Česká škola

Přihlásit se k odběru zdroj Česká škola
Portál pro české základní a střední školy, který přináší především aktuální zprávy z rezortu školství.Michal Komárekhttp://www.blogger.com/profile/17889474974020843774noreply@blogger.comBlogger23169125
Aktualizace: 40 min 42 sek zpět

Stanislav Štech: Ze školství se nám podařilo udělat celospolečenské téma

22 Září, 2017 - 14:04
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Stanislav Štech dnes jednal na MŠMT se zástupci školských odborů a vysokých škol. Tématem jednání bylo navrhované navýšení rozpočtu, které by měla v pondělí podpořit vláda. Podle účastníků jednání jsou 3 miliardy korun nepodkročitelným minimem pro fungování vysokých škol v příštím roce.


Stanislav Štech (msmt.cz)Ministr školství Stanislav Štech se setkal se zástupci Rady vysokých škol, České konference rektorů, Vysokoškolského odborového svazu, a také Českomoravského odborového svazu pracovníků školství, aby s nimi jednal o potřebě navýšení rozpočtu jak v oblasti platů pedagogů i nepedagogů v regionálním školství, tak v oblasti financování vysokých škol.

„Jsem rád, že se koalice shodla na patnáctiprocentním navýšení platů u učitelů a o desetiprocentním u zaměstnanců veřejného sektoru od letošního listopadu, což by měl kabinet potvrdit v pondělí,“ uvedl po jednání se zástupci vysokých škol a odborů na tiskové konferenci ministr školství Stanislav Štech a pokračoval: „Důležité je ale také dorovnání deficitu vysokých škol. Beru v potaz prohlášení pana premiéra, že vysoké školy jsou první na řadě v rozdělování prostředků, které byly shromážděny a já se budu snažit bojovat za co nejvíc. Nepodkročitelným minimem pro kvalitní fungování vysokých škol v příštím roce jsou ale tři miliardy korun “ dodal před pondělním hlasováním o rozpočtu kabinetem ministr Štech.

Na ministra Štecha navázal také místopředseda Česká konference rektorů Mikuláš Bek: „Jsme připraveni akceptovat třímiliardové navýšení rozpočtu vysokých škol. Jde ale o minimum pro to, abychom mohli korigovat situaci ohledně kvality studia na našich školách, na mnohých školách také neutěšenou platovou situaci, a dále rozumným způsobem řešit složitou sociální situaci doktorandů," sdělil na tiskové konferenci Mikuláš Bek.

Ministr dále vyjádřil přesvědčení, že se bude rozpočet pro vysoké školy navyšovat i v příštích letech. Kromě navýšení peněz na stipendia doktorandů je potřeba výrazně přidat i na investice a rozvoj kvality vysokoškolského vzdělávání. K zastavení propadu financování vysokého školství a postupnému narovnávání finanční situace škol je zapotřebí 4,5 mld. korun, které MŠMT prosazuje do rozpočtu pro rok 2018.

„Určitě vítám, že se nám podařilo udělat ze školství celospolečenské téma a že školský rozpočet v uplynulých dvou letech rekordně rostl. Investice do vzdělávání jsou ale stále ve srovnání s vyspělým světem podprůměrné. Bez výrazného posílení rozpočtu, které jsme zahájili, nebude možné zvyšovat kvalitu vzdělávání, která se odvíjí od kvality učitelů. Nebude možné řešit ani dlouhodobé a stále rostoucí problémy ve školství, jako je například stárnutí pedagogického sboru nebo neochota mladých učitelů nastupovat do škol,“ dodal ministr školství Stanislav Štech.

MŠMT věří, že systematické zvyšování kvality vzdělávání je prioritou napříč politickými stranami a navrhované navýšení rozpočtu školství vláda podpoří.

Zdroj: Tisková zpráva MŠMT
Kategorie: Česká škola

Případ Hostouň: Plán chovanců na vraždu vychovatele rozpoutal diskusi. Stát chce zpřísnit výchovné podmínky

22 Září, 2017 - 07:25
Před dvěma týdny naplánovali neplnoletí chovanci komunitního centra, patřícího pod Výchovný ústav v Hostouni na Domažlicku, že zavraždí vychovatele. Případ možná pomůže nastartovat některé změny. Je totiž pravděpodobné, že problémoví chovanci v ústavech budou mít přísnější režim, po kterém volají lidé, kteří bydlí v okolí těchto zařízení. Reportáž přináší MF DNES.


Ministerstvo školství chce situaci řešit společně s ministerstvy práce a sociálních věcí, spravedlnosti a vnitra. „Zařízení v praxi nemají mnoho možností, jak uvedené ovlivnit. Chybí větší pravomoci, případně systémová a zákonně ošetřená spolupráce s policií, státním zastupitelstvím a soudy,“ uvedlo ministerstvo školství v oficiálním vyjádření.

Po pokusu o vraždu vychovatele psal hostouňský starosta Miroslav Rauch ministru školství Stanislavu Štechovi, že by s ním chtěl o situaci jednat. „Děti nejsou ve výchovném ústavu za odměnu, ale za trest. A tady je podle našeho názoru kámen úrazu, protože by měly mít tvrdší režim. Zakázaná vycházka není trestem,“ uvedl starosta. Policie v letošním roce řešila přes 260 útěků chovanců z hostouňského zařízení.

Úředníci z ministerstva potvrdili, že v posledních dvou třech letech přibývá případů, kdy klienti výchovných ústavů páchají trestnou činnost, jsou agresivnější a méně respektují předepsaná pravidla. „V mnoha případech jsou klienti do zařízení umísťováni bez předchozí komplexní diagnostiky. Přicházejí s obtížemi, které se rozkrývají až v době pobytu. Navíc ředitelé zařízení nejsou ze zákona informováni o skutcích, které klienti páchají mimo, a nemůžou tak pokaždé přijmout adekvátní opatření,“ uvedli pracovníci tiskového odboru ministerstva školství.

Celý text naleznete v dnešním vydání MF DNES
Kategorie: Česká škola

Vedoucí Linky bezpečí: Nejvíce si pamatuji případy, kdy dětem nikdo nepomohl. Od rodičů slyšely, že to musí zvládnout, a od učitelů, že se nežaluje

22 Září, 2017 - 07:07
Na Linku bezpečí přibývá telefonátů tykajících se šikany. Ta se v poslední době přesunula na internet, a to už i do on-line her. „Kyberšikana je velmi nebezpečná, není před ní úniku ani doma a mohou se jí účastnit tisíce anonymních lidí,“ varuje vedoucí Linky bezpečí Peter Porubský v rozhovoru pro MF DNES.


V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:

Linka bezpečí loni zaznamenala nejvíc hovorů spojených s šikanou za poslední čtyři roky. Proč se jejich počet zvyšuje?

Může to být spojeno s tím, že se o šikaně více mluví a píše. Nedávno jsme také dělali velkou kampaň, do každé školy jsme poslali naše materiály, aby si je vyvěsily na nástěnku a děti měly informace o našich službách. Takže to může být i tím. Děti jsou také posilovány v právech na to se ozvat a nechat si poradit. Nerad bych, aby se to, že se na nás obrací více dětí, vysvětlovalo tak, že je šikany víc, protože na to výzkumy v současné době nejsou.

Nedávno začal nový školní rok. Bylo hodně dětí, které se bály jít do školy?

To je u nás každý rok očekávané téma. Vždy poslední týden prázdnin už děti, které si od šikany odpočinuly a nemusely na ni myslet, očekávají, že se vrátí ke stejným spolužákům, takže nám opět začínají volat. Svědčí o tom i to, že během prázdnin se nám počet telefonátů spjatých se šikanou propadne na polovinu. Zatímco ve školním roce jde o šest hovorů denně, o prázdninách o tři.

Jaké případy vám uvázly v paměti?

Hovorů o šikaně máme stovky. Nejvíce mi zůstávají v paměti případy dětí, které už nějaké kroky udělaly, ale nic se nestalo. Od rodičů slyšely, že to musí zvládnout, a od učitelů zase, že se nežaluje na spolužáky. Je mi těch dětí líto. Pomoci dospělých, která by měla být automatická, se jim nedostává. My pak máme mnohem těžší práci, abychom našli dalšího dospělého, ke kterému má dítě důvěru. Na řadu se dostávají i prarodiče a širší příbuzní. Můžeme nabídnout i to, že Linka bezpečí bude kontaktovat orgány sociálněprávní ochrany dětí.

Jak se nejčastěji kyberšikana projevuje?

Na sociálních sítích se jedná o nenávistné komentáře, vytvoření falešného profilu, který dotyčného vyobrazuje v ponižujících situacích. Dále o zveřejnění ponižujícího videa nebo fotografie, koláže, obtěžování přes mobil, e-mail, do kterého se agresor nabourá a z kterého posílá zprávy lidem z adresáře toho dítěte. Nový fenomén, kterému se teď věnovalo E-bezpečí z Univerzity Palackého, je šikana v on-line hrách. Děti si mohou krást herní postavy nebo virtuální věci.

Celý rozhovor naleznete v dnešním vydání MF DNES
Kategorie: Česká škola

Bohumil Kartous: Učitele mají všichni za vlajkovou loď, ale otázkou je, jestli se něco skutečně stane

22 Září, 2017 - 06:25
Dodrží-li politické strany sliby, jak zlepšit po volbách vzdělávání, mohou si být učitelé jisti, že je další růst mezd nemine. Hlavní politické strany se také shodují, že jim omezí administrativu a že děti budou mít lepší přístup ke školkám. Nicméně podle odborníků jsou volební programy pro školství unylé a většinou není jasné, jak chtějí politici svých cílů dosáhnout. „Některé návrhy možná nejsou špatné, ale obecně jsou programy hodně heslovité. Učitele mají všichni za vlajkovou loď, ale otázkou je, jestli se něco skutečně stane,“ zapochyboval Bohumil Kartous ze společnosti EDUin. Předvolební sliby rozebírá deník Právo.




I podle Daniela Münicha z institutu CERGE-EI jsou programy předních stran vágní. „Můj dojem je, že strany nemají odborníky, kteří by se vzděláváním dlouhodobě zabývali. Strany asi ani nevěří, že jsou programy důležité. Když tam ale nic není, tak po volbách není nic moc co dělat,“ řekl Právu.

A přitakal jim i ředitel společnosti Scio Ondřej Šteffl: „Ve všech programech jsou krátkodechá opatření a říká se mělo by se. Ale nikdo vám neřekne, jak se to udělá. Jsou to prázdná slova. Občas je tam dobrý nápad, ale jak se to zrealizuje...“ Jako příklad uvedl jeden z návrhů ANO, podle nějž by se měly zrušit předměty a nahradit je výuka v širších blocích, kde se látky z různých oblastí prolínají. Vycházejí ze vzoru severských zemí, jejichž vzdělávací systémy patří do světové špičky. „Ale jak to chcete udělat? Dokdy?“ hodnotil Šteffl.

Celý text naleznete v dnešním vydání deníku Právo
Kategorie: Česká škola

Středoškoláci reprezentují Českou republiku na mezinárodní soutěži v Estonsku

22 Září, 2017 - 05:30
Ve dnech 21. až 27. září probíhá v Tallinu 29. ročník mezinárodní soutěže European Union Contest for Young Scientists (soutěž nejúspěšnějších projektů mladých vědců). Do soutěže postupují se svými projekty nejlepší studenti z národních kol soutěží. Do letošního ročníku je přihlášeno celkem 89 projektů ze 38 zemí. Kromě států EU se v roli hostů zúčastní i soutěžící z Kanady, Číny, Nového Zélandu, Jižní Koreje a USA. Českou republiku reprezentují Tereza Kačerová, Alexandr Jankov a Karina Movsesjan.


Tereza Kačerová s projektem „Obtížně léčitelné astma“, který zpracovala jako studentka Gymnázia Nad Štolou v Praze 7. Předkládaná práce je orientována do oblasti medicinální diagnostiky a jejím cílem bylo provést fenotypizaci obstrukčních plicních onemocnění z oblasti bronchiálního astmatu na základě detekce a kvantifikace biomarkerů v kondenzátu vydechovaného vzduchu. Primárním cílem bylo tímto molekulárně diagnostickým přístupem prověřit skupinu OLA pacientů, kteří nereagují adekvátně na podávanou antiastmatickou farmakoterapii.

„Basilejský problém“ je  projekt Alexandra Jankova z Matičního gymnázia v Ostravě. Primárním cílem práce je přednést vlastní, co možná nejsrozumitelnější řešení Basilejského problému a také jeho zobecnění. Sekundárním cílem je co nejzevrubněji seznámit čtenáře s použitou metodikou a některými zajímavými výskyty odvozených hodnot nejen v matematice, ale i ve fyzice. Nejdůležitějším přínosem je vytvoření zobecnitelného důkazu, který nemusí využívat nijak silných matematických prostředků.

Třetím projektem je práce Kariny Movsesjan z Prvního českého gymnázia v Karlových Varech s názvem „Mutace v DNA-opravném proteinu RAD51 a jeho úloha při genomové nestabilitě a vzniku nádorů“. Práce studuje buněčné mechanismy, které odlišují nádorovou buňku od normální a které ji chrání před maligní transformací, a zabývá se úlohou proteinů podílejících se na opravě poškozené DNA. Jedním z klíčových DNA-opravných faktorů je protein RAD51. Navzdory zásadní roli v udržování genomové stability je však souvislost jeho mutací se vznikem rakoviny dosud nejasná, stejně jako jejich terapeutický potenciál při vývoji cílené a efektivní léčby nádorů. Hlavním cílem této práce je proto odhalit mechanismus, kterým mutace v proteinu RAD51, nalezená ve vysoce agresivním děložním karcinomu, přispívá k destabilizaci genomu a vzniku nádorů.

Další informace naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Výstava Jehudy Bacona inspirovaná Terezínem a Osvětimí

22 Září, 2017 - 05:30
Včera začala v Praze výstava „ Jsem Jehuda Bacon. Holocaust a poválečná doba očima izraelského malíře českého původu“. Výstava potrvá do 28. 12. 2017. Pro účely doprovodného vzdělávacího pořadu pro školy bude nabídnuta stejnojmenná publikace.


Jehuda Bacon (Foto: Lukas Welz)J. Bacon (nar. 1929) je nejen celosvětově uznávaným výtvarníkem, ale také mezinárodně respektovanou osobností. Zároveň jde o charismatického člověka, který i ve svém pokročilém věku má co říci zejména mladé generaci o holocaustu a době po holocaustu. Přestože již od roku 1947 žije v Izraeli, na svoji původní vlast stále vzpomíná a je s ní v kontaktu. Od poloviny 50. let 20. století vystavuje J. Bacon své dílo v rámci samostatných i kolektivních výstav nejen v Izraeli, ale i po celém světě. Jeho obrazy jsou součástí mnoha významných světových sbírek, jsou umístěny i v památníku Jad Vašem v Jeruzalémě. Kniha o J. Baconovi se stala v Německu bestselerem.

Další informace naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Jana Bradley: V ČR inkluze ještě neprobíhá. Zatím probíhá jen nefunkční desegregace

21 Září, 2017 - 14:38
„Pokud se dítě vyžadující zvláštní péči násilně umístí do běžné školy, v níž nejsou žádní odborníci a učitel, který není speciálním pedagogem, musí integrovat ve své třídě i dítě s těžkostmi, nemá zdroje ani odborníky a asistuje mu jen laický asistent, učitel je přetížen a mnohdy ztracen. Domnívám se, že v ČR inkluze ještě neprobíhá. Zatím probíhá jen nefunkční desegregace. Tedy prosté umístění dětí s postižením do běžných škol, kde rozvoj dětí s postižením nezajišťují odborníci, a dítěti, které má specifické potřeby, se nedostává odborné speciálně pedagogické péče ani terapií potřebných k optimálnímu rozvoji. Dítě s postižením má sice ze zákona možnost navštěvovat běžnou školu, ale pokud tam nejsou zdroje a odborníci, nepomůže to onomu dítěti a neobohatí to ani ostatní žáky,“ říká v rozhovoru pro E15.cz. speciální pedagožka Jana Bradley, která působí v Česku i USA.

Jana Bradley (eduin.cz)Jana Bradley v rozhovoru mimo jiné říká:


Myslím si, že začlenění dětí s nějakým postižením do běžných škol v ČR není propracováno, chybí odborníci a finance. A když je začlenění dítěte s postižením do běžné školy zátěží pro všechny, protože nejsou vhodné podmínky, logicky se vynoří obecný názor, že inkluze je neprospěšná, nefunkční a zcela kontraproduktivní. A vzniknou tendence propagovat segregaci (i lehce) postižených dětí a vyčlenit postižené děti z běžné společnosti. Krok zpátky.

Slovo inkluze se v Česku stalo politickým termínem. Nekonotuje nic pozitivního, ale pouhou zátěž. Děti s postižením, děti nějak netypické, nejsou vnímány jako unikátní osobnosti, které jsou sice trochu jiné, ale od kterých se můžeme mnoho naučit. Funkční inkluze opravdu nikoho nepoškodí, ale spíš všechny obohatí. Nefunkční inkluze může způsobit pravý opak. Nevstřícnost. Nevůli začlenit děti s postižením mezi nás, kteří máme štěstí, že jsme se narodili bez postižení.

Funkční inkluze, myslím si, znamená, že děti s nějakými těžkostmi a s nějakým postižením dostanou příležitost co nejvíce pobývat s typicky vyvíjejícími se vrstevníky. Děti, které jsou jiné, které jsou nějak postižené nebo limitované ve svém rozvoji, jsou viditelné. Jsou mezi ostatními dětmi. Možná nejsou ve třídě s běžnými dětmi celý den a často jsou i v běžné škole segregovány ve speciální třídě, ale nejsou neviditelné a schované v nějaké speciální škole. Typicky vyvíjející se děti se učí vnímat těžkosti jiných. Ve škole běžně vidí i postižené děti, které respektují. Učí se empatii. Vnímají, že lidé jsou různí. Učí se pomáhat slabšímu žákovi. Učí se vzhlížet k někomu, kdo navzdory postižení čelí výzvám, které si nedokážeme představit.

A to by snad mělo být primárním účelem inkluze. Ale nějak je to podceněno. Místo abychom vnímali prospěšnost inkluze, hledáme její neprospěšnost. Zapomínáme na to, že inkluze často obohatí nás, zdánlivě normální lidi. Učíme se vnímat těžkosti jiných. Já se ve své speciálně pedagogické praxi učím každý den. Od svých žáků, kteří jsou silnější než já a překonávají problémy, jaké si nedokážu představit. A když běžné děti vidí vrstevníky čelící těžkým výzvám, naučí je to empatii a sociálním dovednostem. A inkluze v předškolním prostředí ukazuje, že malé děti – bez předsudků – úplně v pohodě přijímají i spolužáky s postižením.

Celý rozhovor naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Studijní „odpadlictví“ tíží školství

21 Září, 2017 - 14:20
České vysoké školy jsou placeny mimo jiné dle počtu studentů. Nabírají se proto větší kohorty posluchačů, které postupně odpadávají – drsné síto propadu až půlky přijatých mívají především technické obory. Značná část akademické veřejnosti, jež vysokoškolské studium stále vnímá jako elitářské, propadovost považuje za přirozenou: třídící chytré od nechytrých... Jak ale ukazuje nová kniha Studijní neúspěšnost na vysokých školách z vydavatelství SLON, nejsou důkazy, že by ze škol předčasně odcházeli jen ti „hloupí“ a „neschopní“. „Čím dál častější je, že studium nedokončují ambiciózní, schopní a sebevědomí jedinci, ke škole kritičtí, kteří nevidí ve studiu přínos,“ říkají autoři Aleš Vlk a Šimon Stiburek. Mladí lidé tedy končívají nejen proto, že je škola náročná, ale i proto, že je příliš brzy specializovaná, neučí zajímavě a nezvyšuje motivaci. Reportáž přinášejí Lidové noviny.



Nejvyšší propadovost mají technické, přírodovědné a zemědělské obory v bakalářském cyklu. Ze studií zahájených na technikách v roce 2011 bylo v prvních čtyřech ročnících ukončeno 63 procent studií bez absolutoria.

„Naopak nízkou neúspěšnost vykazují prestižní obory jako právo, lékařství nebo psychologie, které si mohou studenty vybírat, poskytují jim jasnou kariérní perspektivu. Lidé, již se na ně hlásí, mají o své budoucnosti často jasnou představu,“ doplňuje Stiburek. Dle něj má zásadní vliv na setrvání ve škole především motivace studenta: ochota a odhodlání prosedět dost času nad knihami, studiem a plněním úkolů. K tomu ale může přispět i sama škola, motivace se dá prý též stimulovat. Vliv má i přátelskost prostředí, přístup vyučujících, složení kurzů, vztahy se spolužáky a spousta dalších věcí, které lze měnit.

„Školy, kde je studijní neúspěšnost vysoká, jsou často plné vystresovaných, frustrovaných a úzkostlivých jedinců, kteří se nemají nač těšit a jejichž zájem o obor pak rychle opadá. Když jsme dělali přehled nástrojů, které školy přijímají, skoro žádná z nich nezmiňovala opatření na zvýšení motivace,“ upozorňuje Aleš Vlk, že řada vzdělávacích institucí není zvyklá takto přemýšlet a zapracovat na sobě.

Autoři také varují před zkratkovitým vnímáním propadovosti: bylo by chybou vnímat neúspěšná studia jen jako vyplýtvané peníze. Problém to je, ale i nedokončené studium může mít svá pozitiva. I kdyby student studoval jen pár měsíců, ze školy si odnese něco, co se mu může v pozdějším životě hodit – znalosti nebo kontakty. Spočítat finanční dopady není triviální.

Celý text naleznete v dnešních Lidových novinách
Kategorie: Česká škola

Politici se přou o matematiku. Nesmyslná je ale celá státní maturita, říkají experti

21 Září, 2017 - 09:03
Žádná z velkých stran v předvolební kampani nenavrhuje zrušení státní maturity, která v Česku funguje od roku 2011. Bitevní linie se přesunula ke sporu o státní maturitu z matematiky, která se má poprvé konat v roce 2021. Na rozdíl od politiků ale experti na vzdělávání pochybují, že státní maturita splnila svůj účel. "Statní maturita je nesmyslná. V systému, který je velmi silně diverzifikovaný, kde máme gymnázia i střední odborná učiliště s maturitou, tak na výstupu dávat stejnou laťku je podle mého nesmysl," říká Jana Straková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání v debatě týdeníku Ekonom.


 To potvrzuje i ekonom Daniel Münich z think-tanku IDEA: "Nemá to řešení. To, že ji máme, je jen výsledek nostalgie po starých časech." Na dnešní státní maturitu dle něj bohužel platí tři pořekadla: "Přináší to více škody než užitku. Je to moc málo muziky za příliš mnoho peněz. A příliš mnoho zajíců, myslivcova smrt."

I z pohledu ředitelky Gymnázia Na Zatlance Jitky Kmentové je státní maturita zbytečná záležitost, protože pro její školu je úroveň zkoušky příliš lehká: "My školní maturitou musíme dohánět to, co stát promíjí u státní maturity." Zároveň chápe, že pro odborné školy zase může být velmi těžká.

Ředitel společnosti Scio Ondřej Šteffl navrhuje proto státní maturitu zcela změnit. "Jediné, co by se dalo udělat, že by existovala minimální středoškolská zkouška. Nesmí tam být to slovo maturita. Když je tam slovo maturita, tak pro gymnázia je to komické nebo pro střední odborný učiliště nepřekonatelné," říká Šteffl. Podle něj by náplň měla být výrazně jednodušší.

Celý text a záznam debaty naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Předvolební debata týdeníku Ekonom: Školství potřebuje navíc alespoň 20 miliard ročně. Učitelům je třeba změnit zadání

21 Září, 2017 - 08:52
Jitka Kmentová, Jana Straková, Daniel Münich a Ondřej Šteffl se účastnili debaty týdeníku Ekonom o proměnách českého školství, platech učitelů, státní maturitě i předvolebních slibech politických stran. Podle Daniela Münicha potřebuje školství alespoň 20 až 30 miliard ročně navíc. Ředitel společnosti Scio Ondřej Šteffl dodal, že dle srovnání zemí OECD by školství potřebovalo navýšit výdaje dokonce o 50 miliard ročně. Debaty se účastnil také šéfredaktor Ekonomu Dalibor Martínek, moderoval David Klimeš.


 Šteffl ale zároveň upozorňuje, že programy politických stran by se rozhodně neměly redukovat jen na souboj o platy učitelů. „Školy se musí rozhodnout, zda vychovávat k poslušnosti, nebo ke zvídavosti. My jsme se ve ScioŠkolách rozhodli, že ke zvídavosti.“

Že se úkoly škol ve společnosti prudce mění, potvrzuje i Jana Straková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy: „Učitelům je třeba změnit zadání. Řada z nich tápe v tom, co se od nich očekává.“ A s odkazem na mezinárodní průzkumy dodává, že české školství není v evropském srovnání nijak podprůměrné, nicméně málokterá společnost má tak dobré předpoklady jít vzdělanostně nahoru: „Nemělo by být pro nás tak těžké se zlepšovat.“

Experti se shodli, že stát o zlepšení neusiluje tím správným způsobem: místo zvyšování kompetencí žáků a jejich vhodného ověřování jde cestou přílišného testování a svazování rozrůzněného školského systému.

Celý text naleznete v aktuálním vydání týdeníku Ekonom, debata je ke stažení zde
Kategorie: Česká škola

Oldřich Botlík: Jak má vypadat zveřejňování dat z plošných písemných zkoušek (3.díl)

21 Září, 2017 - 06:00
Předkládám stručný přehled toho, co, kdy a jak by mělo být zveřejňováno rutinně, tj. aniž by o to musel kdokoli žádat. Žádné z dále uváděných informací není třeba kvůli zveřejnění pořizovat – kvůli zkoušce vznikly a také jejich další zpracování pro potřeby zveřejnění je velmi nenáročné. Netvrdím, že je má zveřejňovat právě Cermat. Ten ostatně ani není správcem těchto dat, ale má na starosti pouze jejich pořízení a zpracování. Ve školství existuje řada dalších důležitých informací, které by měly být zveřejňovány rutinně. Stát je sbírá, ale veřejnost z nich nemá prakticky žádný užitek. Ukázkou zveřejňování rozsáhlých dat je třeba stránka European Social Survey nebo stránka PISA.

Oldřich Botlík (eduin.cz)Co a kdy

a) platná dokumentace související s přípravou na zkoušku (aktuální legislativa, harmonogram, katalogy, metodiky hodnocení) – v dostatečném předstihu před konáním zkoušky
b) znění testů a zadání písemných prací – odpoledne v den konání zkoušky
c) klíče správných řešení, záměr sledovaný zařazením jednotlivých úloh do testu, odůvodnění správných odpovědí, protokoly a zápisy z jednání komisí, které schvalovaly výsledky – vždy po jednání příslušné komise
d) částečně anonymizovaná zdrojová data z písemných zkoušek připravená z výsledků zpřístupněných školám – vzápětí po zpřístupnění výsledků školám
e) výsledky jednotlivých testových úloh a testů v „lidsky čitelné podobě“ – do tří dnů po zpřístupnění výsledků školám (včetně informací o výběru nesprávných položek nabídky)
f) jména autorů zadání písemných prací, testů a použitých testových úloh – až přestanou být veřejně nepřístupnou informací, tj. nejpozději ihned po skončení příslušného zkušebního období
g) částečně anonymizovaná zdrojová data z písemných zkoušek připravená na základě projednaných odvolání žáků – poté, co se Cermat vyjádří ke všem žádostem o přezkum
h) obsah databáze odpovědí žáků v otevřených testových úlohách – je třeba ho začít postupně zpřístupňovat učitelské veřejnosti.

Obsah i termíny vycházejí ze zákona o svobodném přístupu k informacím a z toho, co už bylo zveřejněno. Částečně anonymizovaná data by měla obsahovat informaci o pohlaví žáka a o široké skupině oborů, do níž patří obor žáka (ve kterém maturuje, případně na který se hlásí). Jde o cca 15 až 20 skupin, které sleduje Cermat ve svých výročních zprávách. Akademické kruhy mají nejspíš větší nároky (například potřebují menší míru anonymizace nebo propojení dat ze zkoušek s jinými datovými soubory) – způsob jejich uspokojení si musejí dojednat samy. Zde jde o uspokojení potřeb širší veřejnosti, odborné i laické. Cermat nejspíš bude dále zveřejňovat tzv. agregovaná data (průměrné celkové výsledky za celé školy/obory a skupiny škol/oborů) – tato data by ovšem měla existovat rovněž ke stažení ve strojově čitelném formátu, aby se s nimi dalo snadno pracovat.

Jak

Pořadové číslo žáka uváděné dosud ve zveřejněných anonymizovaných zdrojových datech – je-li v daném roce unikátní – postačí pro „spojování“ souborů (například dat z maturitního testu ČJL a dat z maturitních písemných prací z ČJL, případně dat z přijímacího testu ČJL a dat z přijímacího testu Matematika). Bude však uživatelsky pohodlnější, když bude spojení provedeno před zveřejněním. Zatím zveřejněná prvotní data z testů neobsahují identifikaci správných položek. Uživatelé ji mohou doplnit na základě klíčů, ale mohou tak vznikat chyby a je to pracné. Cermat ji v datech nepochybně má, ale zbytečně ji před zveřejněním odstraňuje.

Pokud bude státní maturita existovat i za čtyři roky, bude už možné propojit data z letošních jednotných přijímaček s daty ze státní maturity v roce 2021. Toto propojení bude muset udělat Cermat a zveřejnit až výsledná zdrojová data.

Data musejí „sedět“ – není například možné, aby Cermat jednou do souborů nezahrnoval žádné žáky s přiznaným uzpůsobením podmínek (PUP) a podruhé do nich zahrnul také žáky s PUP ve skupině 1.

Zcela zásadní význam má logická struktura „rozcestníku“, který bude odkazovat na jednotlivé zveřejněné položky. Samozřejmostí musí být, že všechny odkazy budou přehledně shromážděny na jednom jediném místě a odtud také povedou na každou zveřejněnou informaci – ať už byla zveřejněna rutinně, nebo na základě žádosti.

Zveřejněné informace budou obsahovat datum zveřejnění (případně datum opravy) a nebudou odstraňovány. Data ze státní maturity od roku 2011 včetně budou doplněna zpětně.

Kromě zveřejňování zdrojových dat by se ovšem měla zlepšit také kvalita zpětné vazby směrem k žákům, která má třeba u písemných prací z ČJL ostudně nízkou úroveň. Například u britských zkoušek GSCE a A-level budou muset hodnotitelé již v roce 2018 poskytovat písemné zdůvodnění svého hodnocení a ohodnocené práce budou zpřístupněny žákům. V britských zkouškách jsou uzavřené úlohy spíše výjimkou, a žáci se proto dozvídají své výsledky až během léta. Cílem změn je zvýšení tzv. přezkoumatelnosti výsledků hodnocení. Toto opatření má usnadnit žákům obranu proti případnému nespravedlivému hodnocení.
Kategorie: Česká škola

Bořivoj Brdička: Co je vocationalismus

21 Září, 2017 - 05:30
Vocation je anglický výraz pro povolání. Jedná-li se o problematiku školství, často se setkáváme s pojmem „vocational schools“, který lze v našem domácím kontextu přiřadit tradičním školám učňovským, i když mnohem přiléhavěji by se dal překládat jako „školy praktické“. Jedná se zkrátka o školy připravující žáky přímo na výkon určitého povolání. O nich ale tento článek nebude. Bude o aktuálním trendu zařazovat prvky zaměřené na praktické dovednosti do běžné výuky na ZŠ.

Larry Cuban (ed.stanford.edu)Samozřejmě se dnes již nejedná typicky o dílny či pozemky, ale spíše o přípravu na 4. průmyslovou revoluci v podobě, kterou jako první zavedla Velká Británie. Podstatou je podpora tzv. informatického myšlení, jehož základem je výuka programování (v angličtině se používá spíše výraz coding – tedy kódování). Trend se šíří po celém světě, je součástí i naší Strategie digitálního vzdělávání.

V USA je snaha zavést povinné kódování do všech veřejných škol díky podpoře mnoha velkých hráčů IT byznysu zvláště silná. Vše nasvědčuje tomu, že bude podporována i Trumpovou administrativou. Trend je to natolik silný, že se začínají ozývat hlasy varující před nesprávnou implementací a nevhodnými důsledky. Asi nejhlasitěji se ozval náš známý emeritní profesor Stanfordu Larry Cuban. Současnou vlnu zavádění kódování do škol nazývá vocationalismem. Je na místě se zamyslet nad tím proč.

Larry Cuban je dlouhodobým kritikem bezhlavého zavádění technologií do školství. Problematiku sleduje očima pedagoga. Nikoho tedy nepřekvapí, že připomíná 3 základní skutečnosti:

1. Pracovních míst, která skutečně vyžadují vrcholnou schopnost programovat, je nanejvýš 3 % z celkového množství.
2. Příprava na výkon povolání není zdaleka jediným cílem výuky, dokonce ani na prakticky orientovaných školách.
3. Snaha nastavit výuku tak, aby připravovala žáky na budoucí povolání, je opravdu již hodně stará (v USA ji lze vysledovat minimálně do roku 1917.

Larry Cuban je pamětníkem mnoha neúspěšných reforem školství. Je velkým kritikem snahy stavět změny na zavádění technologií. Podle něj je jedinou možnou cestou k úspěchu orientovat případné změny primárně na ovlivnění učitelů, kteří musí být schopni je realizovat. Následující 20 let starý citát, který mám ve své sbírce mapující historii vzdělávacích technologií, vystihuje jeho pohled naprosto dokonale:

„Dokud budou technicky zaměření tvůrci školské politiky svalovat veškerý neúspěch na učitele, ignorovat jejich nezastupitelnou roli ve třídě a pak očekávat, že vyřeší všechny problémy, do té doby se jejich sen o počítači podporované výuce nemůže splnit.“

Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Konference: Jak se proměňuje kariérové poradenství?

21 Září, 2017 - 05:30
Mezinárodní konference nazvaná Kariérové poradenství v měnícím se světě se zaměří na význam kariérového poradenství a podpory kariérového rozvoje jednotlivce v kontextu změn společnosti. Jejím cílem je rozvíjet odborné zázemí kariérového poradenství, podporovat jeho profesionalizaci a zároveň jeho otevřenost, různorodost a vznik jeho nových forem. Rovněž si klade za cíl podpořit teorii, výzkum a odbornou diskuzi praktiků i veřejnosti.


Konference je organizována Centrem Euroguidance v ČR, DZS ve spolupráci s Katedrou andragogiky a personálního řízení Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. NÚV je partnerem konference.

Na konferenci je nutná registrace.

Příspěvky zazní v českém a anglickém jazyce, tlumočení je zajištěno. Konference je zdarma.

Na konferenci zazní příspěvky zaměřené na témata:

• Politika kariérového poradenství na národní a mezinárodní úrovni
• Proměny kariérového poradenství ve společnosti 4.0
• Souvislosti mezi současnými koncepcemi kariéry a poradenstvím
• Kariérové poradenství a různé cílové skupiny
• Kariérové poradenství ve stárnoucím světě • Metody kariérového poradenství
• Career Management Skills, kariérové kompetence
• Individuální rozvoj a řízení kariéry
• Kariéra a Life-design
• Work-life balance
• Profesionalizace a vzdělávání kariérových poradců

Další informace naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Základem dobrého vzdělávacího systému je trojúhelník ředitel - učitel - kvalita

20 Září, 2017 - 11:16
EDUin, společně s dalšími 17 organizacemi, které se orientují na oblast vzdělávání, připravil strategický dokument shrnující hlavní priority vzdělávací politiky pro další sněmovní období. V současnosti probíhají jednání se zástupci politických stran ve snaze najít na těchto prioritách shodu a pokusit se je prosadit do stranických politik. První vizí, kterou dokument představuje jako klíčovou pro další rozvoj, je trojúhelník ředitel – učitel – kvalita. Je-li cílem dosáhnout zvýšení kvality vzdělávání ve veřejném školství, zvýšení platů nestačí. Je nutné s lepším ohodnocením učitelů vhodně pracovat na úrovni ředitelů – pedagogických manažerů i učitelů – reálných vzdělavatelů a vychovatelů.


 Nejen učitelé by měli dostat přidáno. Jsou to zejména ředitelé, kteří ovlivňují chod a rozvoj školy. Oni by v prvé řadě měli být adekvátně odměněni za svou náročnou práci a motivováni k tomu, aby svou školu rozvíjeli s vizí, která přesahuje každodenní provozní starosti. Vyšší odměna ředitelům zároveň znamená tlak na to, aby svou pozici brali především jako pozici pedagogických manažerů, kteří vedou učitele v zájmu co nejlepšího vzdělávání a výchovy dětí.

Zvýšení platů učitelů je podmínka nutná - nikoliv dostačující – k tomu, aby bylo možné ve školách udržovat osobnostně a profesně zdatné pedagogy a předložit perspektivu těm, kdo se o své budoucí profesi rozhodují. Navýšení na 150 % současného průměrného platu v ČR v horizontu 4 let vnímá dokument jako nutné minimum, bez nějž nebude možné tento cíl naplnit. Podstatně významnější část navýšených prostředků by měl mít k dispozici ředitel (pedagogický manažer) k tomu, aby odměnil za kvalitní práci ty, kteří si to zaslouží.

K tomu, zda v rámci veřejného vzdělávacího systému skutečně dochází ke kvalitativním změnám, může dobře posloužit souhrn kritérií obsažených v dokumentu České školní inspekce Kvalitní škola. Cílem je zajisti, aby se tato kritéria a změna v přístupu inspekce směrem k podpůrnému aparátu škol dostala během následujícího volebního období z papíru do škol.

Olga Žáková, koordinátorka kampaně Vzdělávání přede-vším, řekla: „Jsme přesvědčeni, že výrazné navýšení platů ředitelů a učitelů, společně s tlakem na zvýšení kvality podle směrodatných a smysluplných kritérií, je tou nejlepší investicí, kterou je možné realizovat v horizontu volebního období. S ohledem na celkový konsensus nad potřebou zvýšit učitelské platy, jak deklarují stranické programy, by toto komplexní řešení mělo najít příznivce napříč politickým spektrem.“

Zdroj: Tisková zpráva EDUin
Kategorie: Česká škola

Ivan Hoffman: Žádná diskriminace, ale užitečné rozhodnutí

20 Září, 2017 - 09:49
„Neúspěch žaloby na školu se dal čekat. Somálská dívka přišla do země pověstné ateismem, ve které se skrz prsty hledí i na křesťany, natož na cizokrajné muslimy. Obecně platí, že ateistům je lhostejné, kdo čemu věří, berou víru jako soukromou věc. K projevům víry na veřejnosti už tak tolerantní nejsou a na veřejnou propagaci islámu jsou poslední dobou zjevně alergičtí,“ komentátor Ivan Hoffman se v Českém rozhlase vrací ke včerejšímu „sporu o hidžáb“.


Ivan Hoffman (repro ČT)S hidžábem u nás muslimky uspějí pouze u nepočetné skupiny lidskoprávních aktivistů a multikulturních alternativců. Taková je realita. Pražský městský soud vyšel vstříc většinovému mínění, že hidžáb u nás do škol nepatří.

Užitečné je rozhodnutí soudu především pro školy, školní inspekci či ministerstvo školství, aby příště netápali, na čí stranu se v případě zahalování muslimskými šátky postavit.

Celý text a komentář ke stažení naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Jan Moláček: Spor o hidžáb: Rozsudek, nechutní islamofobové, Klaus a Černochová nemají demonstrovat u soudu

20 Září, 2017 - 09:13
„Rozsudek zcela jistě není posledním slovem v debatě o muslimských šátcích a náboženských symbolech ve veřejném prostoru. I soudce proces označil za "určitý startovací prvek v diskusi, která stejně jako jiné evropské země Českou republiku v následném období čeká". Nutná bude jasná a jednoznačná legislativní úprava. Těžko si lze představit stav, kdy bude tolerance k náboženským symbolům záležet na rozhodnutí vedení každé školy. Někam muslimku s šátkem pustí, a jinam ne? Co když se vedení školy změní a muslimka, která prošla úspěšně celým studiem, bude muset těsně před maturitou odejít?,“ píše Jan Moláček v komentáři pro server Aktuálně.cz. Vrací se ke včerejšímu rozsudku ve sporu mezi muslimskou studentkou a zdravotnickou školou.

Moláček pokračuje:

Jan Moláček (twitter.com)Soudce se navíc pustil na hodně tenký led, když prohlásil, že osoby bez vyznání nemají povinnost být "ve veřejných institucích sekulárního státu vystaveny působení různých náboženských, a to ještě zjevně historicky a kulturně cizorodých symbolů." Pokud by tomu tak bylo, pak by se kdokoliv mohl při čekání na úřadě dožadovat vyvedení třeba ortodoxního žida s jarmulkou na hlavě, který si tam přišel něco vyřídit. Šílená představa. I tak jsme udělali krok od naprostého chaosu k jasnějším pravidlům.

Je dobře, že proces proběhl; katastrofální výpověď o české společnosti ale přinesly okolnosti, které ho provázely.

Kulisu všech přelíčení tvořila nechutná extempore islamofobních fanatiků. To by ještě nebylo tak zlé; tyto bojůvky prokazují nedostatek elementární tolerance a úcty k demokracii a svobodě jednotlivce při každé příležitosti, u soudu byly jen více vidět a slyšet. V nejhorším může soudce nechat vyklidit jednací sál, což se minimálně jednou také skutečně stalo.

Mnohem horší ale je nedostatek respektu k nezávislosti soudu ze strany demokratických politiků, tak jak ho opakovaně předvedli poslankyně a poslanecký kandidát za ODS Jana Černochová a Václav Klaus mladší. Je nepřijatelné, aby demokratický politik demonstroval před soudem podporu jedné straně sporu a autoritativně se vyjadřoval ohledně toho, jak má být rozhodnuto. Pro úplnost je třeba dodat, že stejná kritika patří i političce Strany zelených, která na jedno z předešlých přelíčení přišla s šátkem na hlavě a demonstrovala tak podporu žalující studentce.

Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Ondřej Šteffl k revizi RVP (1. část)

20 Září, 2017 - 08:37
Ministerstvo školství chystá revizi rámcových vzdělávacích programů (RVP), tedy dokumentů, které rámcově určují, co se mají žáci ve školách naučit, resp. co absolvent určitého stupně vzdělání má umět, a dokonce „jaký má být“. Z dosavadních informací se nezdá, že by MŠMT mělo jasno v tom, co chce, ani v tom, jak cíle dosáhne. Publikovaný návrh NÚV obsahuje několik zajímavých myšlenek, několik protimluvů, ale hlavně je nereálný. Nebudu se primárně zbývat jeho rozborem, na některá jeho pozitiva i omyly ale upozorním. Jisté je, že RVP za deset let hodně zastaraly a také že měly řadu vad už v době vzniku, takže revize je namístě. Věnovat se jim ve veřejné diskusi je mnohem, mnohem důležitější než věčné debaty o státní maturitě, inkluzi nebo teď třeba o kariérním řádu. (I když výrazné zvýšení platů učitelů je nepochybně nezbytnou podmínkou dalšího fungování škol.)

Ondřej Šteffl (facebook.com)Především: Cíle vzdělávání, a tedy obsah jakéhokoli kurikulárního dokumentu, by se měly odvozovat odshora dolů, tj. od nejobecnějších cílů vzdělávání ke konkrétnějším, až nakonec třeba k jednotlivým položkám učiva. Podle školského zákona z roku 2004 má být zastřešujícím dokumentem Národní program vzdělávání (NPV). Ale ten stále nemáme. Podle návrhu NÚV „bude obsahovat obecné cíle vzdělávání (goals) pro svět, jehož stálou charakteristikou je změna a kde učení nikdy nekončí“ – což je pěkné, ale trochu neurčité. Pak návrh NÚV (dále jen nNÚV) čerpá z třicet jedna let staré Delorsovy zprávy. Hlavně ovšem chybí informace, kdy bude NPV hotov.

Bez NPV je všechno další rozhodování o obsahu kurikulárních dokumentů hodně „na vodě“, a řada věcí tak bude předmětem ustavičných sporů, které – nemajíce oporu v obecných východiscích – neumíme často rozhodnout jinak než aktuální mocenskou silou. Výsledek pak bude v mnohém nutně záviset na všelijakých často nepředvídatelných vnějších i vnitřních tlacích různých skupin, které prosazují své dílčí skupinové zájmy, ať jde o politiky, kteří budou aktuálně u moci, o Svaz průmyslu a dopravy, odboráře, sdružení učitelů různých předmětů (dějepisáře, češtináře, chemiky apod.), Jednotu českých matematiků a fyziků, pedagogické fakulty, armádu (zaveďte brannou výchovu), filmaře (zaveďte výuku o filmu), architekty (zaveďte výuku o architektuře), nebo jakékoli jiné skupiny předkládající návrhy, nedávno zcela konkrétně návrhy na zvyšování počtu hodin oboru Člověk a svět práce.

Bez ohledu na to všechno je ovšem revize všech RVP nezbytná a lze se pokusit alespoň nastavit nějaká východiska a principy. Bez nich a bez obecných cílů (NPV) bude výsledkem revize už úplná „bramboračka“.

Zabývat se budu výhradně RVP základního vzdělávání (RVP ZV), který je pro všechny žáky povinný a kterým se musejí řídit všechny základní školy. Zcela stranou nechám klíčové kompetence jako hlavní cílovou kategorii vzdělávání na základních školách. Samotný pojem klíčové kompetence (KK) není v RVP dobře popsán ani konkretizován tak, aby s ním většina učitelů mohla běžně pracovat. Zejména chybí použitelné nástroje na sledování dosažené úrovně, ba i popis úrovní. KK jsou sice nosnou myšlenkou a lze doufat, že po upřesnění, operacionalizaci a podpoře učitelů se jejich vliv bude zvětšovat, nNÚV jde ovšem spíše opačným směrem: Obsah KK mění, rozšiřuje jejich počet na devět a posouvá jejich význam směrem ke gramotnostem. Myslím, že to jen zvýší zmatení pojmů a vliv KK na konkrétní činnost ve většině škol zůstane velmi omezený. Významnější jsou konkrétnější položky kurikula, očekávané výstupy, učivo, doporučené činnosti a aktivity žáka apod. Právě na to v dalším textu zaměřuji pozornost.

Principy revize

Nepochybně je třeba trvat na dostatečné pluralitě vzdělávacích cílů a autonomii škol k jejich dosažení. Nové RVP ZV musejí zachovat či – ještě lépe – zvětšit volnost v rozhodování školám, učitelům, ale také rodičům a dětem, ale současně stanovit hlavní body nezbytné pro fungování společnosti. (Již jsem o tom psal zde: http://blog.aktualne.cz/blogy/ondrej-steffl.php?itemid=29113.)

Pluralita ovšem neznamená bezbřehost. Je úkolem a povinností státu stanovit mantinely a také to, co je pro jednotlivé aktéry skutečně povinné (školský zákon „vymezuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob při vzdělávání“).

Mantinely musejí být i po revizi RVP postaveny tak, aby naprostá většina současného českého vzdělávacího systému zůstala uvnitř. Změna má upřesnit povinnosti a práva, ale současně směřovat spíše k větším možnostem než k jejich zužování. Stejně jako je neúčelné a mnohdy škodlivé tlačit děti do něčeho, na co nemají síly, odvahu či v aktuální chvíli předpoklady či rozvinuté schopnosti (zóna nejbližšího rozvoje), bylo by neúčelné u škol i u učitelů nějak dramaticky měnit a omezovat prostor, ve kterém se dnes pohybují. Současně by ovšem měly být mantinely natolik široké, aby umožňovaly inovace, rozvoj a pluralitu.

Rozhodně má být zachován princip dvoustupňového kurikula – tedy rámcového státem jasně definovaného vzdělávacího programu a možnosti (nikoliv ovšem povinnosti) škol vytvářet vlastní školní vzdělávací program (ŠVP), který vychází z konkrétních vzdělávacích cílů školy, jejích personální i dalších podmínek. Měly by proto být ovšem k dispozici i modelové ŠPV, třeba i v několika variantách, ze kterých by si školy mohly vybrat – a není důvod, proč by se třeba jedna z variant více nepřiblížila ke starším osnovám.

Větší pružnost by ovšem měla být v možnostech ŠVP měnit a upravovat průběžně. Podle současných pravidel je možné podstatné změny zavádět vždy až s nástupem žáků na daný stupeň školy, takže je vlastně nemožné ŠVP měnit v průběhu studia žáka. To komplikuje mnohé inovace, mj. proto, že je nelze provést v celé škole najednou.

V současném RVP je míra volitelnosti nedostatečná. V ŠVP je sice možné konkretizovat požadavky RVP, ale prostor pro vlastní stanovení obsahu výuky mimo RVP je na straně školy, učitele i žáka omezen učebním plánem na několik hodin, které ovšem reálně pohltí klasické předměty, příprava na přijímací zkoušky apod. Prostor pro stanovení vlastních cílů školy a pro pružnou reakci na změny ve společnosti je nedostatečný. S větší mírou volitelnosti, zdá se, počítá i nNÚV.

Pokud se provede revize RVP, bylo by správné, aby minimálně ještě pět let, ale raději deset let platil souběžně i starý, současný RVP. Přechod na nový si totiž opět (!) vyžádá neobyčejné nasazení sil učitelů a vedení škol a ti již mají opakovaných a nekončících změn právem plné zuby. Mělo by být zcela na školách, kdy a jak se rozhodnou přejít na nový stav, zda třeba najednou, po ročnících, po třídách, po předmětech, nebo třeba i po učitelích. Hlavní komplikace desetiletého přechodného období by pak spočívala v tom, že by ČŠI (Česká školní inspekce) a MŠMT musely paralelně držet dva systémy podpory, monitoringu a kontroly. Ale na to mají peníze a lidi, ne? Přestože je to jejich práce a úkol. Tíži změn nelze přenášet pouze na učitele a školy.

Nesrozumitelnost a nejasnost

Dále vynechám řadu souvislostí a historických reminiscencí, kdy a proč současné RVP vznikly. Neřeším, kdo za co může, kdo co měl a mohl udělat líp. Není pochyb, že jsme to měli všechno řešit dřív. Jenže jsme to z části neuměli a z části o to nikdo nestál. Mnohé problémy ukázala až praxe.

Jednou ze základních vad RVP je nesrozumitelnost a nejasnost pojmů. Vezměme jen „očekávané výstupy“ (dále jen OV). Kdo, od koho a kdy OV očekává. Snad jen marťan[1] by mohl „očekávat“, že všichni žáci nebo třeba jen 80 % z nich bude na konci základní školy zvládat všechny OV anebo i jen 80 %. Kdo si už nepamatuje, co všechno do RVP ZV patří, ať se podívá a projde si, co z toho sám umí.

Jen na ukázku, co také patří mezi očekávané výstupy:

- Na konci základní školy se žák orientuje v základním vybavení kuchyně,
- provádí jednoduché pěstitelské činnosti, samostatně vede pěstitelské pokusy a pozorování,
- využívá Ohmův zákon při řešení praktických problémů,
- využívá při tvořivých činnostech prvky lidových tradic,
- formuluje a řeší reálnou situaci pomocí rovnic a jejich soustav,
- přečte chemické rovnice a s užitím zákona zachování hmotnosti vypočítá hmotnost výchozí látky nebo produktu,
- objasní funkci dvou organismů ve stélce lišejníků,
- dorozumívá se kultivovaně, výstižně, jazykovými prostředky vhodnými pro danou komunikační situaci,
- analyzuje etické aspekty různých životních situací.

Takových položek je RVP ZV kolem 650, navíc bez jakékoliv hierarchie. Každému, kdo se mi přihlásí, že ovládá všechny OV podle RVP, a obstojí v testu, dám láhev desetileté whisky. Myslím, že i tu jednu, kterou mám, nakonec vypiji sám.

Reálně lze snad doufat, že rok po skončení školy 20 % absolventů ovládá 20 % z OV. Škoda že na to nikdo nikdy neudělal nějaký výzkum, měli bychom pro revizi RVP alespoň nějaké východisko. Něco by se snad dalo vytěžit z výsledků testů Kalibro. A co znamená, že jsou očekávané výstupy závazné? Koho a k čemu zavazují? Co a komu se stane, když „závazek“ není dodržen? A proč namísto toho, aby se nejasnosti vyjasňovaly, třeba nějakými metodickými výklady, přibyly tzv. standardy, jejichž vztah k OV v RVP je opět – kdo by to byl řekl – nejasný?

Už jen takováto míra nejasnosti v pojmech zcela znemožňuje, aby RVP „standardizoval výsledky vzdělávacího procesu“ a plnil normativní, diagnostické a informační funkce, jak žádá nNÚV.

Výsledek, nebo průběh, očekávané výstupy, nebo učivo?

Současný RVP ZV je založen na definování toho, co by měl žák umět, na výstupech – OV –, zatímco dřívější osnovy byly založeny na tom, co se ve škole odučí – na učivu. Traduje se, že za Rakouska-Uherska bylo dokonce dáno nejen, co se má odučit, ale i kdy. Takže třeba stavba těla kočky se probírala všude ve stejnou hodinu. Také za socialismu byly uvedeny hodinové dotace jednotlivých témat, takže i tam se jistá synchronizace předpokládala.

Pokud by byl ovšem RVP ZV skutečně založen na definování výstupů, mělo by to být v souladu s tím, jak se školy kontrolují. Inspekce by tedy při současném RVP správně měla primárně sledovat výstupy, tedy zjišťovat, zda žáci ovládají OV. To bychom ovšem asi museli všechny školy (ano, všechny!) zavřít, neboť plnění z 20 % (a kdoví jestli) je opravdu málo (viz též http://blog.aktualne.cz/blogy/ondrej-steffl.php?itemid=28336 ).

ČŠI se sice od dob osnov hodně posunula, pracuje např. s indikátory, ale stále jako v době osnov mimo jiné ověřuje, zda je všechno zapsáno v třídnici. Ale co? Učivo? OV? Ani to není jasné. A chodí hospitovat do hodin – kontrolovat průběh. Tak jde nám o výstupy, nebo o průběh? Podobně sice máme OV, ale současně předepsané počty hodin v učebním plánu. Např. českého jazyka a literatury má být na prvním stupni za pět let celkem týdně 35 hodin, což je sedm hodin týdně v každém ročníku. Zejména zpočátku je mnoho času věnováno čtení. Co ale se sedmi hodinami v první třídě u dítěte, které „čte s porozuměním přiměřeně náročné texty potichu i nahlas“, a OV tedy už ovládá? Zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce přitom stanoví školský zákon jako zásadu vzdělávání.

Velkým omylem v roce 2005, kdy RVP ZV vznikly, bylo v celém kurikulárním dokumentu stoprocentně přejít od učiva k OV. Návrh NÚV u toho bohužel zůstává. Mj. to předpokládá, že umíme všechny OV efektivně ověřit. Tím by se ovšem výsledky výuky více méně zredukovaly na měřitelné, či dokonce testovatelné cíle, ty však tvoří jen malou část vzdělávání. Podobným omylem by ovšem bylo vrátit se od OV zase jen k učivu. Není důvod, aby se tyto dvě možnosti nějak rozumně nezkombinovaly.

Mělo by existovat velmi malé jádro (J) toho, co všichni žáci musejí umět, definované pomocí výstupů – nazval bych je povinné výstupy. S jádrem počítá i nNÚV, i když zřejmě rozsáhlejším.

Vedle toho by měly být stanoveny stále dosti omezené povinné aktivity (PA), tedy to, čím musí žák projít, aktivity, zkušenosti, činnosti žáka, ze kterých by si měl něco odnést, nebo chcete-li učivo, které by žáci v různé míře měli umět, o čem by měli vědět. Co si konkrétní žák z PA odnese, bude jistě různé. Tak to ostatně vždy bylo, je a bude. V nNÚV se mluví o doporučených aktivitách.

Dále má být součástí RVP ještě školou povinně nabízené učivo (PNU), čili učivo, které je každá škola povinna žákům nabízet a žáci mají možnost se je učit, učivo, které mohou umět. Že je budou umět, opět nelze zaručit. PNU už ovšem nemusí být ve všech školách identické. Může být například rozděleno do modulů a každá škola bude povinna nabízet třeba nejméně šest modulů, z toho dva přírodovědné a dva společenskovědní.

Zatímco u jádra se kontroluje výstup, u PA a PNU se kontroluje průběh. Metody kontroly mohou být různé. nNÚV počítá s ověřováním učitelem, s testy a portfoliem.

Důležité samozřejmě je, jak obecně (rámcově) nebo naopak konkrétně budou jádro, PA a PNU v RVP určeny. Jádro, pokud se má kontrolovat jako výstup, musí být stanoveno dosti konkrétně. Naopak PA a PNU mohou být určeny mnohem volněji, dokonce volněji než dnes. Školy a učitelé by pak měli možnost využít větší prostor, který budou mít k dispozici, ale pokud nechtějí, mohou čerpat z modelových ŠVP.

A teprve nad tím vším má být školní nadstavba, tedy to, co si určí a vytvoří škola sama.

Příprava žáků na zvládnutí jádra a PA by neměla zabrat více než 40 % disponibilního času, PNU kolem 40 % a zbývajících 20 % zůstává pro školní nadstavbu.

Školní vzdělávací program tedy vypadá nějak takto:



Z hlediska školy: co musí škola žáky naučit (jádro), co musí zajistit, aby každý žák absolvoval (povinné aktivity), a co je škola povinna žákům nabídnout (povinně nabízené učivo).Po revizi RVP by mělo být jasné:

- Z hlediska žáka: co musí žák umět (jádro), z čeho by si měl něco odnést (povinné aktivity) a z čeho si může vybírat, že se bude učit (povinně nabízené učivo).

Takto by měl RVP i jasnou hierarchii, určoval by, co je důležitější a co méně důležité. Bylo by jasné, jaké jsou povinnosti a možnosti školy a jaké jsou povinnosti a možnosti žáka i jak se bude plnění povinností kontrolovat. A bylo by to jasné všem – široké veřejnosti, rodičům, dětem, školám, učitelům, ČŠI i ministerstvu.

Znovu ovšem připomínám, že nám chybějí obecné cíle vzdělávání, zastřešující dokument, z něhož je nutné v řešení řady otázek vycházet. A protože takový zastřešující dokument nemáme, tak to v každém konkrétním příkladu učiva či dovednosti (J, PA, PNU) otevírá prostor k nekonečným diskusím. Jistým východiskem nám zatím mohou být obecné cíle vzdělávání, jak je stanoví školský zákon v § 2.

—-
[1] V návrhu NÚV se ovšem píše: „OV vyjadřují, co se od žáků očekává, že budou znát a budou schopni dělat.“ Buď žijí zcela mimo realitu, anebo předpokládají, že ze současných 650 OV zbude v jádru maximálně 100 položek.


Text byl psán pro časopis Řízení školy. Převzato se souhlasem autora.
Kategorie: Česká škola

Interaktivní vzdělávací programy o Evropské unii

20 Září, 2017 - 08:00
Opravdu je EU zbytečná a neřeší skutečné problémy? Co to vlastně znamená, když se dočteme, že nám "Brusel" něco zakazuje a nařizuje? Skutečně je EU nedemokratická? Odpovědi hledá interaktivní vzdělávací program o EU nabízený v Evropském domě v Praze.

Nabídku a popis celoročních výukových akcí s tematikou Evropské unie pro žáky/studenty v Evropském domě v Praze s možností okamžité registrace naleznete zde.

Všechny nabízené akce jsou zdarma.

Kategorie: Česká škola

Školní kuchařky "ošidili", vyšší plat dostanou později

20 Září, 2017 - 07:19
Kuchařkám ve školách, uklízečkám, hospodářkám či školníkům se měl od 1. července zhruba o tisícikorunu zvednout plat. Někteří to ale ve své výplatě nepocítili vůbec, část z nich dostala méně, než očekávala. Červencové devítiprocentní navýšení platů státních zaměstnanců ve školách provázejí zmatky. Informují Hospodářské noviny.


Vláda rozdělila peníze pomocí rozvojového programu, jenž má přesné určení − pouze na platy. Finance nejdou použít na náhrady za dovolenou. "Jenže v červenci a srpnu si uklízečky a kuchařky volno berou. Pokud si během prázdnin vzaly třeba 20 dní dovolené, přijdou o jeden měsíc slibovaného navýšení," vysvětluje účetní Michaela Otcovská, která spravuje finance několika středočeským školám.

Prázdninové zvyšování platů nepedagogických pracovníků navíc přináší velké administrativní problémy samotným školám a krajským úřadům, přes které se peníze rozdělují. Školy už peníze dostaly. Ty, které kvůli dovoleným nebudou moci použít, musí vyúčtovat a vrátit zpátky krajům. Například Středočeský kraj by pak musel řešit asi 1200 vratek. Většina z nich by navíc byla v řádu stokorun, protože více peněz školám nezbude. "Udělalo to neplechu, ptali jsme se na to při jednání tripartity. Uvidí se, jak se to nakonec bude vyúčtovávat," říká místopředsedkyně školských odborů Markéta Seidlová.

Celý text naleznete zde
Kategorie: Česká škola

Žáci řeší zakázky za statisíce, místo firem

20 Září, 2017 - 07:16
Udělají odbornou práci, za kterou by se nemuseli stydět ani experti kovaní v oboru. Přivydělají si, současně pomohou i své škole a zviditelní ji. Studenti řady středních odborných škol v Olomouckém kraji stále častěji pracují na veřejných zakázkách, které by jinak dostaly odborné firmy. „Jde o takzvanou doplňkovou činnost. Přináší žákům cenné zkušenosti. Práce na veřejné zakázce jim dá přece jen víc než odborná výuka,“ uvedl vedoucí odboru školství Olomouckého kraje Miroslav Gajdůšek. Reportáž přináší MF DNES.

Ze škol v regionu má v této oblasti velké zkušenosti například Střední škola gastronomie a farmářství Jeseník, která má ještě několik oborů ve vzdálených Horních Heřmanicích nedaleko polských hranic. Právě tam škola vychovává umělecké kováře, kteří teď pracují na zakázce pro nedalekou Bílou Vodu.

„Potřebovali jsme zabezpečit hluboké koryto potoka, který teče poblíž kostela. A chtěli jsme, aby ochranný plot také pěkně vypadal. A protože víme, že žáci učiliště umí dělat pěkné věci, oslovili jsme přímo školu. Obec to přijde levněji, přitom kvalita je srovnatelná,“ je přesvědčen starosta Bílé Vody Miroslav Kocián.

Celý text naleznete v dnešním vydání MF DNES
Kategorie: Česká škola

Stránky