Zaměstnavatel

 

Zaměstnavatelem se pro účely zákoníku práce rozumějí právnické osoby nebo fyzické osoby, které zaměstnávají fyzické osoby v pracovně-právních vztazích. Zaměstnavatelé vystupují v pracovněprávních vztazích svým jménem a mají odpovědnost vyplývající z těchto vztahů. Zaměstnavatelem může být jednotlivý člověk (občan), a to především podnikatel – osoba samostatně výdělečně činná, která podniká na základě příslušného živnostenského nebo jiného oprávnění (např. advokáti, auditoři). Zaměstnavatelem může být i občan, který sjedná pracovně-právní vztah s jiným občanem za účelem poskytování služeb pro osobní potřebu, jež nesouvisí s výdělečnou činností. Pracovně-právní vztah ale nikdy nemůže vzniknout mezi manžely!


Dále jsou zaměstnavateli organizace (obchodní společnosti, družstva, příspěvkové organizace, občanská sdružení, spolky, státní podniky). Účastníkem pracovně-právních vztahů je i stát; jedná za něj příslušná organizační složka státu (tj. např. ministerstvo nebo jiný správní úřad).

Pracovně-právní způsobilost zaměstnavatele se odvozuje od zvláštních zákonů, např. obchodního zákoníku, zákona o státním podniku atp.

Právnické osoby mají jak způsobilost nabývat práv a povinností, tak i způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti v pracovně-právních vztazích, tedy být zaměstnavatelem, vzniká narozením. Způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti v pracovně-právních vztazích jako zaměstnavatel vzniká dosažením věku 18 let. (Zaměstnávat tedy může svého třeba osobního strážce i šestiletý školák; právní úkony za něj však musí činit jeho zákonný zástupce.)


Právní úkony v pracovněprávních vztazích (např. uzavření pracovní smlouvy) činí u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, především jeho statutární orgán (např. jednatel s.r.o., ředitel příspěvkové organizace), a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, sám zaměstnavatel; místo nich je mohou činit i osoby jimi pověřené.
Vedoucí organizačních útvarů zaměstnavatele jsou oprávněni činit jménem zaměstnavatele právní úkony vyplývající z jejich funkcí stanovených (vnitřními) organizačními předpisy. Zaměstnavatel může písemně pověřit další své zaměstnance (např. personalistu), aby činili určité právní úkony v pracovněprávních vztazích jeho jménem. (V pověření musí být uveden rozsah oprávnění pověřeného zaměstnance.) Další, kdo může činit právní úkony v pracovněprávních vztazích za zaměstnavatele, je kupř. prokurista.

Právní úkony statutárních orgánů, vedoucích organizačních složek, pověřených zaměstnanců přímo zavazují zaměstnavatele, který také z těchto úkonů nabývá práv a povinností, jimiž je vázán. V případě, že tyto osoby překročí své oprávnění (event. jednají bez něho) závisejí důsledky pro zaměstnavatele na tom, zda druhá strana (zaměstnanec) musela vědět, že oprávnění jednajícího bylo překročeno. Zákoník práce tak chrání zaměstnance jednajícího v dobré víře před následky, které mohou vzniknout, jestliže pověřený zaměstnanec zaměstnavatele překročí své oprávnění. Jestliže kupř. zaměstnanec uzavře pracovní smlouvu s vedoucím personálního oddělení, který k tomu však není oprávněn, bude pracovní smlouva zaměstnavatele zavazovat.