. Pokud si vzpomenete, museli se podplácet, bylo nutné jim nadbíhat, na vše se čekalo. Špatná dostupnost řemeslné práce se zdá být i mezinárodní konstantou. S tím se asi nedá nic dělat. Ovšem cíleně plánovat pro náš národ řemeslnou budoucnost bez hlubšího vzdělání je něco tak hloupého, jako učit budoucí generaci excelovat v řízení taxíků, i když všichni tušíme, že během několika let bude lidských drožkářů potřeba asi tolik jako dnes podkoních. Snad nejznámější a nejproduktivnější ekonom světa Joseph Stiglitz dochází ke stejnému závěru. Jediná cesta k prosperitě je učící se společnost.

Přitom teorie a praxe se nevylučují. Vzdělaný taxikář umějící jazyky a dobře komunikující s lidmi si hravě najde jiné uplatnění, až stroje nahradí tu část lidské práce, která je na ně dedikovatelná. Není nic praktičtějšího než dobrá teorie, říkával nám můj oblíbený profesor. Kdo rozumí smyslu, filozofii a teorii daní, ten se hravě doučí používat konkrétní a praktický účetní program. Zpětně to tak snadné není. Buď budeme společnost vzdělání, nebo dělání. A kdo nechce marně čekat na reformy školství, ví, že nejlepší věc na světě je reformovat sebe. Být vzdělanějším, hlubším, sečtělejším, moudřejším, pronikavějším člověkem.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Výstava Uč se moudrým býti! Orbis pictus v běhu věků

Česká škola - 23 Srpen, 2019 - 01:00
V pondělí 2. září 2019 začnou Národní oslavy Jana Amose Komenského, které zahájí vernisáž výstavy Uč se moudrým býti! Orbis pictus v běhu věků. Tato společná výstava Národního muzea (NM) a Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského (NPMK) představí jedno z nejslavnějších děl Učitele národů, na které vzpomínal i Johann Wolfgang von Goethe.


Ilustrovaná učebnice Orbis sensualium pictus (Svět vnímaný v obrazech) je rozšířenou verzí Komenského starší učebnice Janua linguarum reserata (Brána jazyků otevřená). Obě učebnice naplňují Komenského zásadu, aby se všichni učili všechno. Spojnicí je autorova vize výuky cizího jazyka s výkladem o poznání světa. Učebnicí prostupuje Komenského zásada postupovat od jednoduchého ke složitějšímu: lidské činnosti jsou popsány od manuální práce k duševní, a tak jazyková výuka postupuje od jednoduchých vět k souvětím.

Poprvé Orbis pictus vydal tiskař Michael Endter v Norimberku v roce 1658. Jednalo se o latinsko – německou verzi, později vycházely až pětijazyčné mutace. Výstava Uč se moudrým býti! Orbis pictus v běhu věků návštěvníkům představí vzácná vydání knihy ze 17. a 18. století a zároveň otevře svět každodenního života doby J. A. Komenského.

Orbis pictus se v průběhu 19. a 20. století dočkal mnoha zpracování. Na výstavě bude k vidění dodatek, který vytvořil Josef Váchal, nebo vydání v Braillově písmu. O jeho vznik je zasloužil Veljko Ramadanović, zakladatel Institutu pro slepé a hluché válečné invalidy, který se dnes nachází v bělehradském Zemunu. Komenského učebnice byla v 19. století inspirací učitelům, kteří začali vytvářet velkoformátové didaktické obrazy. Také ty budou na výstavě k vidění. Je to především soubor, který vytvořil Karel Slavoj Amerling v polovině 19. století.

Do roku 2016 se Orbis pictus dočkal překladů do 19 jazyků a byl vydán ve 259 vydáních. Nové překlady z posledních let dokazují, že jde o dílo stále živé, které se těší zájmu čtenářů. Komenského Svět v obrazech je světem, který neztrácí svou barvu.

Výstava v Národním muzeu bude zahájena v pondělí 2. září a potrvá až do neděle 13. října 2019.


Zdroj: Tisková zpráva MŠMT
Kategorie: Česká škola

Petr Husar: Optimismus by měl být učitelovou povinností

Česká škola - 22 Srpen, 2019 - 06:00
„Děti u mě vždycky věděly, že když se o něco pokusí, nedostanou špatnou známku, že je ocením. Ty vzkazy jsem běžně psal už jako učitel svým žákům. Uvědomil jsem si, že neumím někomu jen tak dát pětku nebo čtyřku, že to je strašně surové, a já jim chci vyjádřit nějakou naději. Jsem přesvědčen, že dobrý učitel naučí víc, než umí on sám,“ říká v rozhovoru pro týdeník Echo Petr Husar, učitel matematiky a fyziky a zakladatel projektu Zkoušky nanečisto.


Petr Husar (facebook.com)Husar v rozhovoru také říká:

Ve třídě jsem schopný se rozdat. Je to rozmanitá práce, při níž mohu uplatnit různé přístupy. Mám tam děti obdarované talentem na matematiku, ty ode mě potřebují pouze servis, aby se nenudily. Vedle nich děti, které byly někde v tom vzdělávacím procesu zabrzděné nebo zklamané, a já v nich šikovnost, snahu a víru v sebe sama musím opět probudit. A mám tam i žáky, kteří matematické souvislosti hledají opravdu obtížně, a s nimi musím pracovat zase jinak. Prostě velká zábava, a pokud hodinu dobře vedete, je to zábava i pro děti.

Když se zamyslím, co já jako učitel matematiky mohu naučit, nejvíc mi naskakuje slovo aplikace. V daném segmentu matematiky mohu dětem ukázat typy úloh a typ přemýšlení. Typ přemýšlení se přenáší, nicméně v každém segmentu je něco specifického. Za vynikajícího studenta považuji toho, kdo mi předvede, že umí zvládat ne stejné, ale podobné úlohy. Pak mám pocit, že jsem naplnil maximum toho, co jsem schopen udělat. Ale zřejmě tohle dnes mnozí nazývají biflováním.

Jsem pedagogický optimista. Nedávno jsem se bavil s kolegyní, která učí u nás a zároveň má dlouholeté zkušenosti s výukou na základní škole. Říkala mi, že jsou třídy a žáci, s nimiž to fakt nejde. Já pořád nabízel nápady a možné způsoby, co zkusit, ona vše zamítala. Když jsem nad tím zpětně přemýšlel, dospěl jsem k názoru, že se jí budu muset omluvit, že jsem se zřejmě mýlil. Že skutečně mohou nastat specifické situace. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že optimismus by měla být učitelova povinnost.


Celý text naleznete v týdeníku Echo
Kategorie: Česká škola

Lucie Trlifajová: Bez kvalitního veřejného školství vytváříme skupiny, které už od dětství vidí, že nemají šanci se uplatnit

Česká škola - 22 Srpen, 2019 - 03:00
„Kdybyste se mě zeptala, do jaké oblasti bych masivně investovala, řekla bych okamžitě vzdělávání. K situaci negativně přispívá i to, že když z veřejného školství odcházejí ti lépe situovaní, oslabují ho a nechávají v něm ty bezbrannější, kteří nemají dostatek času, energie nebo i sociálního kapitálu, aby se jeho kultivaci věnovali. Kvalitní veřejné školství je přitom klíčová věc, jinak vytváříme skupiny, které už od dětství vidí, že budou mít, a často i mají, jen minimální možnost se uplatnit. Je to problematické i pro ty lépe situované, kteří vyrůstají odtržení od reality části společnosti,“ říká v rozhovoru pro Právo sociální antropoložka Lucie Trlifajová.


Lucie Trlifajová (soc.cas.cz)V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Věnovala jste se i otázce protiromských politik na severu Čech.

Pokud se podíváme, jak se v kontextu protiromských demonstrací či takzvané nulové tolerance mluví o Romech, je to často rámováno přes občanství: my slušní občané versus nepřizpůsobiví, nemakačenka, socky. Celý narativ, kdo je to „slušný občan“, se však často míjí s tím, že nezaměstnaní nebo ohrožení chudobou jsou jak Romové, tak ti, kteří proti nim pochodují. Není náhodou, že takové rozdělení a opatření z něj vycházející více rezonují v dříve silněji industriálních městech. Mluvíme o místech, kde se ekonomická situace po roce 1989 zhoršovala a rostl podíl chudých lidí. Státní politika nastoluje diskurz individuální odpovědnosti za kvalitu života, což vede k potřebě sebeobhájení. Vymezení se vůči Romům jako těm, kteří nepracují nebo pracovat nechtějí, utvrzuje mou pozici jako toho, kdo společnosti přispívá nebo aspoň přispívat chce…

Pracovala jste v lokalitách, kde je rasismus a anticikanimus extrémně vyhrocený. Dají se určit ještě další jeho příčiny?

Kromě toho, že je u nás rasismus politicky využíván k odvedení pozornosti od jiných témat, právě proto, že tak snadno umožňuje reinterpretovat místní problémy a jejich kořeny, je tu ještě jedna příčina. A tou je rostoucí míra segregace. Je všude: v oblasti bydlení, práce, kdy v nejhůře placených zaměstnáních pracují Romové, ve školství, kde cíleně vznikají romské školy či třídy, ve veřejném prostoru i ve volnočasových aktivitách. Lehce se může stát, že pokud jste ze střední třídy, máte s Romy minimum osobnějších kontaktů. A to jen přispívá k vytváření negativních stereotypů.


Celý text naleznete v magazínu Salon deníku Právo
Kategorie: Česká škola

Petr Kain: Chcete v životě uspět? Měli byste se narodit do správné rodiny

Česká škola - 22 Srpen, 2019 - 03:00
„Říkalo se jim Termanovy děti nebo také Termiti. Šlo zhruba o 1500 chlapců a dívek narozených mezi lety 1900-1925 v Kalifornii. Vyznačovaly se jednou zvláštností - jejich průměrné IQ přesahovalo 140 bodů a bylo tak na hranici geniality. Lewis Terman, profesor psychologie ze Stanfordovy univerzity, tyto extrémně nadané děti vyhledal pomocí inteligenčních testů na kalifornských školách s cílem dlouhodobě sledovat jejich životní vývoj. Předpokládal, že právě z jedinců s vysokým IQ vyrostou "tahouni vědeckého pokroku, umění, politiky, vzdělání a vůbec všeobecného blaha",“ píše Petr Kain v Hospodářských novinách.


Kain mimo jiné píše:

Termanův výzkum, který začal v roce 1921, sledoval až do 80. let školní výsledky, manželství, pracovní kariéru či psychické zdraví nadaných "Termitů". U mnoha z nich se skutečně potvrdil původní předpoklad, že půjde o elitu národa…

Jak se ale postupem doby ukázalo, podobným životním úspěchem se rozhodně nemohly pyšnit všechny Termanovy děti… A tak musel již v roce 1947 Terman konstatovat , že “vazba mezi intelektem a úspěchem v životě není ani zdaleka jednoduchá”.

Když se Terman snažil přijít na to, co bylo určujícím faktorem, který odlišil ty úspěšné děti od těch, které nijak nevynikly, přišel na jednu jedinou věc. Rozhodující bylo rodinné zázemí... Jak píše spisovatel a novinář Malcolm Gladwell ve své knize Mimo řadu, těmto dětem tedy nechyběla inteligence, ale inspirující a motivující rodinné prostředí, které by je lépe připravilo na život. A ještě jedno jim evidentně scházelo - bohatší rodiče.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Průzkum: mladí bez rodin vstupují do života se zkreslenými představami

Česká škola - 22 Srpen, 2019 - 02:00
Mladí lidé, kteří vyrůstali v dětském domově, nemají v porovnání s vrstevníky stejné podmínky pro start do nového života. Chybí jim vzory, zkušenosti, mívají problémy v komunikaci a běžné životní situace jsou pro ně překážkou. V čem se obě skupiny liší, zjišťoval speciálně na to zaměřený průzkum pro Nadaci Terezy Maxové dětem.


Terezie Sverdlinová (twitter.com)„Chtěli jsme do hloubky porozumět tomu, s čím vstupují mladí lidé do samostatného života a jak jsou na něj připraveni oproti běžné populaci. To nám pomůže doplnit stávající aktivity projektu To dáš! a tím ještě více zvýšit jeho dopad,“ uvedla Terezie Sverdlinová, ředitelka nadace, která si výzkum objednala u agentury Perfect Crowd.

Podíl vysokoškoláků je mezi mladými z dětských domovů výrazně nižší než v obecné populaci, vyplývá ze zmíněného průzkumu. Mnohem častěji nepokračují po základní škole v dalším studiu, a také častěji ukončují vzdělávací proces výučním listem. Dosahují vzdělání zejména v oborech z oblasti služeb, jako jsou gastronomie, hotelnictví, turismus. V průměru dokončují školu o dva roky dřív než ostatní mladí lidé.

Zatímco pro mladé lidi z rodin je nejdůležitější smysluplnost práce, pro mladé z dětských domovů jsou to nejčastěji peníze, zjistil průzkum. Chybí jim finanční jistota a obecně orientace ve finanční realitě. Finanční realita je mladým lidem z dětských domovů vzdálenější, jako finanční rezerva by jim stačilo 6 000 Kč, mladí lidé z rodin jsou v případě finanční rezervy realističtější a uvádějí částku vyšší než 50 000 Kč.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Michal Černý: Jak umělá inteligence usnadňuje učení? (Umělá inteligence není konkurencí pro učitelskou profesi)

Česká škola - 21 Srpen, 2019 - 10:24
Když se mluví o umělé inteligenci a vzdělávání, můžeme se setkat s celou řadou mýtů. Ten první se týká představy, že jde o technologie, jejichž cílem je nahradit běžné učitele, což má za následek ztrátu osobního kontaktu a sociálního rozměru učení. Tento mýtus těsně souvisí s tím, o čem se v jiných souvislostech hovoří již dlouho, totiž s mimořádně nízkou kredibilitou profesní identity učitele. Druhý mýtus je ten, že umělá inteligence je všude kolem nás a nemá smysl se jí tedy nějak speciálně didakticky věnovat. Třetí mýtus pak spočívá v tom, že je nutné výuku umělé inteligence zavést do školního kurikula, protože jen schopnost s ní pracovat na úrovni základního programování dá žákům možnost nadvlády nad ní.


Všechny tři mýty obsahují určitou dávku pravdu, je možné říct, že vždy přinášejí něco pozitivního a užitečného. Ale současně v sobě vždy obsahují jistou přepjatost, která dle našeho soudu není zcela nutná. To, čemu bychom se chtěli věnovat v tomto článku, je ukázka několika zajímavých oblastí, ve kterých umělá inteligence přímo pomáhá ve výuce (nebo v nejbližší době bude), a zamyšlení se nad tím, co takové systémy vlastně přinášejí a jak je z hlediska pedagogiky vhodné o nich vlastně přemýšlet.

Domníváme se, že umělá inteligence není konkurencí k učitelské profesi, ale něčím, co může významně žákům pomoci v tom, aby se skutečně efektivně učili. Mimo řady benefitů, o kterých budeme ještě mluvit, totiž řeší jeden z velkých problémů školství obecně – příliš velikého množství studentů, kteří připadají na jednoho vyučujícího. Systémy s AI obecně umožňují tento problém částečně kompenzovat, což dává učiteli reálnou možnost kvalitně vyučovat a pracovat se skupinou, zatímco mnoho individualizovaných aktivit je možné určitým způsobem delegovat právě na umělou inteligenci.

Co je to umělá inteligence?

Říci v jedné či dvou větách, co je to umělá inteligence (AI), není snadné. Jde o poměrně široké spektrum technologických postupů, které umožňují algoritmům deduktivním způsobem řešit problémy, jejichž přesné zadání v sobě nemají implementováno. K tomu, aby AI mohla vykonávat svůj účel, je nutné, aby trénovala s nějakým, poměrně velkým množstvím dat. Dnes asi nejpopulárnějším způsobem, jak umělou inteligenci implementovat, je využít umělé neuronové sítě, která je inspirovaná lidským mozkem a standardně umožňuje provádět klasifikaci objektů, často podle předem ne zcela jasného klíče.

To, co je důležité, je, že umělá inteligence nepracuje s žádnými dopředu danými postupy, ale snaží se o hledání vlastního řešení. Tím se liší od tradičních modelů deterministických algoritmů. V případě umělé inteligence tedy řešení není možné dopředu odhadnout. Pokud bychom si chtěli návrh nějaké neuronové sítě vyzkoušet, pak velice doporučujeme TensorFlow, což je prostředí pro návrh AI od Google, které je nyní otevřené a existuje k němu nepřeberné množství návodů a postupů, jak s ním pracovat, nebo co jeho prostřednictvím lze vytvořit.

Tradičně se můžeme setkat s pojetím umělé inteligence, které se říká všeobecná, což je taková, která by se měla mít schopnost naučit čemukoli a byla by podobně univerzální jako lidská mysl. Jde ale spíše o teoretický koncept s omezenou aplikovatelností a mnohem častěji se pracuje s menšími, úzce specializovanými systémy, které umí řešit své poměrně malé a úzce zadané úkoly, jako je vyhledávání, práce s dialogem, analýza obrazu atp.

Pokud by někoho zajímaly podrobnější příklady, velice doporučujeme sledovat Google a jeho AI skupinu, kde najdete nejen jednotlivé nástroje, ale také velké množství popularizačních, ale současně nesmírně aktuálních textů. Cognitive Services od Microsoftu jsou praktičtější, ale také hodně zajímavé. Obecně je možné říci, že umělá inteligence je v současnosti trend, který se uplatňuje téměř všude, a pokud se podíváme například na sezam TOP 200 nástrojů pro vzdělávání, tak téměř všechny s umělou inteligencí nějakým způsobem pracují.

Poslední pojem, který bychom měli objasnit, je rozdíl mezi AI a strojovým učením. Říká se vtip, že umělá inteligence je to, co je napsané v PowerPointu a strojové učení to, co je napsané v Pythonu. Jde vlastně o silně synonymní pojmy, mezi kterými není nutné v našem kontextu příliš rozlišovat.

Nyní se pokusíme upozornit na některé konkrétní aplikace umělé inteligence, které se mohou zajímavým způsobem uplatňovat ve vzdělávání. Ve svém výběru budeme záměrně pracovat s nástroji, které mohou být navázané na konkrétní oborové didaktiky.


Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Obce a kraje pomáhají hledat tisíce učitelů. Nabízejí jim různé benefity

Česká škola - 21 Srpen, 2019 - 04:00
V příštím školním roce budou muset ředitelé škol najít kolem šesti tisíc učitelů, aby měli před děti koho postavit. Vyplývá to z analýzy ministerstva školství. Kritickou situaci ohledně nedostatku učitelů si už uvědomují i obce a kraje, které základní a střední školy zřizují. Zavádějí proto různé benefity, aby ředitelům pomohly nové učitele najít. Tématem se zabývají Hospodářské noviny.


Například Karlovarský kraj připravuje systém náborových příspěvků pro nastupující učitele. Zároveň uděluje stipendia studentům vysokých škol, tedy i pedagogických oborů, kteří slíbí, že po ukončení studia budou pracovat v Karlovarském kraji.

Mladá Boleslav zase od nadcházejícího školního roku zavádí systém benefitů pro učitele, kteří působí ve školách zřizovaných městem. „Plánujeme například zavedení školních asistentů, kteří pedagogům ulehčí práci, dále zaplatíme všem zájemcům z řad učitelů výuku angličtiny,“ uvedla mluvčí města Šárka Charousková. Boleslav zároveň snižuje počty dětí ve třídách.

Město Vrchlabí, ve kterém chybí hlavně matikáři, fyzikáři nebo učitelé prvního stupně, zase na základě doporučení školy přednostně přidělilo městský byt učiteli, kterého škola potřebovala pro doplnění pedagogického sboru.


Celý text naleznete v Hospodářských novinách
Kategorie: Česká škola

Svaz průmyslu: V ČR by mohly být dva způsoby duálního vzdělávání

Česká škola - 21 Srpen, 2019 - 02:00
V Česku by mohly začít fungovat dva způsoby praktického odborného vzdělávání. Vedle dosavadního, ve kterém je žák převážně ve škole, by mohl vzniknout systém, kdy by se učil víc než dosud v nějaké firmě. O jeho přesné podobě zatím jednají zástupci vlády, škol a zaměstnavatelů. Podle Svazu průmyslu a dopravy ČR jsou změny ve vzdělávání nutné kvůli rychlému vývoji technologií. Na setkání s novináři to řekl expert na vzdělávání ze svazu Miloš Rathouský. Informuje ČTK.

Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Vysoké školy zlepšují podmínky pro úspěšné studium

Česká škola - 21 Srpen, 2019 - 01:00
Ministerstvo školství i samotné vysoké školy v posledních letech přijaly celou řadu opatření pro zlepšení podmínek pro úspěšné studium. Nově zveřejněná data ukazují, že tato snaha má své první výsledky.


Náměstek Pavel Doleček říká: „Finančně podporujeme rozšiřování podpůrných služeb studentům a inovace studijních programů. Sledování vývoje studijní úspěšnosti se stalo jedním z úkolů vysokoškolských rad pro vnitřní hodnocení kvality a ministerstvo tato data zveřejňuje až na úroveň jednotlivých programů. Od roku 2018 se navíc míra úspěšnosti studentů stala i jedním z kritérií pro financování vysokých škol. Jsme rádi, že řada vysokých škol na tyto kroky navázala dalšími opatřeními a aktivně se řešení problému chopila. Je ale potřeba pokračovat dál a důkladně se věnovat mimo jiné modernizaci obsahů a metod vzdělávání, tak aby byly relevantní pro 21. století a studenti v nich viděli smysl.“

Studijní neúspěšnost zejména v bakalářských studijních programech je dlouhodobým problémem českých vysokých škol. Pouze šest z deseti studentů úspěšně získá alespoň bakalářský titul, často navíc až ve druhém nebo třetím studiu, do kterého se zapíší. Výzkumy zároveň ukazují, že z vysokých škol často odchází i velmi nadaní studenti, kteří ale nejsou spokojeni s kvalitou nebo náplní výuky.

Míra neúspěšnosti se v posledních desetiletích dlouhodobě zvyšovala, bez ohledu na to, zda se celkové počty studentů vysokých škol zvyšovaly nebo snižovaly. Nová data za rok 2018 ale ukazují, že se tento trend zastavil a situace se mírně zlepšuje. Přestože celkovou úspěšnost je možno hodnotit pouze s větším časovým odstupem od zápisu, průběžné údaje odhalují zastavení nárůstu v prvních a druhých ročnících studia, kde dlouhodobě končí nejvíce studentů. Zatímco v roce 2003 bylo v prvním a druhém ročníku ukončeno neúspěšně jen 35 % studií, v následujících letech tento podíl rostl, až v roce 2016 poprvé překročil hranici 50 %. Poté se ale projevil efekt přijatých opatření a neúspěšnost začala opět pomalu klesat – na 49 % v roce 2018.


Další informace naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Vzpomínka na pana Vojmíra Srdečného

Česká škola - 21 Srpen, 2019 - 00:00
Ve věku nedožitých 100 let zemřel PhDr. Vojmír Srdečný , jeden z posledních pamětníků nacistické perzekuce českých vysokoškolských studentů po listopadu 1939. Pan Srdečný spolupracoval s NPMK mj. na výstavě NESMÍME ZAPOMENOUT: JAN OPLETAL A DALŠÍ OBĚTI LISTOPADU 1939 a na stejnojmenné knize. Byl členem historické skupiny 17. listopad 1939 a mezinárodního výboru Sachsenhausen. V roce 2016 převzal medaili Ministerstva školství za vynikající práci.


Vojmír Srdečný (repro ČT)Vojmír Srdečný se narodil 6. října 1919 v Albrechticích nad Orlicí v rodině zaměstnance pojišťovny a zakladatele tamního Sokola. Na podzim roku 1939 nastoupil ke studiu na Ústav pro vzdělání profesorů tělesné výchovy na Univerzitě Karlově v Praze. Zúčastnil se protinacistické demonstrace 28. října 1939 a 15. listopadu tryzny za Jana Opletala. Po pěti týdnech studia byl 17. listopadu 1939 zatčen na Švehlově koleji (ve Slavíkově ulici na Žižkově) Gestapem a spolu s dalšími studenty deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde byl vězněn do 20. prosince 1940.

Po válce dostudoval, v září 1947 nastoupil do nově vybudovaného rehabilitačního ústavu Kladruby, kde se věnoval zdravotní tělesné výchově. Právě tam se setkal s pacienty s hendikepy. Uvědomil si, že by jim prospěl sport, a tak se sportem tělesně postižených začal. Už 15. dubna 1948 se díky jeho iniciativě konaly 1. Kladrubské hry, které se pořádají dodnes. Tehdy měly celosvětové prvenství. Sport tělesně postižených se ale nesetkal s podporou vyšších míst, v roce 1949 musel V. Srdečný Kladruby opustit. Dalších 10 let pracoval na oddělení dětské obrny státních lázních Velké Losiny. Zařízení nespadalo pod ministerstvo zdravotnictví, a tak mohl pokračovat v pohybových aktivitách tělesně postižených. V roce 1959 se situace v Kladrubech uklidnila a V. Srdečný se tam na čas vrátil.

Zasloužil se také o účast hendikepovaných sportovců na paralympiádě. Prosazoval účast Čechoslováků už v roce 1960, podařilo se to ale až v 70. letech. Na hry v nizozemském Arnhemu v roce 1980 odjel jako vedoucí výpravy. Od roku 1964 působil jako odborný asistent na katedře tělesné výchovy Pedagogické fakulty v Hradci Králové, od roku 1990 na VOŠ a Vysoké škole tělovýchovy a sportu Palestra.

V roce 2005 navštívil Památník Sachsenhausen. Už v letech 1945–1947 vypracoval evidenci studentů deportovaných 17. listopadu 1939. Tento seznam 1216 studentů za pomoci NPMK rozesílal na vysoké školy a dalším vědeckým institucím.


Zdroj: Tisková zpráva MŠMT
Kategorie: Česká škola

Školství získá další více než 1 mld. Ministr Plaga: Naše dohoda je důkazem, že vzdělávání je skutečnou vládní prioritou

Česká škola - 20 Srpen, 2019 - 07:12
O další 1 mld. Kč zejména na platy v regionálním školství a 30 mil. Kč na program obědů pro děti ze sociálně nejslabších rodin se oproti předběžnému plánu zvýší rozpočet MŠMT, dohodli se na včerejším jednání k rozpočtu na příští rok ministryně financí Alena Schillerová a ministr školství Robert Plaga. Celkový rozpočet kapitoly MŠMT bez zdrojů EU dosáhne téměř 213 mld. Kč, což představuje meziroční navýšení o 17 mld. Kč.


Robert Plaga (msmt.cz)„S výsledky jednání jsem velmi spokojen. Podařilo se nám naleznout velmi pragmatickou shodu ve všech klíčových oblastech, včetně zapojení nespotřebovaných výdajů. Rozpočet rezortu školství bude meziročně posílen o 17 mld. Kč jen z národních zdrojů. Polepší si nejen zaměstnanci ve školství, ale více peněz půjde také na potřebné investice do kvality vzdělávání, neboť například vysoké školy získají navíc 900 mil. Kč a budou tak celkově hospodařit s rekordními 26,5 mld. Kč,“ uvedl po jednání ministr školství Robert Plaga.

„Naše dohoda je důkazem, že vzdělávání je skutečnou vládní prioritou a rozpočet, na kterém jsme se dnes dohodli zajistí to, aby všechny ambiciózní závazky této vlády v oblasti školství byly naplněny. V regionálním školství vzroste příští rok objem prostředků na platy učitelů o 10 % a na platy nepedagogických pracovníků o 7 %. Pro rok 2021 se pak počítá s dalším nárůstem prostředků na platy učitelů o 9 % a v případě nepedagogických pracovníků s dodržením závazku, aby jejich platy dosáhly v tomto roce na 150 % jejich výše z roku 2017. Na konci volebního období v roce 2021 tak budou učitelé vydělávat v průměru více než 45 tisíc korun,“ říká ministryně financí Alena Schillerová.


Zdroj: Tisková zpráva MŠMT
Kategorie: Česká škola

Petra Dočkalová: Vytrvalost - učení a myšlení

Česká škola - 20 Srpen, 2019 - 03:00
Zaměřeno na: Vytrvalost, odolnost, zprostředkování zkušenosti s vytrvalostí, odolností (v procesu učení, s přesahem vytrvalost v životě). Žijeme v 21. století, postupně si uvědomujeme, jaké klíčové kompetence potřebujeme pro toto století. Například: kompetence k řešení problémů, kriticky myslet, uvažovat, argumentovat, umět se rozhodnout a přijmout zodpovědnost, komunikovat, prezentovat se, objevovat, myslet v souvislostech, vnímat a reagovat na změnu a další.


 Jak můžeme promyslet učení, vzdělávání, abychom si tyto kompetence uvědomovali, učili se je, využívali, a to nejen formálně?

Zde je jedna z mnoha možností.

Vždy je potřeba promyslet cíl a smysl toho, co se učíme. Pokud nám přijde učení smysluplné, nepotřebujeme motivovat. Víme, proč se učíme a kde to využijeme.

Důležitý je i přesah do života, neučíme se pro život, učení je život sám.

Pojem, slovo učení, si každý vykládáme jinak, na základě svých zkušeností. Proto je dobré se navzájem obohatit a získat různé úhly pohledů na toto slovo, na jeho význam. Někdo dává tomuto slovu negativní emoce, někdo pozitivní emoce. Slovo samo o sobě není špatné ani dobré. Má takový význam, jaký mu dáváme my sami.

Během setkávání, seminářů, workshopů se setkávám s těmito výklady pojmu učení.

Nejčastěji: Obohacení, vývoj, osobní růst, povinnost, zajímavost, nuda, nikdy nekončící proces, námaha, písemka, proces, výkon. Někdo si představí učení opravdu jen ve škole v lavici, někdo vnímá učení všude kolem nás. Už v této fázi můžeme narazit na nepochopení, proto je potřeba otevírat tyto debaty, hledat možnosti, cesty. Cílem není hodnotit, co je dobře a co špatně, ale uvědomit si, jak člověk, který se učí, vnímá toto slovo, jakou představu má.

Z pohledu FIE je učení a proces učení chápán jako nikdy nekončící proces, který může probíhat v každé chvíli. Vždy je učení v souvislosti s myšlením.

Mezi důležité principy učení patří: smysl, cíl, záměrnost.

Učíme se i v době prázdnin? Je potřeba dělit učení na učení ve škole, doma a učení všude kolem nás?

Pokud vnímáme učení každodenní, v každé chvíli (na základě podnětů, nabízí se nám i možnost propojit učení s aktivitami, pohybem, všemi možnými lidskými činnostmi.

Využili jsme tedy animačně – vzdělávací program k učení se vytrvalosti, odolnosti.

Na začátku bylo potřeba se společně zamyslet, co slyšíme ve slově vytrvalost, jak slovo vzniklo, co je základem tohoto slova.

Děti vyhledaly ve slovníku: Vytrvalost, odvozené od slova slovesa trvat – slovo ze14. století, příb.slova: trvání, trvací, trvalý, trvalka, trvanlivý, přetrvat, setrvat, setrvačník, vytrvat. Staročeské trvati, polsky trwač. Původní význam slovanských sloves je tedy přecházet, procházet, spojený s časem. (J.Rejzek, Český etymologický slovník)

Poté, kde toto slovo slyšíme, kde ho používáme.

Příklady dětí: „vytrvalostní běh, vytrvalostní cvičení, vytrvale pršelo“, Našli jsme slovo Vytrvalost jako častý název jezdeckých a sportovních klubů. „Nejvíce ho slyším a říkám ve sportu. Někdo spíše říká trpělivost, než-li vytrvalost. Je to stejné, má to stejný význam? Ještě, když kupuju třeba sýr, ale tam je doba trvanlivosti.“

Zaměřili jsme se i na význam.

Děti vysvětlovaly: „ vytrvalost je, že to vydržíš, i když už máš třeba pocit, že nemůžeš. Třeba počkáš, když něco chceš, nebo vytrvale opakuješ slovo, aby se někdo naštval. Taky, když mi něco nejde, tak když vytrvám a učím se to, vím, na čem mám pracovat, na co se zaměřit, dám tomu čas, tak se to naučím. Pokud nemám vytrvalost, tak to třeba vzdám.“

Našli jsme význam ve výkladovém slovníku.

„Schopnost vykonávat určitou činnost, vyčkat, počkat, vydržet.“
Řešili jsme i synonyma, slova, kterými bychom mohli slovo vytrvalost nahradit. Například: Tvrdohlavost, zarytost, neústupnost, odolnost.

(synonyma vyvolala debatu, jelikož slova vnímal každý jinak, někdo připustil, že vytrvalost je to samé jako tvrdohlavost, někdo ne. Důležité byly argumenty. Někdo měl vytrvalost jakoby probíhající, nikdy nekončící činnost, tvrdohlavost jako statickou – je to úhel pohledu.) Opět nás to vedlo k zamyšlení.

Mluvili jsme společně o tom, kdy je vytrvalost, (odolnost) výhodná, kdy není výhodná, dokonce je na obtíž. Jak si ji uvědomujeme u učení?

Příklady dětí: „Výhodná je, když mi něco nejde, že vytrvám, věřím, že to dokážu a učím se. Vědci, když dělají nějaký pokus, potřebují vytrvalost, než zjistí, jak na to. Vytrvalost potřebuju, když čekám na narozeniny, nebo na něco, co si přeju. Při učení potřebuju vytrvalost vždycky, u čtení. Pro mne je náročný, když se mi nedaří, když mám neúspěch, tak vytrvat a zkusit to znovu.“
Taky, když se učím na lyžích, potřebuji vytrvalost, protože mi to třeba na začátku nejde a padám. Děti přišly na to, že vytrvalost je skoro vždy v souvislosti s časem.

Situace, kde je vytrvalost nevýhodná? Najdeme vůbec nějakou takovou situaci?

„Když provokuju a zkouším, co kdo vydrží, opakuju třeba jedno slovo dokola, nebo opakuju po někom. Něco chci a vytrvale si na tom trvám. Příklad, kdy je vytrvalost, tvrdohlavost nevýhodná, když budu lpět na tom, že všechny holky budou mít červené tričko a kluci modré. Také, když chci jíst jen ze zeleného talíře.“

Po důležité debatě a uvědomění si slova vytrvalost jsme se věnovali skládání skládačky: Nebe, peklo, ráj.

(Zvolila jsem skládání, jelikož je tam velmi prakticky ukázáno, co je třeba a můžeme si hned pojmenovávat a uvědomovat, co se děje. Při skládání je potřeba přesnost, vytrvalost, vnímavost a poté využít paměť a skládat samostatně, poradit si, pokud narazím na problém, vyřešit ho)

Nejprve děti pozorovaly, vnímaly postup skládání, poté skládaly samy.

Samozřejmě byla situace, že někteří skládačku uměli a věděli, někteří potřebovali větší přesnost, vytrvalost. Na zamyšlení bylo, kdo se tedy více učí?



Na závěr – důležitá část v procesu učení – reflexe.

Otázky, na které jsme hledali odpovědi, byly.

Kdy jste si uvědomovali, že využíváte vytrvalost, kdy přesnost – konkrétní popis.
Během skládání jste narazili na nějaký problém?
Pokud ano, jak jste ho vyřešili?
Co vám pomohlo, když vám to nešlo?

Uvádím některé odpovědi: „Nejprve mne to nešlo, pomohlo mi, když jsem se kouknul na návod, měl jsem problém s přesností, když jsem to skládal poprvé, složil jsem to nepřesně, pak to nešlo, takže jsem se z toho poučil a podruhé jsem využil přesnost.“

Další možnosti, kdy se můžeme učit vytrvalosti?

Nápady dětí: „Při pokusech, kdy hraje roli čas, když si píšu deník, příběh, abych ho dopsala dokonce, když řeším nějaký problém, abych to nevzdala, při písemném dělení, u projektu“

Na toto učení můžeme navázat i tím, že se zaměříme na postup, posloupnost, práci s návodem, plánem. Vždy máme tolik možností, je jen na nás, na co se zaměříme.

Přeji vám pěkné dny v každodenním učení.

Na závěr bych ráda citovala úryvek z knihy D.Siegela – Rozvíjejte u dětí odvahu, zvídavost a odolnost „Je potřeba, abychom dětem umožnili čelit i nepříznivým okolnostem, pociťovali zklamání, další emoce a dokonce i zažít neúspěchy. Děti si tak rozvinou odolnost a vytrvalost. Je potřeba, je důležité stavět dětem hranice a podpořit je, aby se učily snášet, že se věci pokaždé nevyvíjejí přesně podle jejich představ. Cílem je, aby postupně vnímaly, že přicházejí i obtížné a náročné chvíle. V tu chvíli jsme jim nablízku, abychom je podpořili. Učíme je vytrvalosti.“

Klíčová slova: vzdělávání 21. století, učení a myšlení, vytrvalost, odolnost, mentální činnost

Citáty k tomuto tématu:

„Tři hlavní věci, kterých je třeba, aby se dosáhlo čehokoliv, co za to stojí, jsou: práce, vytrvalost a zdravý rozum.“ Thomas Alva Edison
„Bez příkladů, pravidel a cvičení buď ničemu se nevyučuje a neučí, nebo ničemu dobře.“ Jan Amos Komenský
 „Genialita velké dílo začíná, ale jen vytrvalost ho dokončí.“ Joseph Joubert

Inspirující literatura:

D. Siegel – Rozvíjejte u dětí odvahu, zvídavost a odolnost
J. Holt – Proč děti neprospívají
J. Medina – Pravidla mozku
M.B.Rosenberg – Nenásilná komunikace a moc
R.Feuerstein, překlad Ph.Dr.V.Pokorná – Myslet nahlas, mluvit nahlas
T.Buzan – Používejte hlavu
Kategorie: Česká škola

Arnošt Veselý: Nemyslím si, že well-being žáků je cíl sám o sobě. Pořád platí, že školství je od toho, aby vzdělávalo

Česká škola - 20 Srpen, 2019 - 03:00
„Když například debatujeme o maturitě z matematiky a o tom, jak má vypadat, musíme si nejprve ujasnit, jakého chceme studenta, jaké chceme mít absolventy škol, co budou potřebovat, k čemu je chceme vést. To by měla být první otázka, a teprve potom se můžeme ptát, jak mají vypadat testy, které budou testovat to, čeho chceme dosáhnout. Debaty o maturitě jsou často o nějakém technickém nastavení, jestli test má mít tohle nebo tohle. Ale když si neujasníme, k čemu chceme směřovat, není to moc racionální debata,“ říká Arnošt Veselý ve druhé části rozhovoru pro server Tiscali.


Arnošt Veselý (fsv.cuni.cz)V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

A dají se ty kompetence, které máte jako jeden ze strategických cílů, více popsat? Mám z toho pocit, že to často sklouzává k důrazu na kreativitu, kritické myšlení atd., což jsou skvělé věci, ale každý si pod nimi představuje něco trochu jiného. Do jaké míry to chcete formulovat nějak konkrétněji?

Vždycky je to mezi Skyllou a Charybdou, úplně konkrétně to nejde, protože to už je potom technická věc, které jednak nejsme schopni, a jednak to je opravdu dlouhodobá záležitost. Na druhou stranu příliš obecné věci také nemají smysl. Je nezbytné, abychom měli základní porozumění o tom, co tím myslíme, ale zároveň to nebude úplně do konkrétna, nemyslím si však, že to je úplně zbytečné.

Pro určitou skupinu lidí Strategie 2030 bude velmi konzervativní a pro mnoho lidí bude zase velmi progresivní. Pro někoho to bude jenom: "To dávno víme, to je jenom to, co vlastně děláme, pro nás to neznamená nic nového." Očekávám takové reakce, ale taky očekávám reakce: "Co nám tady říkáte, to je úplně zásadní změna, na kterou nejsme připraveni."

Tím jenom chci říct, že když se tam třeba dá důraz na kreativitu a kritické myšlení, o kterém jste hovořil, a naznačí se aspoň základní směr, co to znamená, a pokusíme se na tom dohodnout, že opravdu úkolem školy je podporovat kreativitu, je to skutečně obrovská změna v systému...

Podle mě je důležité vytvářet ve školách pocit bezpečí, podporovat žáky v tom, aby byli vnitřně motivováni ke své činnosti. Nemyslím si však, na rozdíl od některých kolegů, že well-being žáků je cíl sám o sobě, kdy bychom měli říkat: Pokud je takové a takové procento našich žáků ve škole spokojeno, je to školství dobré. Myslím si, že to je nutná podmínka dobré výuky, ale nikoli samostatný cíl.

Pořád platí, že školství je od toho, aby vzdělávalo, aby vedlo k nějakým kompetencím, a povede k nim skrze vytváření dobré atmosféry v jednotlivé třídě. To, že dítě se tam cítí dobře, je nepřímý indikátor dobrého vzdělávání. Špatné klima je pak zase kontraindikace dobrého vzdělávání. Nemyslím si, že ve škole, kde se student, žák cítí špatně, kde se cítí omezován, frustrován, se lze efektivně učit.


Celý rozhovor naleznete zde
První část rozhovoru naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Bez maturity zůstanou jen 4 procenta studentů

Česká škola - 20 Srpen, 2019 - 02:00
Maturanti ve Zlínském kraji jsou druzí nejúspěšnější v celé zemi. Bez maturity odchází ze středních škol jen 3,9 procenta absolventů, republikový průměr přitom činí 4,8 procenta. Na první pokus neudělá maturitu ve Zlínském kraji pouze 7,2 procenta studentů, což je vůbec nejlepší výsledek v Česku. Praha, s níž se kraj dělí o první příčky, hlásí ve stejném období 8,9 procenta neúspěšných maturantů. Naproti tomu Ústecký kraj jich má 16,4 procenta. Informuje MF DNES.


Jednoduchému vysvětlení toho, proč se daří studentům právě ve Zlínském kraji, se odborníci brání. Velmi pravděpodobně však hraje roli socioekonomická kondice regionu.

„Různá data ukazují prakticky totéž. Jestliže ze statistik víme, že v Karlovarském kraji žije nejnižší počet vysokoškoláků, pak se to odráží i ve výsledcích maturit,“ upozornil Tomáš Feřtek, odborník na vzdělávání ze společnosti Eduin. „Socioekonomické ukazatele se ve vzdělávání odrážejí téměř přesně, odlišnosti jsou jen minimální. Vliv by mělo mít i to, jakou péči věnuje školství vedení kraje. Ale to už je spíše hypotéza,“ dodal Feřtek.


Celý text naleznete v MF DNES
Kategorie: Česká škola

Stránky

Přihlásit se k odběru Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola agregátor - Česká škola